Je tomu šest měsíců, co koronavirus dostal svůj oficiální název Covid-19 a z roku 2020 začal formovat rok, na který se v historii bude dlouho vzpomínat. Ač ve větší či menší míře, tato černá labuť měla vliv na životy každého z nás. Zasaženy byly veškeré sektory ekonomiky, ukázala se schopnost lékařů, politiků, světových organizací, ale i každého jedince, jak na událost tohoto typu dokáže reagovat.
Rodiny přišly o své blízké, zaměstnaní se stali nezaměstnanými, ekonomika se zastavila, silnice zůstaly prázdné, na obloze jste celý den nezahlédli letadlo, za nákup ropy jste dostali zaplaceno, zkrátka nic nezůstalo v normálu. Je až fascinující, že čistá obava z neznámého dokáže ze dne na den ovlivnit fungování celé naší společnosti. Přistupujeme k této nemoci ale správně s půlročním odstupem a nepřeberným množstvím fakt a statistik, nebo jsme nadále vystrašeni kvůli sledování mediálně líbivých titulků a lenosti zhodnocení reálných dat?
Připravenost zdravotnictví hraje při příchodu pandemie stejnou roli jako například připravenost armády v situaci, kdy na vás někdo zaútočí. Některé země se s příchodem koronaviru dokázaly vypořádat lépe než jiné. To bude pro obnovu ekonomiky hrát důležitou roli. Pokud vláda nezvládne přijmout přiměřená opatření, která šíření nemoci zpomalí, a zdravotnictví nedokáže nápor vysokého počtu nakažených zvládat, začne docházet k plošným karanténám a ekonomika se kompletně zastaví. Občas to může být správný krok, zásadní ale je, na jak dlouho lze ekonomiku zastavit, aby ji to nezpůsobilo dlouhodobé následky.
Zavedení plošné karantény dává smysl v případě, kdy se opravdu jedná o šíření nemoci, o které nic nevíme, nebo v situaci, kdy zdravotní systém jednoduše nemá dostatečnou kapacitu na pokrytí bleskového nárůstu onemocnění.
Bylo tedy opatření plošné karantény v České republice vůbec nutné? Jestli nutné opravdu bylo, o tom můžeme pouze spekulovat. Jasné ale je, že si ČR díky plošné karanténě koupila čas a situaci ohledně koronaviru tak měla oproti ostatním zemím pod kontrolou. Některé země, které plošnou karanténou teprve začaly hasit už dávno rozpoutaný požár, musely toto opatření držet v platnosti mnohem déle a jejich ekonomiky teď mají popáleniny o stupeň horší. Otázka ale je, za jakou cenu si Česká republika tento čas koupila. Aplikace mírnějších opatření namísto plošné karantény by ekonomice jistě uškodila méně, ale mohla si tuto cestu ČR s tehdejší rezervou kapacit zdravotního systému dovolit?
Podle zprávy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z 28. 3. 2020 (2 týdny po zavedení plošné karantény) bylo k tomuto datu v ČR celkem 4481 lůžek ARO a JIP pro dospělé, přičemž volných jich bylo 1679. To značí 63% vytíženost těchto lůžek, přičemž hospitalizovaných s diagnózou koronaviru na nich byl jen zlomek z celkového počtu. V posledních 7 dnech, před zveřejněním této zprávy bylo ve spojení s onemocněním na Covid-19 hospitalizováno pouze 206 pacientů.
Fakt, že život ohrožující je toto onemocnění převážně pro občany v důchodovém věku a pro ty, kteří trpí vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo plicním onemocněním, byl znám již předtím, než se v Česku začal virus šířit. Nařízení karantény pro rizikové osoby z důvodu ochrany jejich zdraví a přísná opatření pro domovy důchodců by znamenaly pro rizikové osoby prakticky stejný scénář jako plošná karanténa.
Kvůli té ale doma seděli i všichni nerizikoví občané, kteří jsou pro chod ekonomiky mnohem důležitější než lidé v důchodovém věku. Nezavádět plošnou karanténu je vlastně i v zájmu penzistů, kteří jsou na státu závislí. Velmi podobné myšlenkové pochody měl zřejmě švédský epidemiolog Anders Tegnell. Jeho přístup byl často kritizovaný, protože ve Švédsku je dnes poměr obětí koronaviru vůči počtu obyvatel sedmkrát větší, než je v průměru ve Finsku, Norsku a Dánsku, přičemž švédská ekonomika se i přes rozhodnutí neaplikovat plošnou karanténu ve druhém čtvrtletí letošního roku oproti prvnímu kvartálu propadla o 8,6 %.
To je sice historicky největší mezikvartální propad HDP v historii Švédska (v posledním čtvrtletí roku 2008 se švédská ekonomika zmenšila o 3,8 %). Každopádně ve srovnání s Itálií, Španělskem, Německem, eurozónou nebo EU jako celkem je to relativně dobrý výsledek. Ono také čekat, že se vám hrubý domácí produkt nezmenší, když stojí ekonomiky všech vašich obchodních partnerů, je v celku bláhové.
