Už několik měsíců v řadě vidíme českou ekonomiku na vrcholu cyklu. Roklen indikátor ukazuje, že „našlapanější“ to na hranici mezi expanzí a zpomalením už snad ani být nemůže.
Obrázek dokresluje i často zmiňovaný problém na trhu práce. Polohu statistiky volných pracovních míst a nezaměstnanosti ale i nadále vnímáme jako částečně strukturální problém raději, než že by trh práce zaznamenal natolik významný vliv hospodářského cyklu. Žel, v současné chvíli není možné věrohodně rozlišit mezi strukturálním problémem a dopadem hospodářského cyklu. Moudřejší budeme po studiu současného období s odstupem času.
Zasedání ČNB
Z květnového zasedání ČNB vnímáme jako zásadní hned čtyři body. První, a to bylo jasně v souladu s očekáváním trhu, centrální banka ponechala úrokové sazby beze změny. Druhý, s pomaleji posilující korunou, než ČNB a trh očekával na začátku roku, aktualizovala centrální banka svůj výhled na vývoj kurzu směrem k pomalejšímu posilování v následujících měsících. Pomalejší posilování a menší utažení měnových podmínek ze strany kurzu zároveň otvírají prostor pro dřívější hike, než dnes předpokládá ČNB a než již několik měsíců očekáváme i my.
Třetí důležitá poznámka ze strany ČNB je opětovná diskuze o růstu produktivity. Produktivita je v centru pozornosti především kvůli interakci s vysokou mzdovou dynamikou. Téměř dvouciferný růst mezd vyvolává proinflační rizika na straně jedné a na straně druhé vytváří hrozbu pro konkurenceschopnost českých firem na mezinárodním trhu. Růst produktivity standardně vnímáme jako nástroj na snížení nákladů a zlepšení pozice firmy na mezinárodním trhu. V případě nedostatečné produktivity a vysokých mzdových nákladů by českým firmám hrozila slabší exportní pozice, což ale zatím nepozorujeme. Pohled na inflaci rovněž naznačuje, že růst produktivity – alespoň zatím – významně zmírňuje proinflační tlaky mzdové dynamiky. Dříve či později by se však vysoká mzdová dynamika měla na inflaci podepsat.
Čtvrtý důležitý pohled je otázka vlivu zahraničí a dopady, které se mohou přelít do české ekonomiky. Jednak v podobě „importovaných“ měnových podmínek, ať už přímo v podobě inflace nebo politiky ECB (inflace v eurozóně je daleko od cíle měnové autority, a ta je tak daleko od návratu k standardně fungující měnové politice a začátku utahování měnových podmínek), a za druhé jde o ochlazení poptávky na mezinárodním trhu po českém vývozu z jakéhokoliv důvodů. Zde je potřeba si uvědomit, že i přes naši mimořádnou exportní závislost na EU, respektive na Německu, jsme zranitelní i v momentě poklesu poptávky například v Číně skrz německý (re-)export.
Výhled
Do vývoje ekonomiky by se v dalším roce mohla významně projevit i změna fiskální politiky. Původní návrh ministerstva financí (zatím) přežil i horké vyjednávání o nové vládě a je tak pravděpodobné, že se dočkáme zrušení superhrubé mzdy a snížení daňové zátěže pro většinu zaměstnanců i OSVČ. Dle odhadů a přání MF ČR takový zásah zvýší disponibilní příjem domácností a následně by měl zvýšit i celkovou spotřebu. Načasování a konkrétní dopad změny daní na spotřebu je však zatím nejistý. Druhý ekonomický stimul ze strany státu by přišel, pokud by nová vláda dostála všem slibům o budoucích investicích, ke kterým se zavázala.
