Inflace hlavních světových ekonomik silně roste. U nás také. Je namístě se bát a měnit spotřebitelské i investiční plány?
Nemyslím si. To, jak se inflace chová a jakou vykazuje dlouhodobou strukturu – a snad už odcházející koronavirová epidemie –, naznačuje, že by její růst mohl být dočasný. Řekl bych na několik příštích čtvrtletí, v dalších letech by se už měla stabilizovat.
Proto: současný růst inflace nepovažuji za nebezpečný.
To, že meziroční inflace výrazně narostla, ovlivňuje několik faktorů. Jednak je na vině epidemie, pochopitelně. Nadhodnocuje ji však i růst cen ropy – a u nás rovněž zdražování alkoholu a tabáku. Bez těchto vlivů by meziroční spotřebitelská inflace nebyla 3,1 procenta, nýbrž pouhé jedno procento. Podobně to je v Evropě – bez těchto faktorů by inflace zůstala slabá a klidná.
Jak jsou na tom Spojené státy? Také tam produkční i spotřebitelská inflace silně vzrostla. A také tam se promítl růst cen ropy – navíc vzrostlo i inflační jádro.
Masivní vakcinace či otevření obchodů, firem a veřejného sektoru – to vše v USA nárazově a silně zvyšuje poptávku. A produkce nestíhá. Ve zpracovatelském průmyslu i ve službách se firmám kupí nevyřízené objednávky. Chybí totiž komodity, materiál i lidé.
Řada těch, které pandemie vyřadila z provozu, se do práce ještě nevrátila. I zde vidím několik důvodů. Může to být tím, že se teprve obnovují pandemií nejpostiženější služby; tím, že vláda rozjela příliš štědré fiskální programy; nebo tím, že restrukturalizace ekonomiky tyto pracovníky směřuje do jiných sektorů.
Trh práce je v USA vyčerpaný, to je chronický problém. Pandemie ho pouze překryla – a za současného oživování hospodářství se znovu obnažuje.
Jen pomalu se probouzí mezinárodní doprava a zásobování, to se týká především letadel a lodí. Není proto divu, že toky mezi dodavateli a odběrateli se rekordně zpožďují, což se promítá do růstu cen.
Podobný vývoj očekávám i v Evropě a v Česku, jen s drobným zpožděním – ekonomické oživování na starém kontinentu za USA zaostává přibližně o čtvrtrok.
Přesto není třeba se inflace obávat.
Nebezpečná by byla, kdyby její současný robustní tah byl trvalý a „samosytící“. Podle mne ale zůstane pod kontrolou a obří převis poptávky nad nabídkou pozvolna ustoupí.
Navíc: motory, které inflaci ženou kupředu, jsou dočasné. Centrální banky a vlády budou jistě postupně brzdit poptávkové stimulace své vysoce expanzivní monetární a fiskální politiky. Domácnosti po pandemickém „oddechovém času“ disponují nevyčerpanými zdroji a úsporami, což poptávku jistě také rozhýbe, ale pouze jednorázově. A dalším impulsem bude návrat lidí do práce.
Lze mimo jiné očekávat, že firmy budou investovat například do robotizace. Díky nahrazování rutinní práce stroji se rozšíření dočká i výrobní kapacita ekonomiky a její produktivita; klesnou naopak náklady.
Zprůchodní se i dnes ucpané dopravní tepny. Zvýší se nabídka polotovarů – firmy jich nebudou potřebovat tolik jako dnes, díky čemuž budou k mání i pro ostatní části ekonomiky. Nabídku postrčí i restrukturalizace směřovaná k ochraně životního prostředí a digitalizaci.
Kromě toho dlouhodobě působící dezinflační tlaky globalizace, konkurence a digitalizace ekonomiky stále účinkují a budou s přizpůsobením světové ekonomiky opět dominovat – tak jako před pandemií.
Mimochodem, americká centrální banka (Fed) ve své strategii platné ještě před nástupem pandemie uvedla, že „mírně nadprůměrná inflace je po určitou dobu žádoucí“ coby kompenzace dlouhodobě podvyživené, příliš nízké inflace.
Ano, ceny v nejbližších čtvrtletích porostou rychleji, než jsme zvyklí. Inflace se ale nebojme. Funguje jako výborný regulační mechanismus ekonomiky, která je flexibilnější než dřív – do rovnováhy se dostane rychleji, čímž se do normálu vrátí i inflace. Právě v takovém duchu promlouvají k trhům i veřejnosti světové centrální banky – a v posledním makroekonomickém výhledu i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD.
Jinou otázkou zůstává, na jaké úrovni se inflace stabilizuje dlouhodobě – řekněme během této dekády. Je totiž dost dobře možné, že za několik let budeme opět řešit opačný problém: že inflace je příliš nízká, možná i trvale.
