Eurozóna se ze všech sil snaží zabránit tomu, aby se Řecko muselo vzdát jednotné evropské měny. Podpora Řecku je však možná pouze na základě dřívějších dohod, které byly s Aténami uzavřeny. Zahraničním novinářům v Berlíně to dnes řekl německý ministr financí Wolfgang Schäuble. „Odchod Řecka z eurozóny si nepřejeme. Ale to neznamená, že uděláme úplně všechno, abychom mu zabránili,“ řekl ministr.
Demokracie v eurozóně neznamená…
Evropští ministři financí se podle Schäubleho mohou pohybovat pouze v rámci mandátu, který dostali od svých národních parlamentů. „V mém případě to znamená, že kdyby se měly měnit dohody uzavřené s Řeckem, byl by k tomu nutný souhlas Spolkového sněmu,“ řekl. Dal přitom najevo skepsi k tomu, že by poslanci umožnili změkčit podmínky pro další pomoc.
Dodržení dohod uzavřených mezi Aténami a eurozónou je podle Schäubleho nutné i pro fungování celé Evropské unie. „Pokud má Evropa dál fungovat, musí být spolehlivá. Musí v ní platit to, na čem jsme se v minulosti shodli,“ řekl ministr.
„Německo a Francie udělaly v minulém desetiletí velkou chybu, když porušily Pakt stability. Oslabilo to důvěru v Evropskou unii. Poučili jsme se z toho, že se podobné porušování pravidel už nesmí opakovat,“ uvedl. Pakt stability a růstu stanovuje rozpočtová pravidla pro členské země EU a postihy za jejich nedodržování.
Schäuble rovněž uvedl, že Německo respektuje skutečnost, že v řeckých volbách letos zvítězila strana, která založila svůj volební program na odmítání předchozích reformních programů. „Demokracie v eurozóně ale neznamená, že se všichni podřídí volebnímu výsledku v jedné zemi,“ řekl Schäuble s tím, že se vlády ostatních zemí musejí zodpovídat svým voličům, a to i v případě poskytnutí další pomoci Řecku.
Podle Schäubleho je třeba, aby Atény pokračovaly v reformách. Za zásadní ministr považuje, aby se snížilo zadlužení Řecka. „Jen tak země dokáže znovu uplatnit své dluhopisy na finančních trzích a nebude odkázaná na mezinárodní pomoc,“ řekl.
Reuters: Řekové jsou ochotni pohnout s reformami
Řecko je ochotno rychle dokončit dohodu za 1,2 miliardy eur (32,8 miliardy Kč), na jejímž základě má německá společnost Fraport provozovat regionální letiště v Řecku, a připraveno je i znovu otevřít privatizaci velkého podílu v přístavu Pireus, informovala dnes agentura Reuters, která se odvolává na vysoce postavený zdroj z řecké privatizační agentury HRADF.
Další postup privatizace řeckého státního majetku je nejistý od začátku letošního roku, kdy se ujala funkce současná levicová vláda premiéra Alexise Tsiprase. Plány na pokračování velkého prodeje majetku jsou zřejmě dalším ústupkem, který vláda nabídla věřitelům, aby si zajistila vyplacení slíbené finanční pomoci.
„Ta záležitost s regionálními letišti bude dokončena okamžitě,“ poznamenal zdroj. Oficiální oznámení by mělo být podle něj zveřejněno do 15. května.
Atény by také podle zdroje měly v nejbližších dnech stanovit užší seznam investorů, kteří budou vyzváni, aby do července předložili závazné nabídky na koupi podílu v největším řeckém přístavu Pireus. Zájemce má získat podíl 51 procent s možností zvýšit ho do pěti let na 67 procent. Mezi pěti prioritními zájemci je čínská společnost Cosco Group, která již v přístavu provozuje dvě nákladní mola.
Řecká ministerstva financí, dopravy a hospodářství, kterých se privatizace zmíněného majetku týká, se ke zprávě agentury Reuters odmítla vyjádřit.
Řecko se v květnu 2010 ocitlo na pokraji státního bankrotu a muselo požádat Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond (MMF) o úvěrovou pomoc. Dohodlo se už na dvou záchranných programech v celkovém objemu 240 miliard eur (asi 6,6 bilionu Kč). Výměnou za poskytnutí pomoci se Řecko zavázalo k reformám, v jejich důsledku se ale v zemi zvýšila nezaměstnanost. Krize také vedla k propadu řecké ekonomiky.
Čtyři měsíce
Eurozóna v březnu schválila čtyřměsíční prodloužení záchranného programu pro Řecko, výplatu zbývajících 7,2 miliardy eur (téměř 200 miliard Kč) z tohoto programu ale pozastavila do zhodnocení reformních plánů nové řecké vlády. Aténám se zatím nepodařilo s mezinárodními věřiteli na podobě reforem dohodnout. Silně zadlužená země přitom tyto peníze nutně potřebuje k odvrácení hrozby platební neschopnosti, která by mohla vést k jejímu nucenému odchodu z eurozóny.
