Ve spojitosti s hazardem se v posledních týdnech nejvíce mluví o nové dani z výhry. Pokud byste jeden den prohráli 90 tisíc a druhý den vyhráli 101 tisíc, skončili byste v minuse. Jen kvůli tomuto návrhu by Praha přišla minimálně o 3190 turistů, kteří tu utratí až statisíce. Už teď všichni hosté na ruletě či blackjacku vědí, že mají míru nevýhody proti kasinu, která je ale akceptovatelná. Ve chvíli, kdyby to stát zdanil 15 procenty, tak už je to pro domácí i zahraniční hráče zcela neakceptovatelné, říká v rozhovoru pro server Roklen24 výkonný ředitel Rebuy Stars David Huspeka.
Proč je Česká republika tak populární pro zahraniční hráče pokeru a jiných karetních hazardních her. Můžete srovnat podmínky se zahraničím?
Co se pokerové legislativy týče, zákony byly pro poker poměrně přijatelné. Byla zde poměrně nízká loterijní daň. Poker ale není byznys, na kterém by kasina bohatla. Je to spíš doplněk. To znamená, že když se zvedne daň, v daných zemích pak postrádá poker smysl. Z toho důvodu například Němci jezdí na Rozvadov, Norové, Švédové a hráči z okolních zemích létají rádi do Prahy – právě pro ně tu pořádáme nejprestižnější pokerové turnaje.
Takže ten hlavní rozdíl je v dani?
Buď v loterijní dani nebo to není povoleno vůbec.
Kdybyste to měl shrnout. Jak se situace změnila v posledních letech?
Už s posledními změnami legislativy musely online herny získat licence, a to za podmínek, které nejsou úplně standardní v rámci světového trhu. Česká legislativa a vlastně celý hazard je tak výrazně omezen a regulován, že kasina musí udělat znatelné zásahy do systému a mají jasná pravidla nastavená přímo od České republiky. Například do pokerových turnajů se mohou přihlašovat hráči, pokud je vybraných 50 procent prize poolu. To znamená, že v podstatě všichni čeští hráči, kteří chtějí hrát velké turnaje, musí počkat, než bude turnaj v konkrétní fázi a nemohou hrát od začátku. Nebo jiný příklad: ve chvíli, kdy hrají sit-and-go hyperturbo (kde je nízký poplatek kasínu), naopak stát říká, jaká musí být minimální výše poplatku, takže vlastně omezuje všechny zúčastněné hráče, kteří tyto formáty pak ani nemohou hrát.
To znamená, že je to znevýhodňuje i v rámci jejich hráčské konkurence?
Ano, z toho důvodu mám kamarády, kteří se odstěhovali do Thajska, Rakouska nebo na Slovensko. Už první legislativní zásah je vystěhoval z České republiky. A pokud by se přidala daň z výhry 15 procent, tak si nedovedu představit snad jediného českého hráče, který by mohl být v plusu. To by jednoznačně znamenalo výrazný odliv zbytku hráčů z českého pokerového trhu. Mimo jiné v Praze jsou velmi populární asijské cash game herny, minimálně 20 procent hráčů se tam už přesunulo. Je to výrazně jednodušší. Nemusí se tam posílat žádné ID, akorát se za vás zaručí člověk s trvalým pobytem v České republice a hraje se.
To znamená, že tyto asijské firmy mají nějakého prostředníka u nás?
Ano. Nejsem si úplně jistý tím, jestli to tu můžu rozkrývat, protože stav věci neznám do detailů. Ale mají nějakého prostředníka, který za to ručí a nějakým způsobem to tu spravuje.
To znamená, že jim nehrozí žádné vážnější riziko, přestože tyto herny jsou nelegální.
Pro hráče ne.
V posledních týdnech se ve spojitosti s hazardem nejvíce mluví o dani z výhry nad 101 tisíc korun, která má být podle návrhu ministerstva financí 15 procent. Mě na tom nejvíce zaujalo, že, podle tiskového prohlášení Rebuy Stars, tato daň nepřinese do státní kasy více peněz, ale naopak.
Je to určitě tak. Na všechny mezinárodní turnaje k nám přijelo v loňském roce 3190 cizinců. Tyto turnaje bychom při zavedení daně s jistotou zrušili. To znamená, že z nich nebudou žádné příjmy loterijní daně, kterou z těchto pokerových hráčů vybereme. Logicky Praha následně přichází o peníze z turismu. A to jsou lidé, kteří sem přijedou, mají minimálně 100 tisíc korun s sebou a bydlí v pětihvězdičkových hotelech. Jsou to lidé, kteří tu určitě utratí nejvíce peněz. Máme několik desítek hráčů, kteří létají do Prahy do jednoho konkrétního kasina hrát vysoké limity. Zprostředkujeme jim ubytování, letenky a oni hrají za ty největší peníze. Největší daně pochází od zahraničních hráčů. Sto největších hráčů registrovaných u naší firmy za minulý rok prohrálo 150 milionů korun a my jsme za ně následně odvedli daň 35 milionů, a to se bavíme pouze o živé hře. Země jako Izrael, Norsko, Švédsko, Británie apod. jezdí do Prahy za pokerem – tato daň by ale celý poker tak zdeformovala, že už by turnaje pro nás nebyly výhodné. Mohli bychom nadále pořádat jeden nebo dva velké turnaje ročně, ale potom už by k nám nikdo nepřijel. Pokud ano, hosté by odlétali naštvaní, pokud bychom jim neřekli, že 15 procent z jejich výhry musí danit.
