Jen několik týdnů nás dělí od druhých narozenin měnové intervence ČNB, jedné z nejdiskutovanějších makroekonomických událostí, se kterou jsme se v České republice za posledních 25 let mohli setkat. Kritiků tohoto kroku, kteří se rekrutovali jak z řad ekonomů, tak z řad laické veřejnosti, se našlo mnoho.
Mezi nejhlasitější odpůrce patřil ekonomický komentátor Pavel Kohout. Zpočátku věcná kritika se ale poněkud zvrhla, zejména v článku Meteorologové z centrální banky z prosince roku 2013. Zatímco v prvním odkazovaném textu hodnotí vhodnost nekonvenční politiky ČNB, v tom druhém už zpochybňuje samotnou schopnost naší centrální banky předpovídat ekonomický vývoj.
Chyby ČNB
Pavel Kohout píše, že se ČNB už mnohokrát nepodařilo odhadnout změnu HDP v procentních bodech, ve třech ze sedmi sledovaných predikcí dokonce ani její znaménko. Navíc predikce na rok 2009 se od reality lišila diametrálně. Zatímco ČNB očekávala růst české ekonomiky o 2,9 procenta, skutečnost se ukázala být mnohem horší (HDP pokleslo o 4,1 procenta). V závěru ještě autor dodává, že podobně mylných odhadů se dopouští i další centrální banky. Na základě takto chatrných prognóz nepovažuje za moudré manipulovat s kurzem koruny.
Prognózy inflace
Ano, centrální bance se během tzv. velké recese predikovat HDP moc nedařilo. Jenže výše zmíněný článek je velmi selektivní v datech. Hlavní veličinou, kterou má ČNB sledovat, je inflace, nikoliv HDP (jak píše v reakci na Kohoutův text Tomáš Holub).
Také období je vybráno účelově. Nejeden ekonom by souhlasil s tím, že predikovat jakoukoliv ekonomickou veličinu nebylo za poslední desítky let složitější, než právě v časech finanční krize.
V klidnějších dobách (1998-2007) se totiž ČNB predikovat inflaci vcelku dařilo, průměrná absolutní chyba předpovědí na rok dopředu odpovídala 1,2 procentního bodu. Po zavedení nového prognostického modelu v roce 2002 se ČNB v průměru mýlila o méně než jeden procentní bod. Prognózy inflace nadcházejícího čtvrtletí obsahovaly chybu pouze 0,2 procentního bodu. Autoři studie Vychýlenost predikcí a podstřelování inflačního cíle navíc zdůrazňují, že se chyba u předpovědí ČNB neustále snižovala.
Jestli je přesnost odhadů centrálních bankéřů dostatečná na to, aby mohli s klidným srdcem spouštět měnové intervence, si ale musí zodpovědět každý (z nich) sám.
Absence dat
Jak text Pavla Kohouta, tak text Vychýlenost predikcí… spojuje jedno – nedostatek dat. Česká centrální banka operuje v tržním prostředí sotva dvě desetiletí, tedy době, která je na relevantní analýzu jejích meziročních predikcí příliš krátká. Existující studie tak často podléhají zákonu malých čísel, statistickému zkreslení, které vysvětlili behaviorální ekonomové Amos Tversky a Daniel Kahneman. Tento zákon ve zkratce říká, že malé vzorky dat obsahují mnohem častěji extrémní výsledky než vzorky s větším objemem dat, které více odpovídají skutečnosti.
Je tedy třeba klást důraz jednak na informaci, kterou nám data (či jiné zdroje) poskytnou, jednak na její spolehlivost. Druhý zmíněný faktor je nezřídka opomíjen.
Bylo by prima žít ve světě, ve kterém by nám na určení čehokoliv stačilo jen několik měření. Mohli bychom pak sypat z rukávu výroky typu: „ČNB neumí předpovídat!“ „ČNB má nejlepší prognózy ze všech centrálních bank na světě!“ Opravdu jednoznačnou odpověď na otázku, jak přesně umí ČNB predikovat, můžeme dát dnes pouze tuto: „Ty bláho, to kdybychom věděli.“
