Zaručená ztráta. To je výsledek investice do dluhopisů se záporným výnosem: ti, kteří nakupují dluhopisy, dostávají zpět méně, než kolik zaplatili, a to bereme-li v potaz dokonce i úroky (někteří navíc musí platit daň z příjmu). Přesto se však státní dluhopisy různých splatností ve více než desítce zemí světa prodávají s negativními výnosy. Proč by investoři do dluhopisů byli ochotni přijmout něco tak nevýhodného?
Zřejmým důvodem je strach, nebo alespoň zvýšená opatrnost. V hlubinách finanční krize v roce 2008, kdy bylo o bezpečnosti bank mnoho pochyb, vykazovaly americké krátkodobé dluhopisy negativní výnosy a investoři za ně byli rádi. Nyní, s nejistotou ohledně toho, co by se mohlo stát bankám, kdyby Řecko opustilo eurozónu, se investoři mohou rozhodnout, že stojí za to přijmout negativní výnos 0,16 % alokací kapitálu do dvouletých německých dluhopisů. „Ve skutečnosti platíte poplatek 16 bazických bodů za to, že držíte své peníze v bezpečí,“ říká David Lloyd, manažer investičního fondu M&G.
Jinými slovy, investoři jsou ochotni ztratit trochu, aby se ujistili, že neztratí hodně. Nicméně co se týče dlouhodobějšího dluhu, jako například švýcarských desetiletých dluhopisů, tak tam se hledá vysvětlení negativních výnosů hůře. Člověk by musel být opravdovým pesimistou, aby dospěl k závěru, že žádné aktivum na planetě nevynese v příštím desetiletí peníze.
Jak vydělat na dluhopisech se záporným výnosem
Proč jsou vyhlídky investorů tak negativní? Eurozóna se snaží generovat růst a čelí špatnému demografickému výhledu, s pracující silou v mnoha zemích buďto stagnující nebo dokonce klesající. Přesto však přijímat desetileté dluhopisy s negativním výnosem je přinejmenším odvážné. Výnosy dlouhodobých dluhopisů jsou ve skutečnosti prognózou budoucího směru krátkodobých sazeb.
Dalším důvodem, proč by investoři mohli přijímat negativní nominální výnos, je očekávání klesajících cen, jinými slovy deflace. Za takových okolností by negativní nominální výnos mohl znamenat kladný výnos v reálných podmínkách (upravených o inflaci). Poslední údaje nasvědčují, že se eurozóna skutečně ocitá v deflaci.
Deflace nicméně nemusí automaticky vést k negativním výnosům. V Japonsku přetrvává deflace již více jak 10 let. Ačkoli výnosy tamních dluhopisů byly po dlouhou dobu nejnižší na světě, negativními se staly až nedávno. A většina prognóz předpovídá mírně pozitivní míru inflace v eurozóně v letošním roce.
Další možností je, že zahraniční investoři mohou očekávat, že samotné kurzové zisky převáží ztráty na dluhopisech. Zahraniční investoři, kteří si koupili švýcarské dluhopisy, před nedávným skokem švýcarského franku, zaznamenali více než slušný zisk.
Ti, jež věří v teorii kupní síly, se domnívají, že v dlouhodobém horizontu se směnné kurzy přizpůsobí účtům cenových rozdílů. Jinými slovy, měna země s relativně vysokou mírou inflace bude mít tendenci oslabovat; naopak měny zemí s nízkou mírou inflace by měly posilovat. Takže zahraniční investoři, kteří čekali, že švýcarskou ekonomiku postihne dlouhé období deflace, tedy mohou očekávat, že švýcarský frank poroste, a tudíž tedy být ochotni držet státní dluhopisy.
Některé banky a instituce jsou také nuceni držet státní dluhopisy, bez ohledu na jejich výnos, kvůli regulacím a požadavkům na likviditu.
Poslední možností a nejzřejmějším vysvětlením v krátkodobém horizontu je to, že se investoři dočkali zavedení programu kvantitativního uvolňování ze strany Evropské centrální banky. Pokud lze považovat zkušenosti v USA a Británii za alespoň nějakého průvodce, tak budou odkupy dluhopisů v konečném měřítku tlačit ceny nahoru a výnosy dolů. Proč se starat o teoretické ztráty plynoucí z držení dluhopisů v případě, že investor ví, že se může zbavit svých dluhopisů jejich prodejem centrální bance?
Samozřejmě i zde existují rizika. V případě, že se globální ekonomika vrátí k normálu, pak ztráty z vládních dluhopisů budou značné. Totéž by platilo, v případě návratu inflace. M&G říká, že v případě, že by německé dluhopisy klesly zpět na úrovně z roku 2012, kdy se napříč celým finančním spektrem spekulovalo o možném konci eurozóny, investoři by utrpěli ztrátu ve výši 7 %. Jedno je tedy jisté, ať už jsou státní dluhopisy čímkoliv, nejsou bez rizika.