Pokud by se jednalo o nějaké menší turnaje v rámci České republiky, tak minimálně v centru Prahy, kde turnaje pořádáme, by to bylo nerentabilní. V tomto případě bychom poker určitě neprovozovali.
Když to vezmu z pohledu hráče. Kdyby hypoteticky v jednom dni turnaje prohrál 90 tisíc a v druhém dni by vyhrál 100 tisíc, tak by byl v mínusu?
Podle toho, jak teď zákon chápeme, tomu tak skutečně bude. Jediné, co by se přibližovalo výpočtům ministerstva financí o příjmu daně 3,6 miliardy, je přesně tento způsob. A to je jen pokerová část.
To znamená, že počítáte s touto verzí?
Ano. Zatím počítáme s touto verzí a nemáme žádné informace, že by mělo být cokoliv jinak.
Jak se to projeví na ostatních hazardních hrách?
Když se bavím o celé živé hře, tak například když lidé hrají správně Blackjack, tak house edge (výhoda kasina nad hráčem pozn. red.) je 0,4 procenta. Ve chvíli, kdy hráč vsadí 1000 korun, tak 996 korun mu jde nazpět. Na ruletě je house edge 2,7 procenta, takže ve chvíli, kdy hráči hrají ve stovkách tisíc, tak to nejde. Ve chvíli, kdy hráč jeden den vyhraje 100 tisíc a druhý den prohraje 100 tisíc, tak tahle daň pouze prohlubuje ztrátu hráčů, kteří by v těchto podmínkách určitě nehráli. Už teď všichni hosté na ruletě ví, že mají nějakou míru nevýhody proti kasinu, která je akceptovatelná a poměrně malá. Ve chvíli, kdyby to stát zdanil 15 procenty, tak už je to pro hráče zcela neakceptovatelné.
Jak si vysvětlujete, že takový návrh mohl projít? Když každý, kdo se o tuto problematiku zajímá, vidí, že ani pro jednu stranu, stát ani hráče, nedává smysl.
Kdybych to věděl, tak bych s tím mohl něco udělat. Jsou tu reálně tři subjekty, které z toho těží. Jeden z nich je stát, který z toho vytěží nejvíce peněz. Druhý je provozovatel a třetí je hráč. To jsou tři strany dělící si peníze, které se v tomto byznysu točí. Tyto daně jsou ale výrazně nevýhodné pro hráče, pro provozovatele ale i pro stát. Tohle je něco, co absolutně nechápu. Kdybychom věděli, jak se tento bod do návrhu dostal, tak bychom rádi pomohli, aby se vše narovnalo do správné roviny. Jen od začátku roku 2018, kdy ministerstvo financí daň zvýšilo, klesl výrazně výběr daně z hazardu. To jsou jasná fakta, z toho důvodu nepředpokládám, že jakékoliv zvedání těchto daní je dalším řešením.
Co by stát měl pro hráče udělat místo zavedení této daně. Jak může vybrat více na daních bez jejich zvýšení?
Tady se nabízí otázka, jestli chce stát hazard regulovat nebo z něj vybírat více daní. My jsme dosavadní kroky státu doteď chápali tak, že chce hazard regulovat, a proto zvyšoval daně. Teď, pokud to chápeme správně, chce vybrat více peněz z daní. To ale nejde dohromady se skutečností, že budeme mít jednu z nejtvrdších regulací na světě, kdy hráč musí přijít fyzicky do kasina, několik minut se registrovat, následně pravidelně chodit s kartičkou. Stát nám zakazuje poskytnout hráči občerstvení a nápoje zdarma, přikazuje nám, kolik krupiérů má stát u jednoho stolu, jednoznačně absolutní nesmysly. Když si celou skutečnost převedete na restauraci, která je obdobný byznys, zní to absurdně. Představte si, že byste šli na večeři, museli byste se zaregistrovat a dát občanku, pak by vám stát řekl, že musí u každého stolu stát minimálně jeden číšník, aby hosté měli dostatečnou obsluhu, a pak z každé tisícovky, kterou v restauraci utratí, dát 350 korun státu a pak až platit náklady. Takto absurdní je to v rámci regulací. K tomuhle ještě máme nejvyšší daně na světě, co se týče našeho sektoru.
