Riziko ztráty nezávislosti centrální banky

Zdroj: ČNB

Když ekonomové hovoří o prospěšnosti měnové politiky pro ekonomiku, zdůrazňují nutnost její nezávislosti. Nezávislost centrální banky je nesporně tou nejdůležitější podmínkou úspěšné realizace monetární politiky. Oddělení měnové politiky od proměnlivého politického rozhodování jí umožňuje tlumit nadměrné výkyvy v hospodářských fluktuacích, a působit tak proticyklicky.

Politické rozhodování je kvůli poměrně krátkému mandátu politiků a jejich motivaci být znovuzvolen orientováno primárně na krátkodobý horizont. Centrální banka však musí být prozíravá a uvažovat dlouhodobě. Nebyla-li by měnová politika nezávislá a podléhala by politickému tlaku ze strany vlády, uchylovala by se k příliš expanzivní měnové politice (růstu peněžní zásoby bez simultánního růstu produktivity práce), která sice dočasně podporuje ekonomický růst, ale záhy se projeví strmým růstem inflace. Tyto nepříjemné důsledky vládní podpory ekonomiky elektorát zpočátku přímo neudeří do očí, jsou zamlženy jejími bezprostředními příznivými účinky, a občan je tak svojí slepotou odsouzen k tomu nést jejich pozdní následky.

Nezávislost centrální banky dělíme na více kategorií; my se nyní pro jednoduchost výkladu budeme věnovat pouze té personální. Všech sedm členů bankovní rady ČNB jmenuje (a za naprosto mimořádných podmínek i odvolává) prezident republiky. Hlavě státu tak u nás přísluší absolutní moc nad složením celé bankovní rady. Ano, je to skutečně tak, jeden jediný člověk v celé zemi určuje to, kdo bude rozhodovat o měnověpolitických záležitostech. Přičemž žádná protiváha k jeho rozhodnutí v českém právním systému zatím není. Toto zjištění nás ještě více zarazí, když pochopíme, jak zásadní vliv má měnová politika na hospodářský vývoj země, jak její chybné řízení může ubližovat ekonomice a s ní i celé společnosti a jak tato obrovská odpovědnost může náležet jedinému ústavnímu činiteli.

Abychom poznali křehkost takového systému, nemusíme pátrat v dávné minulosti nebo vycházet ze zkušeností okolních zemí. Přímo exemplární ukázku fragility centrálního bankovnictví, přesněji řečeno nebezpečí koncentrace moci nad výběrem členů bankovní rady, nám čerstvě demonstruje jmenování guvernéra Michla prezidentem Zemanem.  Nepřísluší mi hodnotit kompetence nového guvernéra, proto se zdržím jakéhokoli komentáře k jeho akademické kariéře a dosavadnímu profesnímu počínání. Ovšem nutno zmínit, že na jeho mnohé nešťastné výroky byla vznesena ostrá a přesvědčivá kritika z řad těch nejpovolanějších.

Ve středu 11. května loňského roku nahradil Aleš Michl na postu guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka. Tuto zprávu nesly finanční trhy mírně řečeno nelibě. Po jmenování nového guvernéra oslabila koruna nad hranici 25 CZK/EUR. Jistě nás nyní neuklidní, že je to právě devizový trh, jenž je svými objemy ten vůbec největší ze všech, a tudíž i nejefektivnější. Do měnových párů je zapracováno nejvíce objektivních informací, „obava“ z kroků budoucí bankovní rady tak nebyla žádnou ničím neopodstatněnou spekulací, nýbrž faktorem, na jehož závažnosti a vlivu na hodnotu české koruny se shodlo nesčetně ekonomických aktérů. Reakce trhů na obměnu vedoucího člena bankovní rady ČNB tak reflektovala nová očekávání z budoucích měnověpolitických kroků, které by podle všeho již neměly být tak restriktivní.

Podobné oslabení domácí měny si tuzemská měnová autorita v prostředí tolika inflačních tlaků nemohla dovolit. Kurzový kanál transmisního mechanismu měnové politiky je totiž pro malou otevřenou ekonomiku, jakou jsme my, naprosto klíčový. A slabší kurz české koruny by měl významný proinflační efekt. ČNB proto intervenovala na devizovém trhu a rozprodala část svých devizových rezerv. Dohromady se centrální banka za květen roku 2022 na obranu koruny vzdala necelých 3,5 miliardy eur, což představuje více než sedminásobek předchozího měsíce. Zodpovězení otázky, jakým dílem k tomu přispěl právě nový pan guvernér, nechám na váženém čtenáři.

Oslabení koruny bylo způsobenou především změnou očekávaného vývoje měnové politiky. Ovšem zároveň nám může sloužit jako varovný signál, že koncentrace moci nad výběrem bankovních radních v rukou prezidenta může být nebezpečná. Ten svým rozhodnutím do velké míry překvapil měnový trh, který v důsledku znatelně změnil ohodnocení české koruny, a to ČNB stálo nemálo devizových rezerv.

Zdroj: ČNB, Bloomberg, Reuters

Newsletter