Rada pro zaměstnavatele. Proč platit podřízeným víc, než jim chcete dát

Zatímco v neoklasickém schématu jako by bylo cílem každé firmy maximalizující zisk najmout pracovníka za co nejnižší mzdu či obecně za co nejnižších nákladů, vezmeme-li v potaz i různé nepeněžní benefity, zástupci nové keynesovské ekonomie upozornili hned na několik dobrých důvodů, proč to nedělat. Koneckonců zatímco stroje, které pracují vždy stejně a nezávisle na tom, kam je postavíte, u lidských bytostí, které jsou opatřeny přirozeným smyslem pro spravedlnost, to úplně neplatí.

Tak nějak zní poselství „hypotézy spravedlivé mzdy za usilovnou práci“ (fair wage/effort hypothesis). Jednoduše řečeno, pokud má zaměstnanec pocit, že jeho práce je nedostatečně odměňována, vedle vznesení požadavku na zvýšení mzdy je pak nejjedodušším řešením snížit své pracovní úsilí na takovou úroveň, vzhledem ke kterému se již původní mzda bude zdát onou „spravedlivou“ (z pohledu zaměstnance, avšak patrně ne z pohledu zaměstnavatele).

Proč jsou zaměstnanci Apple a Google produktivnější než ostatní?

Úroveň takové spravedlivé mzdy, která je ze své povahy subjektivní, nemusí mít nutně co dělat s „tržní“ úrovní mzdy, která hraje ústřední roli na neoklasickém trhu práce. A zatímco neoklasičtí ekonomové přemítali o minimalizaci nákladů na jednoho pracovníka, Janet Yellenová, ekonomka a pozdější guvernérka amerického Fedu, která je spolu s ekonomem Georgem Akerlofem také autorkou předešlé hypotézy, hovoří v rámci své „teorie efektivnostních mezd“ (efficiency wage theory) o minimalizaci nákladů na efektivnostní jednotku práce.

Minimalizace nákladů na efektivnostní jednotku práce bere – na rozdíl od minimalizace nákladů na jednoho pracovníka – v potaz pozitivní vztah mezi vyplácenou mzdou a produktivitou pracovníka. Novokeynesovští ekonomové tyto – a mnohé další – teorie používali k vysvětlení toho, proč firmy vyplácejí mzdy vyšší, než je neoklasická rovnovážná úroveň konzistentní s plnou zaměstnaností, tedy k vysvětlení existence nedobrovolné nezaměstnanosti. Nicméně mimo jiné poukazují také na to, že zaměstnanci skutečně nejsou stroje, které stačí postavit do kanceláře a sledovat, jak firmě vytvářejí zisky.

 

V souladu s tím jsou také závěry výzkumu chorvatské ekonomky Danicy Bakotić, která zkoumala vztah mezi spokojeností zaměstnanců a finančními výsledky firmy. Na základě 10 finančních ukazatelů (např. zisky, návratnost aktiv, ale i náklady na pracovní sílu) za 40 chorvatských velkých a středních firem a dotazníků vyplněných více než 6 tisíci zaměstnanci pak ukazuje, že mezi finančním výkonem firmy a spokojeností zaměstnanců existuje významný pozitivní vztah.

Jinými slovy platí, že čím spokojenější pracovníci, tím úspěšnější firma. „Je možné konstatovat, že spokojenost s prací určuje organizační výkonnost spíše, než aby organizační výkonnost určovala spokojenost s prací,“ citoval slova autorky k otázce směru kauzality server Science Daily.

Implikací studie tak je, že zaměstnavatelé by ve svém vlastním zájmu měli dbát na spokojenost svých zaměstnanců. A vzhledem k přirozené lidské touze po tom, aby věci byly fér, kterou dokládají experimenty behaviorálních ekonomů, pak může velkou roli hrát to, zda má pracovník pocit, že je s ním nakládáno férově, což zpětně ovlivňuje jeho i pracovní morálku. A jak se ostatně kdysi vyjádřil Napoleon, kterého na úvod cituje Bakotić:

„Účinnost armády závisí na její velikosti, výcviku, zkušenostech a morálce, přičemž morálka je důležitější než všechny ostatní faktory dohromady.“

Jak nakopnout produktivitu na pracovišti? Pryč se saky a kravatami!

Newsletter