Propracovaný systém čítající více jak osm tisíc školních jídelen řadí Českou republiku na přední pozice v Evropě. Jejich cílená podpora, kterou poskytuje stát, obec či kraj se ale začíná stávat nekalou konkurencí pro malé restaurace v jejich okolí. Školní jídelny totiž neposkytují své služby pouze v rámci školy, ale stále častěji nabízejí pokrmy i komerčním návštěvníkům, zejména seniorům, což značně znevýhodňuje běžné restaurační provozovny.
Z ankety mezi seniory ve věku 70 a více let, kterou realizovala v září agentura IPSOS pro AMSP ČR vyplynulo, že téměř čtvrtina seniorů využívá cenově zvýhodněných obědů, přičemž téměř polovina z nich se stravuje ve školních jídelnách. Třetina z nich počítá s cenou mezi 61-70 Kč za oběd, necelá čtvrtina mezi 51-60 Kč, necelá pětina potom pořizuje oběd pod 50 Kč.
Podle školského zákona se v zařízeních školního stravování uskutečňuje školní stravování dětí, žáků a studentů v době jejich pobytu ve škole a ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Zařízení školního stravování mohou podle školského zákona zajišťovat také stravování zaměstnanců škol a školských zařízení a stravovací služby i pro další osoby, a to za úplatu.
Podle AMSP ČR se ovšem jedná o problém, který nabírá větších rozměrů. Podle nedávné analýzy asociace vychází u nás 265 obyvatel na jednu restauraci nebo hospodu. Udržet se v mimořádně silném konkurenčním, navíc silně byrokratickém, prostředí není samo o sobě jednoduché.
Jestliže škola poskytuje v rámci své doplňkové činnosti podle školského zákona stravovací služby i pro další osoby, nečiní tak samozřejmě s cílem prodělat. Školské zařízení však funguje na principech úplně jiných nákladů. V souladu se školským zákonem a vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování, je činnost školních jídelen významně dotována, např. mzdové náklady, náhrady mzdy, odvody jsou hrazeny neinvestičními dotacemi ze státního rozpočtu, na provoz zase přispívá zřizovatel, který poskytuje investiční dotace na nákup materiálu, dlouhodobého i drobného majetku, energií, služeb i na opravy kuchyňského zařízení a údržby místností. K tomu je třeba přičíst další příspěvky z grantů či od sponzorů. To vše podnikatelé nemají, navíc příspěvkové organizace, kterými je drtivá většina škol, jsou zákonem vyloučeny z EET a nenesou tak další náklady na evidenci tržeb při prodeji jídel veřejnosti.
„Školní jídelny mají sloužit pouze pro žáky a zaměstnance školy. Jejich dotování a cílená podpora dává smysl do momentu, pokud se z toho nestane komerční aktivita, která poškozuje nedotované restaurace. Nelze míchat dohromady sociální a komerční služby. Běžný člověk z ulice taky nemůže volně přijít do školy a připojit se třeba k běžné výuce angličtiny, i když by to řada z nich určitě využila a zaplatila,“ uvedl Karel Havlíček, předseda představenstva AMSP ČR.
Podle AMSP ČR nejde ale pouze o problém nekalé konkurence, ale i o záležitost hygienickou nebo bezpečnostní. Fungování školních jídelen by vůbec nemělo být založeno na trvalém kontaktu s náhodnými zákazníky z ulice. Nejde jen o to, že se ve škole automaticky předpokládají určité hygienické normy, které komerčním využitím prostor mohou vzít zasvé, ale jedná se i o elementární bezpečnost dětí, která může být běžnými návštěvníky ohrožena.