Mohl byste dát porovnání těch daňových sazeb?
V mezinárodním srovnání tento způsob srážkového zdanění plošně pro všechny druhy hazardních her neaplikuje žádná země Evropské unie. Nedávná zkušenost z Chorvatska ukazuje, že po zavedení obdoby této daně klesl legální trh o 20 procent. U živé hry převyšují české daně (30 procent) průměr EU o pět procent a u kurzové sázky (25 procent) o necelých osm procent.
Proč vlastně nesmíte nabízet hráčům jídlo a pití?
Je to dáno zákonem, abychom hráče nelákali ke hře nebo jim danou hru nezvýhodňovali. Proto máme zakázáno hostům zadarmo dávat občerstvení nebo nápoje ke hře. To nám přijde naprosto absurdní. Když k vám někdo přijde na návštěvu, ale vy ho ani nemůžete pohostit a stát vám říká, co nesmíte a co musíte dělat. Pak vám vlastně kasina řídí stát a nejvíce peněz jde znovu státu, takže vlastně stát je největší provozovatel hazardu v Česku. My s nadsázkou říkáme, že kasina jsou už spíše státní podniky než naše vlastní. Regulacemi za poslední roky nám naše provozy v podstatě znárodnili. A to, co říkám, je veřejně známá věc.
Jak se vaše firma tomuto vývoji přizpůsobuje. Chystáte třeba přesměrovat prostředky do jiných odvětví podnikání?
Je to poměrně složité, protože společnost Rebuy Stars byla založena před pěti roky s jasným finančním plánem a jasnou vizí. Rok až dva poté nám zvedli daně, což nám rozházelo všechny finanční plány a způsobilo značné díry do rozpočtu. Zformovali jsme se a přizpůsobili skutečnosti, že musíme mít v každém casinu živou hru. Přesunuli jsme lidi od automatů, najali jsme stovky zaměstnanců, abychom zajistili maximální obsluhu živé hry, protože to není jako dát automat do zásuvky, každý stůl musí obsluhovat několik lidí. Teď se zase v půlce roku baví stát o tom, že znovu zvednou daně a upraví pravidla. My už nemáme ani možnosti ani prostředky, abychom náš byznys někam směřovali, nebo se zaměřovali na konkrétní produkty. Ve chvíli, kdyby stát opět zvedl daně, aktuálně nevíme, co budeme dělat.
Existují pro české hráče nějaké alternativy ve formě jiných zemí?
V rámci pokeru většina lidí, která nehraje v České republice, lítá do měst typu Barcelona, Londýn nebo Las Vegas. Na Slovensku se nehrají žádné výrazně zajímavé turnaje, v Rakousku pouze občas a celý německý trh se logicky stahuje na hranice s Českou republikou. Stát z toho těží a to si myslím, že je správně, tak by to mohlo zůstat.
Máte na navrhované daňové změny už nějaké odezvy z hráčské základny?
Ano. Zaznamenali jsme zprávy, že to nemůže být možné a nikdo při smyslech nemohl takovou blbost vymyslet. Naši hráči se často domnívají, že je to pouze nějaká chyba a že se to nějakým způsobem do několika týdnů napraví. Všichni pokeroví hráči říkají, že takto zdaněné turnaje hrát nebudou. Odezva je úplně jednoznačná – a není to devět hráčů z deseti, ale je to deset z deseti.
Chystáte se nějakou cestou apelovat na vládu?
Všechny větší hazardní firmy a Institut pro regulaci hazardních her by měly jednat s ministerstvem financí a nějakým způsobem pomáhat v rámci dat , které máme k dispozici. Tato data ministerstvo v rámci jednotlivých provozovatelů nemá. Jsme vstřícní k poskytování těchto dat, aby mohlo ministerstvo udělat co nejlepší rozhodnutí v rámci daňových reforem a legislativních změn. Jsme připraveni poskytnout všechna naše data státu, aby do těchto statistik mohli nahlédnout a zhodnotit, jakým způsobem je nejvhodnější hazard regulovat. Pokud chce stát vybrat více na daních, tak musí ze základních modelů vidět, že z hazardu už to víc nejde.
Jaký je váš názor na daňovou sazbu?
Já osobně bych radil, aby daňovou sazbu stát snížil. Ve chvíli, kdy se tak stane, může paradoxně vybrat z hazardu více. Ve chvíli, kdy to bude naopak, výběr se významně sníží.
Otázka přímo na vás. Proč jste se rozhodl působit v tomto byznysu?
Dřív jsem ke studiu hrál poker, nejdříve v České republice a pak i v zahraničí. Když jsem se seznámil s majitelem Rebuy Stars, dohodli jsme se na užší spolupráci v rámci konzultace k pokerovým záležitostem, následně se naše spolupráce prohlubovala, až jsem do firmy zapadl úplně.
