Elektronická evidence tržeb (EET), kterou ministr financí Andrej Babiš hodlá zavést, představuje opatření, které má odrazovat od daňových přečinů. Odrazujících opatření je pochopitelně více, třeba zvýšení postihů nebo intenzivnější kontroly z finančního úřadu. Ekonomové, kteří opravdu zevrubně zkoumali vliv zavedení těchto opatření na velikost šedé ekonomiky (v poměru k HDP), však Babišovi radost neudělají. „Empirické důkazy úspěšnosti odrazujících opatření jsou slabé: opatření v daňové oblasti a deregulace zjevně fungují mnohem lépe,“ uzavírají svoji analýzu z roku 2010 ekonomové Lars Feld a Friedrich Schneider. Mnohem účinnější je podle nich snížení daňové (včetně sociálních odvodů) a regulatorní zátěže.
Ve studii z roku 2007 Feld se Schneiderem a ještě kolegou Andreasem Schmidtem zkoumali odrazující opatření na německých datech z let 1974 až 2001. Zjistili, že „pravděpodobnost odhalení daňového přečinu, měřená počtem firem na audit, nemá žádný vliv na velikost šedé ekonomiky.“ Auditem se přitom rozumí kontrola z „finančáku“.
Data tedy docela přesvědčivě odhalují, že velikost šedé ekonomiky bude plus minus stejná, ať už s evidencí tržeb či bez ní. Ostatně, něco takového potvrzuje chorvatská zkušenost, jelikož šedá ekonomika se tam i v posledních letech (tj. s EET v praxi) zmenšuje pomaleji než v ČR, kde EET dosud není.
Naopak, státu se mnohem spíše může vyplatit „přátelský“ přístup k daňovým poplatníkům. Zmíněný Feld společně s ekonomem Brunem Freyem shrnuli v roce 2006 svůj příslušný výzkum takto: „Občané ochotně deklarují vlastní příjem i tehdy, pokud za své daně nezískávají plný ekvivalent veřejných statků a služeb. Ale pouze v tom případě, že politický proces považují za férový a legitimní. Přitom pokud daňová správa přistupuje k poplatníkům přátelsky, zvyšuje se jejich poctivost při plnění odvodních povinností.“ K „přátelskému“ přístupu, k přístupu na základě vzájemného respektu, má zvažovaná EET pochopitelně hodně daleko. Stát jejím zavedením naopak dává najevo, že občanům pranic nevěří.
Proč teď už vůbec nesouhlasím s evidencí tržeb
Proč nesouhlasím s elektronickou evidencí tržeb
Přitom existují dokonce i studie, které uvádějí, že lidé začnou své daňové povinnosti plnit méně poctivě poté, co úřady zvýší postih za daňový přečin. Akademici Mark Lubell a John Scholz například v roce 2001 dospěli k závěru, že v řadě případů se „postih a reciprocita stávají substituty spíše, než že by se doplňovaly.“ Zvýšení postihu nebo zintenzivnění jiné formy odrazování, například zavedením EET, tak ve skutečnosti dále vytěsňuje vnitřní motivaci lidí jednat recipročně, vzájemně, tedy dostávat své občanské povinnosti nebo činit kroky podporující jakési obecné blaho – prostě „platit daně, protože se to má“.
S šedou ekonomikou je to trochu jako se zubní pastou. Je docela snadné lidi do šedé zóny zahnat, „vymáčknout je tam“. Vysokou daňovou zátěží, vysokými odvody, korupcí ve státní správě, předraženými zakázkami, neefektivním zajišťováním veřejných služeb a statků či třeba i „nepřátelským“ přístupem pracovníků daňové správy. Mnohem těžší je dostat lidi zpátky do oficiální zóny, „vmáčknout je zase zpět“. Puzení fungovat v šedé ekonomice přitom zřejmě není pro naprostou většinu lidí nic „vrozeného“. Jakmile je však vláda donutí se do šedé zóny uchýlit, zvyknou si, a už se jim odtamtud jen tak chtít nebude. Jak připomíná zmíněný Schneider s kolegy ve studii z roku 2004, „šedá ekonomika je výlučně výsledkem vládní intervence, tj. regulace a zdanění. Mnoho empirických studií prokazuje, že šedá ekonomika byla nejrozsáhlejší v centrálně řízených socialistických ekonomikách s maximem vládních intervencí.“
Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde
