Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna se dostala pod 25,30 za euro.

Proti jakým příjmovým nerovnostem bojovat?

V roce 1980 mělo deset procent nejbohatších v zemích OECD v průměru sedmkrát vyšší příjem než deset procent populace s nejnižšími příjmy. Nyní je to 9,6násobek. Jiná statistika ukazuje, že již zanedlouho bude procento nejbohatších lidí na světě vlastnit majetek ve stejné hodnotě jako zbylých 99 %.

Nyní zkusme alespoň na chvíli opustit lákavý svět agregovaných veličin a podívejme se na příčiny, které vedou k bohatnutí jednotlivců. Před více než sto lety vymezil německý ekonom a sociolog Franz Oppenheimer ve své stati Stát dva způsoby uspokojování lidských potřeb. Jeden způsob dosahuje uspokojení lidských potřeb ekonomickými prostředky, zatímco druhý politickými prostředky. Tyto „prostředky“ se dají rovněž aplikovat na vznik a příčinu bohatství, toto rozdělení tedy dobře poslouží našemu účelu.

Ekonomické příčiny bohatství

Ekonomické příčiny bohatnutí vyplývají z dobrovolné směny na trzích, která z podstaty napomáhá oběma stranám. Pokud na základě této dobrovolnosti někdo (extrémně) zbohatne, není to na úkor jiného jedince, jelikož druhá strana vždy směnou stvrzuje, že i pro ni je směna výhodná. Podnikatelův nápad a jeho píle musí být vždy stvrzena druhou stranou. Pokud s rozčilením sledujeme žebříček nejbohatších lidí na světě, ptejme se na to, zda je jejich majetek následkem dobrovolné směny. Je-li tomu tak, bohatli i ostatní lidé.

Politické příčiny bohatství

Existují však i takové „směny“, na základě kterých bohatne pouze jedna strana na úkor druhé. Tyto politické příčiny můžeme vidět všude okolo sebe – jedná se například o jakoukoliv dotaci či subvenci. Příjemce pomoci zde, pod sofistikovanou a dobře odůvodněnou záminkou, bohatne přímo na úkor daňového poplatníka.

Totožný efekt nastává například u trhů, kde stát omezuje počet prodávajících skrze licence. Licencovaný prodávající těží z privilegia, které mu stát poskytl, zatímco prodávající, který na licenci nedosáhne, společně se svými zákazníky tratí. Analogicky platí stejné také pro cla či dovozní kvóty. Určitý subjekt či jedinec je zde chráněn před možnou konkurencí, z této privilegované pozice pramení jeho zisk, kterého je však dosahováno na úkor ostatních.

Odstraňujme politické příčiny, nikoliv nerovnost

Oba tyto způsoby bohatnutí jednotlivců mohou vést v agregovaném vyjádření k podobným závěrům – relativní rozdíly mezi bohatými a chudými se zvyšují. Důležitý poznatek je však až ten, který nám říká, jaká byla příčina onoho bohatnutí – byla to podnikavost, vyšší produktivita, nová technologie, která ulehčuje lidem život, a proto si za ni rádi zaplatí? Nebo to bylo politické rozhodnutí, které jednoho zvýhodnilo a ostatní znevýhodnilo?

Newsletter