Po deseti letech v České republice opět probíhá sčítání lidu. Povinné sčítání platí pro obyvatele, ale i pro samotnou vládu. Povinnost sčítání pro země EU totiž plyne z unijní legislativy. Oproti poslednímu sčítání v roce 2011 proběhla řada změn. Nejvýznamnější změnou je digitalizace procesu, která umožňuje účast na censu skrze online rozhraní, což významně uleví nejen samotným sčítačům, ale také lidem při vyplňování. Není proto překvapení, že letošní sčítání lidu bude dle předpokladů v nominální hodnotě o 22 % levnější než sčítání v roce 2011. Další změnou je snížení počtu otázek na polovinu.
Příprava sčítání, jeho realizace a zpracování výsledků i tak vyjde státní rozpočet na 2,23 miliardy Kč. Za tuto částku lze pořídit 48,5 milionu dávek vakcín AstraZeneca, či zaplatit roční superhrubou mzdu zhruba 3150 zdravotních sester na lůžkové péči. Ze závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace zákona o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 vyplývá, že náklady spojené s administrativní zátěží občanů při sčítání dosáhnou dle odhadů zhruba 3,5 milionu hodin, což při průměrné hodinové mzdě v roce 2020 odpovídá 742 milionům Kč.
Za necelé tři miliardy korun dostaneme odpovědi na základní otázky o bytové a osobní situaci obyvatel. Tato data mají pak veřejné instituce použít pro optimalizaci kvality a kapacit veřejných služeb, jako je např. předškolní či vysokoškolské vzdělání. Na výsledná data, která jsou podobným způsobem sbíraná ve všech zemích EU, se spoléhá také řada výzkumníků. Vzhledem k tomu, že přínosy sčítání pro tyto aktivity jsou velmi těžko kvantifikovatelné, můžeme pouze polemizovat, zda převyšují jeho náklady.
Povinnost sčítání lidu v České republice Evropská unie v nejbližších letech zřejmě nezruší. Zajímavější otázkou proto je, jak poměr přínosů a nákladů celého censu do budoucna zlepšit? Současný census nabízí pouze základní data, jako je např. výměra bytu, kterou lze zjistit na katastru nemovitostí, či způsob dopravy do zaměstnání, který lze vypozorovat v ostrém chodu města. Taková data se zdají za 3 miliardy drahá.
Nákladová struktura sčítání a posun v oblasti digitálních technologií přitom nabádá k opaku. Spuštění censu, byť jen s jednou otázkou, je spojeno s vysokými fixními náklady. Každá další otázka zvyšuje náklady jen mírně. Rozšíření censu o otázky, které výzkumníkům a veřejným institucím umožní naplnění vytyčených cílů – efektivnější veřejné služby, se tak jeví jako vhodný krok. Výsledkem této změny by bylo významné zvýšení přidané hodnoty celého projektu a pouze mírné zvýšení celkových nákladů, což by se z pohledu efektivity vynaložených prostředků vyplatilo.
Za dalších deset let nás čeká další sčítání. To znamená, že nejpozději za osm let začne příprava celého censu. Do té doby bude nutné rámcově určit, která data jsou k efektivnímu nastavení veřejného sektoru, modernizaci země a rozvoji výzkumných aktivit potřeba.
Text byl původně napsán pro Lidové noviny
