Nová data potvrdila stabilní ukotvení české ekonomiky ve stádiu expanze. Největší cyklický nárůst zaznamenaly nabídkové ceny bytů. Nejvýše nad dlouhodobým trendem stále zůstává peněžní zásoba a ukazatele trhu práce.
Sektorové účty potvrdily robustní růst
Od posledního vydání jsme se dočkali dalšího upřesnění čtvrtletních dat růstu HDP za druhé čtvrtletí letošního roku. To však již výrazné překvapení nepřineslo. Růst se zastavil na 4,7 % meziročně. Hlavními tahouny české ekonomiky ve druhém čtvrtletí zůstaly na výdajové straně spotřeba a zahraniční obchod, na nabídkové průmysl. Oživení po čtyřech čtvrtletích meziročních poklesů zažily investice. Vyšší cena práce se projevila opět i na míře zisku nefinančních podniků, která meziročně poklesla o 2,9 p. b. na 49,6 %. Data naznačují i solidní chuť českých domácností utrácet. Dokonce do takové míry, že reálná spotřeba na obyvatele rostla meziročně rychleji než příjem. V důsledku toho jsme zaznamenali mírný meziroční pokles míry úspor o 0,3 p. b. na 10,9 %.
Opatrný optimismus přetrvává, trh práce dál láme rekordy
Podnikatelská ani spotřebitelská důvěra se stále nedostávají výrazněji nad dlouhodobý trend. Pozitivní výhled v důsledku silné poptávky je u firem zřejmě tlumen zmíněnými rostoucími náklady na práci, na čemž se výraznou měrou podílí napjatý trh práce. Nezaměstnanost dle MPSV dosáhla v září 3,8 %, po sezónním očištění navíc neustále klesá (již od konce roku 2013). Nový rekord pokořil počet volných pracovních míst. Aktuálně připadá na jedno volné pracovní místo méně než 1,4 uchazeče, ještě před rokem to přitom bylo téměř 2,7.
Pociťují to zejména průmyslová odvětví, kde se s nedostatkem pracovníků musí potýkat přibližně třetina zaměstnavatelů. Šetření ČNB v nefinančních podnicích zase ukazuje, že význam nedostatku kvalifikované pracovní síly jako bariéry růstu firmy je aktuálně nejvyšší minimálně za posledních 6 let (kdy je šetření prováděno).
Ceny bytů zvyšují expanzi
Nově byly zveřejněny také ceny bytů za třetí čtvrtletí. U jejich cyklické složky jsme zaznamenali posun směrem doprava a nahoru, tedy k dalšímu posílení současné expanze. Poptávka po vlastnickém bydlení zřejmě stále příliš neslábne, navzdory přísnějším doporučením ČNB ohledně poskytování nových úvěrů na bydlení a vyšším pořizovacím cenám. Nadále přetrvávají i výrazné regionální disparity, když za současným růstem stojí především Praha a větší města.
Data hypoindexu ukazují, že od letošního června již 4 měsíce v řadě meziročně klesá objem nově poskytnutých hypoték. Výraznější zpomalení však přišlo až v září, kdy pokles činil téměř 13 %. Za prvních 9 měsíců letošního roku bylo přesto dosaženo v porovnání se stejným obdobím loňského roku o 5 % vyššího objemu. Celkem tak již letos byly nově poskytnuty hypotéky za více než 168 mld. Kč. Z hlediska úvěrového cyklu o výrazné expanzi hovoří i náš indikátor tím, že se peněžní zásoba, která je do značné míry ovlivněná právě úvěrovou aktivitou bank, nachází ze všech ukazatelů vůbec nejvýše nad dlouhodobým trendem. Koneckonců to, že hypoteční trh zůstává jedním z hlavních rizik, zmiňuje ve zprávě o finanční stabilitě a na svém blogu i ČNB.
Rychlost zadlužování českých domácností je v posledních deseti letech, kdy postupně úrokové sazby klesaly až na historická minima, značná a převyšuje dynamiku v okolních státech. Objevuje se proto riziko, že by domácnosti mohly začít pociťovat výraznější problémy se splácením svých závazků v případě, kdy by růst úrokových sazeb nebyl doprovázen dostatečným růstem mezd. Nejcitelněji by pochopitelně takový vývoj dopadl na dlužníky, kterým končí fixace úrokové sazby a kteří momentálně vynakládají více než 40 % svých čistých příjmů na splátky úvěrů na bydlení. Podstatná část z nich totiž nedisponuje dostatečně velkým finančním polštářem pro „horší časy“. Riziko také zvyšuje fakt, že podíl průměrné splátky hypotéky na čistém příjmu v čase přes všeobecný pokles sazeb roste, jak ukazuje následující graf.
Co čekat od ČNB?
V souvislosti s finanční stabilitou se bude centrální banka po volbách jistě znovu snažit o prosazení novely zákona o ČNB s cílem získání dalších pravomocí k regulaci finančního trhu. Zřejmě i v důsledku silného tlaku bankovního sektoru se totiž tento návrh nestihl v končící sněmovně projednat.
Co se týče přehřívání ekonomiky obecně, přestože jsme se po posledním měnověpolitickém zasedání ústy guvernéra Rusnoka dozvěděli, že „nic nehoří“, v radě by dle našeho názoru již na zasedání 2. listopadu měly převážit hlasy pro vyšší sazby. Koneckonců, na tom minulém letos již druhý úrokový hike neprošel nejtěsnějším možným poměrem 4:3. Nic na tom zřejmě nezmění ani koruna, která po jestřábích vyjádřeních člena bankovní rady ČNB Vojtěcha Bendy a ředitele sekce měnové Tomáše Holuba posílila až k 25,70 Kč za euro. Mírně silnější kurz by neměl podle našich odhadů výrazněji utlumit inflační tlaky, a to ani na horizontu měnové politiky (1-1,5 roku). Chování koruny však lze v důsledku velkých spekulativních pozic jen těžko odhadovat. Úrokový diferenciál v současné situaci totiž nezpůsobuje za běžných okolností očekávané posílení domácí měny. Prozatím se tedy zdá, že lze sazby relativně bezpečně zvýšit a nasměrovat tak měnovou politiku zpět do standardního režimu, kde úrokové sazby plní roli hlavního měnového nástroje centrální banky.
