Dolar globálně oslabuje, což podporuje zejména procyklické měny. Slabé zelené bankovky působí na silnější euro. To přeneseně ovlivnilo měny regionu střední a východní Evropy. Koruna zpevnila k 27,10 za euro, poté však ranní zisky odevzdala.

Řecko? Zapomeňte. Větší obavy budí Čína

Zatímco Wall Street i Evropa se zaměřuje na bouřlivé dění kolem řecké situace, jejich pozornosti uniká potenciálně ještě větší problém. Čínský akciový trh stojí na hraně propasti a stále hledá směr. Jen během minulého týdne klesl index Shanghai Composite o 13 % a obdobně na tom byly i tituly na byť menší, ale stejně euforické šenčenské burze.

Poté, co se hodnoty obou indexů během posledních dvanácti měsíců zdvojnásobily, se pro letošek sice stále udržují v plusu, například Shanghai Composite bezmála + 40 %, ale jisté je, že příštích několik týdnů bude pro další vývoj stěžejní. Ukáže se, zda události minulého týdne byly pouze „zdravá“ korekce, či naopak začátek skoku do hluboké akciové propasti.

JPMorgan: Propad čínských akcií je dočasný. Zakročí vláda

K předchozímu růstu silně přispěla liberalizace čínského akciového trhu. Ta dopomohla taktéž k vyhlídce zařazení titulů rudého draka do globálního indexu MSCI. Svou roli hrál ale i příliv a odliv kapitálu do a z hongkongské, šanghajské a šenčenské burzy.

Problém nastal až tehdy, kdy bylo zařazení čínských akcií do MSCI pozastaveno, a to z důvodu stále nedostatečné liberalizace. Veškeré naděje však nejsou ztraceny, MSCI jasně uvedl, že poté, co dojde ke zlepšení, bude dále uvažovat o přijetí v roce 2016. I tak je ale patrné, že čínská ekonomika, ještě nedávno tak opěvovaná, ztratila část svého předchozího lesku.

Někteří akcioví „býci“ jsou přesvědčeni, že Čína je zemí, která excelentně zvládla umění řízení ekonomiky a trhů. Dle tohoto názoru jsou nositelé hospodářské politiky rudého draka schopni nastartovat nejen ekonomický, ale i ten akciový růst, což potvrzuje fakt, že stále existuje dostatek „pák“, které je možné k tomuto účelu použít.

Celá tato situace silně připomíná optimismus ohledně Japonska. V jeho případě „býci“ taktéž věřili, že akciový trh země vycházejícího slunce je super verze Západu, a to především díky disciplinovanosti centrální banky, podnikatelské struktuře nazvané keiretsu, jež je založena na vzájemném provázání jednotlivých podniků, a v neposlední řadě i díky převaze japonského výrobního sektoru.

Optimismu však byla uštědřena tvrdá rána. V poslední den roku 1989, kdy se trhy nacházely na vrcholu, odstartoval intenzivní desetiletý propad indexu Nikkei, který se zastavil až na 70 %. Akciový trh tak zůstal bezmála v polovině původních hodnot svého historického maxima na téměř 40 tisících bodech.

Jaké jsou spojitosti s Čínou? Výrobní schopnosti druhé největší ekonomiky světa se ukázaly přehnané a schopnost řídit a povzbuzovat hospodářský vývoj, jak se zdá, dosáhla svých možných limit. Konkurenční výhoda v oblasti pracovních nákladu již taktéž není tak výrazná a svou trochou přispěla i vláda, která změnila svůj přístup k firmám majících zájem na expanzi vlastní podnikatelské činnosti.

Obdobně jako tomu bylo v případě japonských akcií v roce 1989 a ve Spojených státech během tzv. „dot-com“ a úvěrové bubliny, i v Číně jsou valuace akcií vysoké. Podpořeny jsou především doslova mánií retailových investorů, které jsme byli svědky v Japonsku během osmdesátých let a ve Spojených státech během let devadesátých.

Dle informací serveru CNBC si čínští individuální investoři u brokerských společností týdně otevřou zhruba milión účtů. Největší podíl všech obchodů jsou ty realizované přes páku, což je obvykle náznak toho, že se trhy nacházejí na svých vrcholech. Faktem ale je, že mnoho alternativ jim nezbývá. Někteří pesimisti zaměřující se na americké trhy tvrdí, že právě rudý drak je v tuto chvíli mnohem lepší investice než evidentně nadhodnocený index S&P.

Samozřejmě je možné se svým pesimismem mýlit, už jen vinou velkého množství čínských devizových rezerv či všeobecnému opovržení při selhání hospodářského plánování. Nicméně se najdou i ukazatele, které by investory stoprocentně neměly uklidnit. Příkladem může být podíl dluhu čínské vlády na HDP, který dosahuje 282 %, což je dvojnásobek amerických a o něco více jak japonských hodnot.

I přes množící se spekulace o možné bublině na americkém trhu, i přes otázku zintenzivnění již tak dost expanzivní japonské měnové politiky a potenciální odchod Řecka z eurozóny, by tak investoři rozhodně neměli podceňovat možnou sílu čínského pádu.

Nejistota nad Čínou. Čeká nás vzestup či pád rudého draka?

Čínské akcie – raketa před branou velkého světa

Newsletter