Dlouhé období ekonomického růstu, které v posledních letech zažívá Česká republika, ale třeba i Spojené státy, zdůraznilo, jak moc je pro hospodářství důležité dostatečné množství kvalitní pracovní síly. A třebaže boom obou zmiňovaných ekonomik už pomalu, ale jistě slábne, přesto se zejména u nás hovoří o nedostatku pracovníků jako o hlavní bariéře dalšího růstu.
Rovněž se zdá, že bezprecedentně nízká nezaměstnanost započala na trhu práce tak trochu revoluci, která se týká zejména značných turbulencí v poměru vyjednávacích sil na straně poptávky a nabídky. Zatímco dříve museli být uchazeči aktivní, trpěliví a nemohli si moc vybírat, vlivem mimořádně příznivých ekonomických podmínek se jim množina pracovních příležitostí výrazně rozšířila. Nyní jsou to naopak firmy, kdo se o ně musí přetahovat a přesvědčovat je, proč by svůj talent, schopnosti a zkušenosti měli zúročit právě u nich.
Síly na trhu práce se obrátily. Uchazeči si vybírají, firmy musí bojovat
Nicméně ekonomové z North Carolina State University upozorňují, že toto výrazné zlepšení vyjednávací pozice se týká jen některých pracovníků. Změny související s ekonomickým cyklem totiž nejsou jedinými posuny, které se na trhu práce udály. V posledních desetiletích zde probíhala a stále probíhá transformace strukturální, související zejména s technickými a technologickými inovacemi a rozvojem informačních technologií.
V rámci trhu práce se tak systematicky vydělily dva segmenty, popisují ve své studii, publikované letos v létě odborným časopisem Research in the Sociology of Work, Steve McDonald, Amanda K. Damarin, Jenelle Lawhorne a Annika Wilcox. Ti ve své práci vycházeli zejména z hloubkových rozhovorů s více než šesti desítkami profesionálních personalistů a dalších expertů na lidské zdroje.
Výzkumníky zajímal hlavně způsob, jakým firmy využívají online nástroje pro zveřejňování volných pracovních míst a nábor zaměstnanců. Forma náborového procesu přitom hodně napovídá o tom, jak si jednotlivé skupiny pracovníků stojí na trhu práce. Ten lze nyní rozdělit v podstatě na dvě části, kdy platí, že jedna z nich je na tom o poznání lépe než ta druhá, přičemž propast mezi nimi dále prohlubuje technologická změna.
Zpátky k Marxovi. Kapitalismus jako třídní problém
První z nich tvoří poměrně snadno zaměnitelní nízko kvalifikovaní zaměstnanci. Takové měl patrně na mysli Karl Marx, když hovořil o oněch prostých dělnících, kteří nevlastní nic než jen svou hrubou pracovní sílu. Ti, jako byli podle Marxe dáni všanc trhu jako pouhé zboží, jsou podle autorů zmiňovaného článku necháni na pospas tvrdé konkurenci v nemilosrdném internetovém světě hledání práce. Ten se přitom podobá „černé díře“, kam pošlete životopis, ale reakce se dočkáte jen velmi zřídka.
Nabídek pozic vyžadujících nízkou kvalifikaci a ohodnocených také patřičně nízkou mzdou sice na internetu visí velmi mnoho, stejně tak nicméně existuje i velké množství potenciálních kandidátů na taková místa. Internet, který učinil jednodušším nejen nabízení práce, ale i její poptávání, tak na segmentu pracovního trhu pro nízce hodnocené pozice dále posiluje konkurenci, což tamním uchazečům na vyjednávací síle příliš nepřidává.
Jiná situace je však tam, kde se hledají zaměstnanci s vysokou kvalifikací a často také se specifickými znalostmi, zkušenostmi a schopnostmi. Ti už nevlastní jen onu hrubou pracovní sílu, ale i značnou zásobu lidského kapitálu, který se navíc stává stále cennějším spolu s rozvojem technologií. Ty sice dokáží ušetřit mnoho lidské práce, nicméně potřebují, aby je někdo kompetentní ovládal a řídil.
Právníky časem nahradí umělá inteligence. Někdy je ale robot bez šance – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/byq2iZIWO8 prostřednictvím @roklen24 #Novalia pic.twitter.com/KGEGYYdUSv
— Roklen24.cz (@roklen24) 1. července 2019
S postupujícím technologickým rozvojem se tak vyjednávací síla kvalifikovaných pracovníků přirozeně zvyšuje, což se projevuje i na růstu jejich mezd relativně k výdělkům nízko kvalifikované pracovní síly. Nicméně zde se podle ekonomů z North Carolina State University zase objevil problém poněkud jiného charakteru, a sice ten, že firmy jsou nuceny hledat „fialové veverky“.
Termínem fialové veverky (purple squirrels) jsou přitom míněni takoví kandidáti, kteří odpovídají sofistikovaným požadavkům na obsazovanou pozici; mají to správné vzdělání, to správné spektrum dovedností a schopností a ty správné zkušenosti. Nicméně potíž tkví v tom, že tito uchazeči vlastně v podstatě neexistují (stejně jako fialové veverky); alespoň tedy ne na trhu hledání práce. Fialové veverky už totiž skvělou práci mají a nejsou nuceny přemýšlet o změně či dokonce aktivně vyhledávat nové místo.
Důležitým závěrem studie je tedy to, že internet vedl k tzv. bifurkaci čili „rozdvojení“ trhu (hledání) práce. Na jedné straně stojí fialové veverky, které jsou naháněny headhuntery, slídícími především na jejich LinkedIn profilech. Posléze je sami aktivně kontaktují s dobře promyšlenou nabídkou, která musí především „strčit do kapsy“ podmínky poskytované původní firmou. Tak trochu opodál pak zůstávají nízko kvalifikovaní pracovníci, kteří jsou odkázáni na masové pracovní portály s vystavenými nabídkami volných pozic. Tam však jejich odpověď často zapadne mezi tisíci dalších, a skončí tak v již zmiňované „černé díře“.
Paradox produktivity sílí. Internet nepřispívá k růstu, říkají data