V plné a nezměněné podobě zveřejňujeme reakci České národní banky na článek Lukáše Kovandy Singera straší paní Columbová:
Ano, existují empirické studie, které zpochybňují citlivost spotřeby domácností na inflační očekávání (a skrze ně na reálné úrokové sazby) ve Spojených státech. V reakci na jednu z těchto studií však japonští ekonomové Ichiue a Nishiguchi (2013) zkoumali vztah spotřeby a očekávané inflace s využitím mikroekonomických dat o domácnostech v Japonsku, tedy v zemi, která má na rozdíl od USA dlouhodobé zkušenosti s nízkou až zápornou inflací. Jejich výsledky naopak potvrzují předpoklady ekonomických modelů centrálních bank, neboť ukazují, že očekávání vyšší inflace v budoucnosti vede k nárůstu dnešní spotřeby. Přesně tento kanál oslabení kurzu zafungoval v souladu s předpoklady ČNB. Vývoj objemu a struktury spotřeby domácností a maloobchodních tržeb v ČR od konce roku 2013 ilustruje, jak domácnosti i firmy přestaly odkládat své nákupy a vyčkávat na další pokles cen (zejména aut a dalšího zboží dlouhodobého užití)
Vámi uváděné příklady neškodné deflace z minulosti známe a víme, že se jejich příčiny a projevy naprosto zásadním způsobem lišily od situace v české ekonomice v roce 2013, která v té době procházela nejdelší recesí v novodobých dějinách. Deflace vyvolaná prudkým rozvojem technologií a produktivity práce, jak tomu bylo za „průmyslové revoluce“, nemusí být opravdu spojena se škodlivými jevy, protože při ní dochází k vysokým investicím a růstu mezd i zaměstnanosti a rovnovážný vývoj ekonomiky je spojen s výrazně kladnou reálnou úrokovou mírou. Naproti tomu deflace vyvolaná nedostatečnou poptávkou je velmi nežádoucí. Je třeba si uvědomit, že v tomto případě se bavíme o ekonomice, která se nachází v tak utlumeném stavu, že ke svému oživení potřebuje výrazně záporné reálné úrokové sazby. V takové situaci je deflace škodlivá proto, že se v ní peníze, které normálně vynášejí méně než reálné investice, stávají aktivem nejvýnosnějším s tím, jak jejich reálná hodnota v důsledku poklesu cenové hladiny sama roste. Kvůli nízké poptávce jsou podnikatelské projekty ztrátové. Lidé tak raději drží peníze, než aby investovali. A to dále nutí firmy propouštět, snižuje to příjmy lidí a jejich dluhy se stávají tíživějšími. Tím se ekonomika dostává do nepříjemné spirály mířící stále k většímu poklesu, z níž je velmi těžké se dostat.
Velkou výstrahou je Velká deprese 30. let, která měla katastrofální dopady nejen ekonomické, ale i politické. Povzbuzující zkušeností nejsou ani dvě ztracené dekády Japonska či sjednocení Německa s nadhodnoceným kurzem východoněmecké marky, které vyústilo v deflační přizpůsobení (jehož negativní socia-ekonomické dopady byly ztlumeny jen díky masivním fiskálním transferům ze západní části Německa). A záviděníhodný není ani vývoj v zemích na jihu eurozóny, které při absenci vlastní měny mohou obnovit svou cenovou konkurenceschopnost pouze prostřednictvím deflace, která však na druhou stranu zásadně zhoršuje jejich dluhové problémy. A konec konců i zkušenosti z několika posledních let ve vyspělých ekonomikách jasně ukazují, že země, jejichž centrální banky reagovaly na hrozbu deflace dostatečně razantně a preventivně, překonaly následky globální ekonomické krize rychleji než ty, jejichž centrální banky s použitím nekonvenčních nástrojů měnové politiky dlouho váhaly.
Přitom situace české ekonomiky v průběhu roku 2013 měla daleko blíže k deflaci vyvolané nedostatečnou poptávkou než technologické revoluci. Podrobně se tomuto tématu věnuje výzkumná práce ČNB vydaná na konci minulého roku: http://www.cnb.cz/cs/vyzkum/vyzkum_publikace/rpn/2014/c_rpn_03_2014.html. Není proto překvapivé, že uvolnění měnové politiky ČNB viditelně přispělo k oživení české ekonomické aktivity a k zásadnímu zlepšení situace na trhu práce.
Zároveň je třeba konstatovat, že aktuálně se ČR nachází na pokraji deflace, jejíž charakter je jiný než na podzim roku 2013. Analýzy ČNB publikované ve Zprávě o inflaci I/2015 jasně potvrzují, že současný propad cen ropy, který vede ke snižování inflace či dokonce poklesu cenové hladiny ve spoustě zemí včetně ČR, je pozitivním nabídkovým šokem, který urychlí růst české ekonomiky v roce 2015 (http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2015/2015_I/index.html). Na primární dopady tohoto šoku do cenové hladiny přitom ČNB v souladu se svou předchozí komunikací nebude reagovat. To znamená, že je připravena v letošním roce tolerovat dočasný pohyb inflace blízko nuly, nebo i lehce pod ní. V příštím roce však prvotní dopady tohoto šoku odezní a záměrem ČNB zůstává zajistit návrat inflace k dvouprocentnímu cíli. Podstatné tedy bude zabránit případným negativním sekundárním dopadům aktuálního propadu cen energetických surovin, které by se odrazily ve vývoji inflace v delším období.
Bankovní rada proto na svém měnovém zasedání 5. února 2015 opět konstatovala, že hladina kurzového závazku ČNB může být posunuta. V nadcházejícím období budou z tohoto pohledu klíčové zejména účinnost opatření Evropské centrální banky v boji s deflací, tržní vývoj kurzu koruny a vývoj mezd v domácí ekonomice. (http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/br_zapisy_z_jednani/2015/150205_prohlaseni.html).
