Od doby finanční krize v roce 2008 se nacházíme v prostředí nekonvenčních politik, které vznikají pod taktovkou světových centrálních bank. Tak popisuje situaci několika posledních let Nouriel Roubini, profesor newyorské univerzity a zakladatel analytické společnosti Roubini Global Economics. Ve svém sloupku zveřejněném na serveru Project Syndicate se proto pokouší nalézt hlavní důvody, proč centrální banky, ve snaze dosáhnout svých cílů, neustále selhávají.
QE se minulo svým cílem, tvrdí bývalý předseda Fedu
Vývoj posledních šesti let se nesl výhradně ve znamení neobvyklých měnových politik. Příkladem budiž kvantitativní a úvěrové uvolňování, politika nulových úrokových sazeb, záporná depozitní sazba či neomezené devizové intervence. Všechna tato opatření se tak stala součástí sady nástrojů, prostřednictvím kterých centrální banky ovlivňují chod ekonomiky.
Podle Roubiniho tento proces ale vedl pouze ke zvýšení nervozity napříč ekonomikami a podpořil činnost mnohých „pseudoekonomů, kteří stěží ovládají základy ekonomie“. „Všichni ti rakouští ekonomové, radikální monetaristé, investoři věřící v neustálý růst zlata a bitcoinoví fanatici opakovaně hrozili tím, jak masivní nárůst celosvětové likvidity povede k hyperinflaci, zhroucení dolaru či k v eventuálnímu zániku nekrytých měn ve prospěch jejich digitální protějšků.“ Roubini tvrdí, že i přes nevyplnění všech těchto očekávaných katastrof, nepřehodnocují výše zmiňovaní lidé své názory a nadále je šíří napříč ekonomickými debatami. Z toho důvodu je záhodno si položit otázku, proč jsou tyto předpovědi neustále nevyplněny, resp. proč kroky centrálních bank vůbec nevedou ani ke kýženým cílům.
„Kořeny všech chyb spočívají v záměně příčiny a následku. Důvodem, proč centrální banky neustále využívají nekonvenčních monetárních politik, je fakt, že ekonomická obnova po krizi 2008 je neustále extrémně slabá. Všechny tyto politiky byly vytvořeny, aby pomohly odrazit deflační tlaky, jež byly způsobeny bolestivým oddlužením, které následovalo po období hromadění veřejného i soukromého dluhu.“
Soros: QE v Evropě posílí nerovnost a bublinu aktiv
Podle Roubiniho je klíčovým problémem většiny vyspělých ekonomik velká produkční mezera. V této situaci, kdy se výstup a poptávka nachází pod potenciálem, mají firmy omezenou schopnost ovlivňovat vývoj cen a na trhu práce dochází k tomu, že velké množství nezaměstnaných usiluje o malé množství volných míst. Celkově tak obchod dohromady s celosvětovou globalizací a tlakem na úsporné inovační procesy omezuje množství pracovních míst i příjmů, z čehož pramení současná nedostatečná velikost agregátní poptávky.
Roubini dále identifikuje jako další faktory nízké poptávky špatný stav realitních trhů, které se stále zotavují z krachu před několika lety, a trh komodit, jenž je momentálně jedním z hlavních zdrojů dezinflačních tlaků. Na vině je dle jeho názoru i rostoucí příjmová nerovnost vznikající díky redistribuci od těch, co utrácí, směrem k těm, co spoří.
„Jednoduše řečeno, žijeme ve světě, ve kterém je příliš mnoho nabídky a velmi málo poptávky. Výsledkem tohoto stavu jsou trvalé dezinflační, pokud ne přímo deflační, tlaky, jež přetrvávají i přes agresivní měnové politiky,“ vysvětluje současnou situaci newyorský profesor.
Dle Roubiniho je klíčem neúspěchu fakt, že se centrální banky snaží zabránit deflaci pomocí politik oslabování měny, které mají vést ke zvýšení čistého exportu a následně i inflaci. To je však podle ekonoma jasná hra s nulovým součtem, která vede pouze k vývozu deflace a recese do ostatních, sousedních ekonomik.
„Možná nejdůležitější je v tuto chvíli hluboký nesoulad s fiskální politikou. Proto, aby byl peněžní stimul co nejefektivnější, je potřeba ho doplnit dočasnou fiskální podporou, která dnes však chybí ve všech hlavních ekonomikách světa,“ vysvětluje možné řešení ekonom.
Roubini závěrem pak uvádí, že pokud nebudou přijata zmiňovaná fiskální opatření, zůstanou hlavním makroekonomickým faktorem neobvyklá monetární opatření, která však v současném prostředí nepovedou ke kýženým výsledkům, nýbrž naopak zakonzervují pomalý růst společně s dezinflačními, či přímo deflačními, tlaky.
Roubini: Matka všech bublin splaskne v roce 2016
