Dolar globálně oslabuje, což podporuje zejména procyklické měny. Slabé zelené bankovky působí na silnější euro. To přeneseně ovlivnilo měny regionu střední a východní Evropy. Koruna zpevnila k 27,10 za euro, poté však ranní zisky odevzdala.

Řešení japonské sexuální krize? Nechat ženy pracovat

Japonsko má problém; mladí nemají zájem o sex. A proto se v Japonsku rodí zoufale málo dětí. Jedna z největších světových ekonomik se tak stává demografickou časovanou bombou, která co nevidět exploduje. Business Insider informoval o řešení, které nabízí prezident Světového institutu stárnutí populace.

V roce 2015 se v Japonsku narodilo něco přes milion dětí, zatímco 1,3 milionu lidí zemřelo. A to je čistá ztráta téměř 300 tisíc lidí. Pro porovnání: ve Švédsku, které v rámci vyspělého světa patří k zemích s nejvyšší porodností, se narodilo 110 tisíc dětí a 90 tisíc lidí zemřelo. To je čistý zisk 20 tisíc. V Japonsku je porodnost jedna z nejnižších na světě – 1,43. Pro udržení populace se přitom uvádí jako potřebná hodnota alespoň 2,1.

O tom, že se jedná o skutečnou krizi, svědčí i jeden z často citovaných odhadů; celým 896 japonským městům a obcím – tedy asi polovině jejich celkového počtu – hrozí do roku 2040 vyhynutí. A jediným způsobem, jak to změnit, je podle Richarda Jacksona, prezidenta Světového institutu stárnutí populace (Global Aging Institute), je dát ženám možnost mít děti a zároveň pracovat.

Víc mužů než žen. Za Švédskem míří Norsko, Dánsko, Německo…

Je to ironie konzervativních genderových rolí; pokud se nepodporují pracující ženy, lehce to může skončit tak, že se nebude rodit dostatek lidí, kteří by ekonomiku udrželi při životě. Japonští muži zase pracují až příliš; celá pětina z nich uvádí, že o sex nemají zájem proto, že jsou na něj příliš unavení. Ráno odcházejí brzy, domů se vrací pozdě a zbytek času raději prospí.

Podle Jacksona se ke klesající porodnosti a stárnutí populace postavily správně zejména dvě země: Dánsko a Švédsko. Na demografické problémy, které ve větší či menší míře sužují takřka každou část vyspělého světa, se jim podařilo vyzrát zapojením žen-matek na trh práce.

„Země, které byly nejúspěšnější při úpravě dvojí role žen, a to jednak jako matek, a jednak jako kvalifikovaných pracovníků či alespoň pracovníků, nakonec dosáhly více obojího,“ říká Jackson, „vyšší porodnosti i vyšší míry zaměstnanosti žen.“ Příčinou demografických nerovnováh jsou tedy nerovnováhy v rodině a na trhu práce. Pokud se podíváme na ekonomiky vyspělého světa, dobře jsou na tom i Spojené státy či Francie (porodnost kolem 2), naopak podobně špatně jako Japonsko například Jižní Korea či Itálie (porodnost kolem 1,5).

O demografii a tendenčnosti bruselských superúředníků

Podle Jacksona existují dva úspěšné modely. První je ten, kde stát do určité míry plní roli chůvy – jako například ve Švédsku či ve Francii. Existuje zde záruka pracovního místa, pokud odejdete na (státem placenou) mateřskou dovolenou, a rodiny s více dětmi dostávají vyšší přídavky. Rovněž zde neexistuje žádné sociální stigma matek, které malé děti dávají do jeslí (financovaných státem), aby se mohly vrátit do práce.

Druhým je „pružně pracovní model“, který lze spatřit ve Spojených státech. I když zde není stejná státní podpora, existuje zde pružný trh práce, kde lze snadno nalézt práci na částečný úvazek, anebo si třeba dodělat školu online a začít úplně novou kariéru. To je však naprosto nemyslitelné pro Japonce, kteří klidně celý život postupují po kariérním žebříčku v jedné firmě. Proto by jim Jackson spíše než americkou individualistickou cestu doporučil evropský model proporodní politiky, který lépe odpovídá jejich kolektivistickému smýšlení.

Sex ve městě: Jsou města opravdu hřbitovem porodnosti?

Newsletter