Reakce: Předvolební bláboly z jiného úhlu pohledu

Na začátku tohoto týdne zveřejnil Jan Traxler na serveru peníze.cz článek Šest předvolebních ekonomických blábolů. Autor v článku kriticky zhodnotil především téma daní, ať už progresi daně z příjmu, možnost uvalení sektorové daně na banky a slevu na pojistném pro zaměstnance (tedy něco, co daň připomíná). Druhá skupina jsou témata státní podpory rodinám směrem k půjčkám – bezúročné půjčky na bydlení a podpora stavebního spoření. Šesté téma pak byl švarcsystém. Ač lze s několika jeho postřehy souhlasit, dovolím si několik poznámek.

První je klasické opomenutí druhé strany mince u tématu progresivního zdanění. Ano, progresivní zdanění mění motivaci k práci a teoreticky by přes intensive margin (tedy omezení pracovní nabídky již pracujících lidí) mohlo snížit odpracované hodiny. V případě právnických osob by pak mohlo snížit motivaci podstoupit podnikatelské riziko, stejně jako by mohlo naopak podpořit motivaci vyhnout se zdanění podvodným způsobem. Na druhou stranu zde ale chybí, podobně jako v mnoha jiných textech, argument pro progresivitu – solidarita. A nemusí jít pouze o altruismus.  Otevření mezinárodnímu obchodu (a jistě mnoho dalších společenských dohod) zvětšuje celkový ekonomický koláč, který je možné rozdělit. Studie ukazují, že právě z tohoto koláče těží bohatí víc než chudí, a chudí tak (relativně vůči bohatým) chudnou. K otevření k mezinárodnímu obchodu je však potřeba určité společenské shody. Pokud na ni ale jistá část populace bude „bita“, jen těžko je taková situace udržitelná. Tedy, ano, existuje i důvod pro progresivní zdanění. 

Více zde – Ekonomové a daně. Proč neříkají všechno?

V otázce slevy na pojistném se autor dostal do trochu schizofrenní situace. Z jeho komentáře vyplývá, že nerozeznává rozdíl mezi změnou sazby daně a zavedením slevy. Sazba daně je distorzní směrem k intensive margin – lidé, kteří už pracují, budou měnit svoji nabídku práce podle sazby na zdravotním pojištění, nikoliv podle slevy. Sleva na zdravotním pojištění ovlivňuje pouze extensive margin – tedy jen to, kolik lidí bude vůbec pracovat. Jinými slovy, pokud řešíte vstup na trh práce, pak vás zajímá, zda je zde sleva nebo ne a jaká. Pokud už jste se rozhodli, že na trh práce nastoupíte, a přemýšlíte, kolik pracovat hodin, pak řešíte, jaká je sazba ze zdravotního pojištění a kolik hodin bude optimální pracovat. Je poměrně jasné, že takto teoreticky a zjednodušeně málokdo přemýšlí, ale není sporu o tom, že sazba na zdravotním pojištění a paušální sleva na zdravotním pojištění není to samé, a obojí má tedy jiný dopad na chování lidí. Tak, jak se z komentáře o progresivní dani zdálo, že autor chápe změnu chování lidí podle změny motivací, z komentáře ke slevě na pojistného už to zcela zřejmé není. K tomu si dovolím doporučit téma daně na serveru iEkonomie.cz, především pak text Jaroslava Borovičky. 

Překvapil mě i komentář k legalizaci švarcsystému. Důvod, proč mají živnostníci zpravidla menší daňovou povinnost, je především motivace, aby nesli odpovědnost a riziko. V momentě, kdy se jako živnostník člověk pouze tváří, nenese žádné riziko nezávislé činnosti a pracuje podle „zaměstnanecké šablony“, není tedy důvod, proč by se měl dostat k menší daňové zátěži.  Ze společenského pohledu pak dochází k tomu, že v důchodovém systému zaměstnanci doplácejí na živnostníky.

Legalizace švarcsystému tak není vhodným řešením, jak se vypořádat s task-based economy ani při hledání jiných možností, jak posunout trh práce více k větší flexibilitě, jak Jan Traxler navrhuje. Je zřejmé, že jde o složité úkoly, ale například zatraktivnění částečných úvazků je lepším řešením než legalizace švarcsystému.

Na závěr je potřeba věnovat pozornost i otázce státní podpory rodinným financím. Bezúročné půjčky na bydlení v dnešní době opravdu nevypadají jako nástroj nutný k řešení zásadních tržních nedostatků, podobně jako podpora stavebního spoření. V těchto otázkách s autorem souhlasím.  Naopak zadlužení domácností, payday loans či nedostatek finanční gramotnosti rodin představuje mnohem větší prostor pro zásahy státu než nabídka bezúročných půjček. 

Newsletter