Řecko bylo dlouho slepým střevem eurozóny. O víkendu došlo k záchvatu. Eurozónu chytnul „slepák“. Skončí to „apendoktomií“, nebo ne? Nejprve si projdeme scénáře dalšího vývoje, poté dopad na ČR a následně zdokumentujeme, kolik vlastně Řecko svým věřitelům dluží. A o co mohou přijít v případě „apendektomie“ – odchodu Řecka z eurozóny.
Kovanda: Řecko je slepým střevem eurozóny
- Scénář: Řecko a věřitelé se nedohodnou
- Řecko si nechá euro
Tato varianta není dost dobře možná. Pokud nedojde k dohodě, dříve či později dojdou Řecku eura. Evropská centrální banka o víkendu zmrazila svůj režim nouzového financování řeckých bank, čímž zemi de facto ukázala „ven z eurozóny“.
- Řecko si nenechá euro
V případě, že k dohodě nedojde, nezbude Řecku nakonec nic jiného, že tisknout vlastní měnu, zpočátku třeba jen dlužní úpisy, která bude obíhat paralelně s eurem. Právně, de iure, nic jako odchod z eurozóny neexistuje. Máme pouze země platící eurem, a země, které eurem neplatí – toto rozlišení však postrádá jakoukoli právní subjektivitu. Tisk vlastní měny by ale pochopitelně značil de facto odchod z eurozóny. Přechod na novou měnu by dále prohloubil současný ekonomický rozvrat země. Může však také znamenat katarzi. Pokud by po prvotním propadu, který je jistý, nastala postupná stabilizace situace, opírající se o již silně oslabenou, pravděpodobně devalvovanou vlastní řeckou měnu. Ta by totiž zvýšila konkurenceschopnost řeckého exportu a učinila zemi ještě lákavější v očích zahraničních turistů, což by jen podpořilo řeckou ekonomiku i zaměstnanost. Takový vývoj by byl políčkem do tváře Bruselu, byť jistě z jeho strany bagatelizovaným, jelikož by se ukázalo, že euro je opravdu pro řadu zemí svěrací kazajkou. Ukázalo by se, že těmto zemím se ekonomicky daří lépe, když se této kazajky zbaví. To by byl tak silný úder pro Brusel, že by dříve či později muselo dojít k zásadní transformaci celé evropské měnové unie, ba možná i Evropské unie jako takové.
- Scénář: Dohodnou se…
- na provizoriu
Nějakým provizoriem to nakonec musí skončit, alespoň krátkodobě, ať už bude výsledek referenda jakýkoli. Neumím si představit situaci, že by si věřitelská strana kompletně nad Řeckem „umyla ruce“ a ponechala jej vlastnímu osudu. To nedopustí ani Spojené státy. Geostrategicky významné Řecko – s třetím nejvyššími výdaji na armádu ze zemí NATO – by se totiž stalo bezprizorním, rozvráceným státem, nevyzpytatelným to jazýčkem na vahách geopolitické šachovnice. To vše v době, kdy eskaluje napětí na Blízkém východě, odkud to není do Řecka úplně nejdále, a zrovna tak uprchlická otázka.
- na komplexním plánu
Nový komplexní plán je v tuto chvíli možný jen v případě, že skončí Tsipras. K tomu je třeba, aby Řekové řekli v referendu „ano“ dohodě s věřiteli. To je klíčová otázka několika příštích dní, které do referenda zbývají: zda si pod vlivem neblahých tržních projevů, zavřených bank a obecného chaosu řecký lid uvědomí, že jej to samé – zřejmě v ještě vyhrocenější podobě – čeká poté, co v referendu řekne „ne“. Propukající chaos v Řecku a vyhlídky na totální ekonomickou mizérii by nakonec mohly být tím, co řecký lid většinově přiměje neuposlechnout Tsiprase a spol. a říci v referendu „ano“ dohodě s věřiteli. Věřitelé se sice zaklínají, že referendum už bude o otázkách a řešeních, které nejsou na stole, ale pokud by se Řekové vyjádřili pozitivně ohledně dohody s věřiteli, věřitelé se rádi vrátí k jednacím stolu. I když zřejmě už s někým jiným na řecké straně, než je Tsipras, Varufakis a spol.
Řecko na cestě k bankrotu? Sledujeme ONLINE
Dopad na eurozónu, ČR…
Řecká ekonomika představuje méně než dvě procenta eurozóny. To je zanedbatelné. Trhy jsou však nyní zmateny tím, zda tedy opravdu platí výrok šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho, jejž pronesl v létě 2012, že pro záchranu eura udělá vše, co bude moci – a že to bude stačit. Trhy přemítají, zda to nyní platí i pro Řecko. Zda tím, že si země eventuálně začne tisknout své vlastní peníze, zpočátku třeba jen dlužní úpisy, nedochází k popření Draghiho výroku. Tento výrok přitom zcela zásadně přispěl k hospodářskému ozdravení eurozóny, protože citelně pomohl stlačit výnosy z dluhopisů její periferie.
Draghi se zřejmě uchýlí ke slovní a posléze i věcné intervenci, kterými se za euro postaví tak důrazně, jak to jen bude možné. Tím by měl odvrátit hrozbu psychologické vlny a rozlití panické situace do zbytku eurozóny. Globální deprese, jež nastala po pádu investiční banky Lehman Brothers v roce 2008, by se tak opakovat neměla. Ani ekonomika ČR by neměla být jakkoli citelněji zasažena.
O jaké peníze se teď hraje? Co mají Řekové ještě splatit a splnit?
Řecko dluží věřitelům disponujícím veřejnými penězi více než 240 miliard eur. Tato suma kombinuje částky poskytnuté vládami členských zemí eurozóny a Mezinárodním měnovým fondem od roku 2010. Zahrnuje také řecké vládní dluhopisy v držení Evropské centrální banky a dalších národních centrálních bank eurozóny.
Soukromí věřitelé drží téměř 40 miliard řeckých vládních dluhopisů. Tato částka byla před rokem 2012 významně vyšší, o více než sto miliard eur. V rámci odpisů a restrukturalizace dluhu však bylo angažmá privátních investorů, v čele s komerčními bankami, sníženo, lépe řečeno kompenzováno zvýšením angažmá veřejných institucí.
Řecká vláda také dluží – zhruba 15 miliard eur v podobě krátkodobých dluhopisů – převážně řeckým komerčním bankám.
V případě bankrotu by nemohla dostát alespoň části těchto svých závazků. Skutečnost, že 30. června podle všeho nedostojí svému závazku vůči Mezinárodnímu měnovému fondu (sloučená červnová splátka čítající zhruba 1,5 miliardy eur), ještě neznamená, že Řecko bude v bankrotu de iure. Nedostání závazku vůči Mezinárodnímu měnovému fondu není to samé co nedostání závazku privátním věřitelům. Nicméně po nedostání závazku MMF zvýší privátní věřitelé svůj tlak na Řecko, čímž bankrot země přiblíží. Uvažme též, že červenec i srpen jsou plné dalších termínů, k nimž má Řecko splnit nějaké své další závazky, ať už vůči MMF, ECB nebo dalším věřitelům.
Po oficiálním vyhlášení stále pravděpodobnějšího bankrotu začnou náročná jednání o restrukturalizaci dluhu, o tom, kteří věřitelé budou vyplaceni přednostně atp. Tyto negociace se mohou táhnout celá léta. Pravidla v případě státních bankrotů nejsou zdaleka tak jasná jako pravidla podnikových nebo osobních bankrotů.
