Evropská unie razí cestu přísné regulace digitálních technologií. Digital Markets Act má zajistit spravedlivou konkurenci, v praxi však diktuje velkým technologickým firmám, jak smějí nabízet a prodávat vlastní produkty. Paradoxem zůstává, že skutečnou překážkou například pro využívání cloudových platforem nejsou předpisy, ale astronomické poplatky za přesun dat mezi poskytovateli cloudové infrastruktury. Mechanismus připomíná roaming před regulací EU, kdy byl příjem dat zdarma, ale odchozí přenos draze zpoplatněný. Evropa tím riskuje zhoršení dostupnosti a kvality cloudových služeb, zároveň tím přijde o technologické talenty i investice.
Nařízení Evropské unie Digital Markets Act vstoupilo v platnost od 2. května 2023 s ambicí zkrotit dominanci technologických gigantů a podpořit konkurenceschopnost evropského digitálního trhu. Realita vypadá jinak. Regulace DMA zasahuje do obchodních modelů firem způsobem, který nemá v evropské legislativě mnoho paralel. Komise firmám přímo určuje, jak mohou propojovat vlastní produkty, jaké funkce smějí nabízet předinstalované a jak musejí sdílet data s konkurencí.
Problém není v záměru, ale v provedení. Firmy místo investic do inovací musejí investovat do compliance oddělení, právníků a konzultantů, kteří jim pomohou navigovat regulačním labyrintem. Microsoft nedávno oznámil, že kvůli DMA musí upravit své produkty pro evropský trh. Google zase limituje integrace mezi svými nástroji. Výsledek? Evropští zákazníci dostávají osekanou verzi produktů, které fungují plnohodnotně jinde ve světě.
Regulátoři argumentují ochranou spotřebitele a podporou konkurence. Jenže když regulace nutí firmu rozdělit propojený ekosystém na jednotlivé části, nepodporuje inovace, naopak je tím brzdí. Technologické firmy přemýšlejí globálně a investují tam, kde jim legislativa nehází klacky pod nohy. Evropa se díky DMA stává méně atraktivním trhem pro vývoj nových služeb.
Přenos dat dusí multicloud víc než předpisy
Debata o multicloudové strategii se většinou točí kolem regulačních bariér a vendor lock-inu. Skutečná překážka leží jinde, a to v cenové politice poskytovatelů cloudových služeb. Hyperscaleři používají jednoduchou, ale účinnou pojistku. Data do cloudu dostanete zdarma, za jejich přesun ven zaplatíte. Poplatky přitom dosahují vysokých částek.
Firma, která chce rozložit zátěž mezi více cloudových platforem nebo přesunout část dat k jinému poskytovateli, narazí na poplatky za egress neboli výstupní datový přenos. AWS, Microsoft Azure i Google Cloud takto účtují za každý gigabajt, který opustí jejich infrastrukturu. Pro menší projekty představují tyto náklady nepříjemnost. Pro větší organizace, které denně přesouvají terabajty dat, se stávají prakticky nepřekonatelnou bariérou.
Analogie s roamingem před regulací EU je v tomhle kontextu skvělým příkladem. Operátoři vás nechali zadarmo přijímat hovory v zahraničí, za odchozí spojení si však účtovali sumy, které nikoho nemotivovaly telefonovat. Evropská komise nakonec zasáhla, roamingové příplatky zrušila a trh se stabilizoval. U cloudu se však zdráhá podobný krok udělat. Místo toho vytváří další regulační vrstvy, jako je Data Act, které problém neřeší.
Výsledkem je, že firmy zůstávají uvězněné u jednoho poskytovatele. Ne proto, že by neměly technickou možnost změnit platformu nebo kombinovat více cloudů. Ale z toho důvodu, že ekonomika takového kroku nedává smysl. Multicloud tak zůstává spíš teoretickým konceptem než praktickou realitou pro většinu organizací.
Evropa riskuje odliv investic i mozků
Přeregulovanost má i jeden zásadní dlouhodobý dopad, snižuje totiž atraktivitu evropského trhu pro globální technologické investice. Firmy vyhledávají prostředí, kde mohou rychle uvádět inovace na trh bez nutnosti každý krok konzultovat s právníky. Severní Amerika a jihovýchodní Asie nabízejí právě takové prostředí. Evropa nabízí byrokracii.
AWS, Microsoft a Google už dnes rozlišují své služby podle regionů. Nové funkce spouštějí nejdřív v USA, pak v Asii, Evropa pak přichází na řadu často jako poslední. Někdy se funkce do Evropy vůbec nedostanou, protože jejich uvedení na trh by znamenalo právní komplikace nepřiměřené velikosti tržní příležitosti. Evropští zákazníci tak dostávají limitované verze oproti zbytku světa.
Problém se týká i talentů. Evropští vývojáři, architekti a datoví inženýři sledují, jak jejich kolegové v USA nebo Singapuru pracují s nejnovějšími technologiemi, zatímco oni musejí čekat měsíce nebo roky, než se tyto nástroje objeví v regionu nebo jsou schváleny jejich interním právním oddělením. Motivace zůstat v Evropě slábne. Odliv mozků do regionů s vyspělejším technologickým ekosystémem a hlavně bez byrokracie bude mnohem větším problémem, než si můžeme aktuálně myslet.
Evropská komise razí vizi digitální suverenity. Chce mít kontrolu nad daty, infrastrukturou a technologiemi. Jenže suverenita postavená na regulaci místo inovací je prázdná. Bez investic do výzkumu, bez podpory startupů a bez přátelského prostředí k technologickému rozvoji zůstane Evropa závislá na amerických a asijských gigantech. Žádná regulace tuto závislost nerozbije, pouze ji zakryje legislativními dokumenty.
Cloudové služby představují páteř moderní ekonomiky. Firmy je potřebují pro AI, analýzu dat, automatizaci procesů i vývoj nových produktů. Pokud Evropa nedokáže nabídnout prostředí srovnatelné se zbytkem vyspělého světa, přijde o konkurenceschopnost v zásadních sektorech. Otázka není, zda technologie regulovat, ale jak to dělat tak, aby regulace nebyla brzdou inovací.
