Prognóza vývoje úrokových sazeb v ČR

Úrokové sazby již od 2. listopadu 2012 setrvávají na svých historických minimech, kdy diskontní sazba spolu s repo sazbou dosahují takřka nulové úrovně 0,05 procenta. Lombardní sazba se pak nachází na 0,25 procenta. K této rekordně uvolněné měnové politice se o rok později přidal režim neomezených devizových intervencí, který nedovoluje české koruně posílit pod 27 korun za euro. Jedná se tak o další měnově-politické opatření ve snaze podpořit růst inflace, která se neustále potácí u nulových hodnot.

S ohledem na trvající režim devizových intervencí nelze předpokládat, že by úrokové sazby čekal brzký růst. Česká národní banka dlouhodobě avizuje (a mnoho analytiků se s ní shoduje), že ukončení tohoto intervenčního režimu nelze čekat dříve, než v polovině příštího roku. Slabší koruna nepochybně přispívá k růstu cen, který i přes to zůstává velmi mírný, ale ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi se drží alespoň dlouhodoběji v kladných hodnotách. Vzhledem k tomu, že ukončení režimu devizových intervencí čekáme teprve příští rok, nelze předpokládat, že by úrokové sazby v roce 2017 doznaly nějakých změn.

Po ukončení devizově-intervenčního režimu koruna nepochybně posílí minimálně k úrovním před listopadem 2013. To bude mít negativní vliv na růst spotřebitelských cen, a tudíž by úrokové sazby ČNB měly setrvat na svých rekordně nízkých hodnotách ještě alespoň do první poloviny roku 2018.

#ČNB se v srpnu činila. Druhý nejvyšší objem #intervencí za 2016 – Roklen24.cz https://t.co/DOvWTwaVfj @roklen24 #EUR #CZK pic.twitter.com/GTzfUpk1rU

— Roklen24.cz (@roklen24) 7. října 2016

Horizont měnové politiky ČNB aktuálně sahá do období druhé poloviny roku 2017, kdy by dle její prognózy měla meziroční inflace překročit dvě procenta. Delší dobu jsme ale svědky příliš optimistických predikcí ČNB, která systematicky přestřeluje svými očekáváními skutečné výsledky růstu inflace. Snaží se navenek zachovat si optimistickou tvář. Česká ekonomika se rovněž potácí s pro inflaci nepříznivou situací v zemích eurozóny. Dokud nezačnou růst ceny v zemích kolem nás, nelze očekávat výraznější růst inflace ani v České republice.

Evropská centrální banka je se svou extrémně uvolněnou měnovou politikou téměř v koncích, kdy již nemůže najít v mnoha případech ani vhodné dluhopisy, které by mohla skoupit. Na druhé straně tu pak máme řadu zemí, jejichž dluhopisy nabízí díky ECB záporný výnos. Draghi a spol. budou ve své aktuálně nastavené měnové politice dost možná pokračovat i déle než do září 2017, což je datum, kdy ECB aktuálně počítá s ukončením kvantitativního uvolňování.

Česká inflace není však na tom ve srovnání se zeměmi eurozóny tak špatně, tudíž by měla být tuzemská centrální banka v postupném utahování měnové politiky o něco rychlejší než její evropská kolegyně. Přesto bude toto zpřísňování měnových podmínek velmi pozvolné, proto bych předpokládal první navýšení sazeb až v průběhu roku 2018. Poté, pokud se nestane nic zvláštního, budou sazby pomalu stoupat.

Prognóza na roky následující po roce 2018 je dle mého názoru celkem bezpředmětná, jelikož lze těžko předvídat vývoj ekonomiky ČR v evropském kontextu, kdy není jasné, kam až jsou bankéři ECB schopni zajít. Možná se obyvatelé zemí eurozóny dočkají i jisté formy „helicopter money“. S ohledem na ekonomickou provázanost ČR s eurozónou bude česká měnová politika velmi ovlivňována politikou ECB.

Dále tu máme extrémně expanzivní měnovou politiku Bank of Japan, která může posloužit jako taková představa, kam až by teoreticky mohla ECB zajít. To by byl ale extrém, kterého se tu snad nedočkáme. Došlo by tak k totálnímu pokřivení akciového trhu, jenž je dost křivý i teď. Dále tu je doutnající problém v podobě italských bank, který, pokud nebude urychleně řešen, dozajista ovlivní ECB v jejím nastavení monetární politiky. V neposlední řadě tu je ještě Čína a její problémy se zpomalující ekonomikou a dluhovou korporátní bublinou. To vše může mít negativní vliv na vývoj evropských ekonomik, na měnovou politiku ECB a potažmo i na ČNB.

Je tu zkrátka příliš mnoho nebezpečí, než aby se dalo seriózně konstatovat, že se české ekonomice bude dařit, inflace růst a s ní i úrokové sazby. Dle mého názoru setrváme v prostředí nízkých úrokových sazeb ještě pěknou řádku let. Níže je má osobní prognóza úrokových sazeb ČNB až do roku 2019, kterou považuji možná i za mírně optimistickou. Je sice asi pesimističtější, než jsou představy ČNB, ale není v ní zohledněna žádná „černá labuť“. V závislosti na tom, co by přišlo, je dost dobře možné, že bude režim devizových intervencí zaveden znovu i s „ambicióznější“ kurzovou hranicí. Stejně tak se můžeme dočkat i záporných úrokových sazeb.

Autorem je analytik působící v developerské společnosti Ekospol. Dříve pracoval ve finanční skupině Roklen, kde se podílel na analytické podpoře zpravodajského webu Roklen 24, spoluvytvářel Kompas Podnikatele pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků a je tvůrcem Roklen indexu blahobytu a Roklen indexu síly koruny.