Pokud by se takto zachovaly všechny země EU, dopady na ekonomiku členských zemí by byly řádově menší a zadlužení už takto předlužených ekonomik by nemuselo skokově narůst. Pokud ale zdravotnictví daných zemí situaci nezvládne, není zbytí a je třeba k plošné karanténě přistoupit. Důvodem, proč v evropských zemí byla situace nejzávažnější v rozvinutých zemích, a ne například ve východní Evropě, je právě rychlá reakce ohledně zavádění přísných opatření, která chudší evropské státy velmi pružně aplikovaly. Na druhou stranu země, které byly v Evropě postiženy nejvíce, tedy Velká Británie, Španělsko a Itálie, jsou podle Evropského spotřebitelského zdravotního indexu v druhé polovině žebříčku sledujícího kvalitu zdravotnictví v Evropě, a tak pozdní reakce vlád spolu se špatným zdravotním systémem ruku v ruce zapříčinily výslednou situaci, ve které tyto země skončily.
Konec konců zavádění plošné karantény v České republice asi nutné nebylo, rozhodně se ale nejednalo o špatné rozhodnutí. Z epidemiologického pohledu na věc je to samozřejmě nejúčinnější opatření, každopádně dialog s ekonomy je v tomto případě na místě více než kdy jindy. Jiná vláda by pravděpodobně také mnohem více zapojila české firmy, které svou pomoc státu nepřetržitě nabízely. Nalezení kompromisu, který zabrání nekontrolovanému šíření nákazy a zároveň zanechá ekonomiku v dobré kondici, bylo pro budoucí prosperitu všech zemí naprosto klíčové a zemí, kterým se to podařilo, je poskrovnu.
Aktuální opatření, kdy je karanténa uložena lidem, co přišli do styku s někým, kdo byl na vir pozitivně testován, ekonomiku nijak zásadně nebrzdí, ač je velmi náchylné k manipulacím s postavením firem na trhu a jejich vypořádání se s aktuální situací. Zfalšování výsledků testů je v dnešní situaci, kdy je na základě komunikace s hygienou ohledně všech opatření v případě kontaktu s pozitivním člověkem ohromný zmatek, pravděpodobně velice jednoduché. Já sám tento text píšu z karantény, přičemž kvůli kontaktu s danou osobou mělo karanténu nařízeno 74 lidí, z nichž nikdo nebyl testován pozitivně. Sám nakažený měl na testu zároveň špatné datum a po přetestování byl negativní. Karanténa pro všechny ale pokračovala dál. Zajímavé ale je, že strach o zdraví se postupně během posledních měsíců změnil v určitý strach o komplikaci v pracovním životě, zrušení dovolené nebo čistě nemožnosti se jít s kamarády socializovat na sportoviště nebo do restauračních zařízení.
Zároveň si nemyslím, že je správné plošně otestovat v uvozovkách celou populaci, protože mezi námi chodí mnohem větší počet nakažených osob, než je skutečně reportováno skrze pozitivní testy. Kdybychom o všech těchto nakažených věděli, znamenalo by to na základě kontaktu s ostatními znovu prakticky plošnou karanténu. Počet pozitivních případů je naprosto zkreslená statistika reálné situace, nicméně pro média je to nejjednodušší forma interpretace aktuální situace. Místo každodenního zveřejňování počtu případů, by tedy bylo rozumnější, aby se srozumitelně komunikovala opatření, která by se měla soustředit na lokální ohniska. Pro jednodušší fungování v denním životě je dle mého názoru důležité abych se z médií jasně dozvěděl, jaká pravidla v mém regionu momentálně platí. Kolik se dnes nakazilo lidí by měla být podkladová informace pro tým, který tato opatření a pravidla určuje, nikoliv pro mě. Pokud je to pro někoho důležitá informace, jednoduše si ji může na internetu dohledat, každopádně situace, kdy člověk slyší, kolik máme denně nových případů, a naopak platná nařízení si musí dohledávat na internetu v neuvěřitelném chaosu informaci, je podle mě špatně.
Například v České republice poslední dobou přibývá „velké“ množství případů. Kolik z nich má ale vážný průběh nebo končí smrtí? Stejným tempem, co přibývá počet nakažených, přibývá i počet uzdravených pacientů a počet pacientů s kritickým stavem, či obětí je za poslední tři měsíce prakticky konstantní a ač v posledním měsíci prudce narostl počet pozitivně testovaných pacientů, úmrtí lidí, kteří byli na Covid-19 pozitivně testováni, byla za poslední měsíc v jednom dni zaznamenána nejvíce tři a tendence je naopak klesající. Například, od 6. 8. 2020 v ČR pět dní v řadě nezemřel ani jeden pozitivně testovaný člověk.
Počet většího množství případů téměř úměrně závisí na počtu provedených testů. Poměr pozitivních testů vůči celkovému počtu provedených testů v daný den se podle sedmidenního klouzavého průměru ke 14. 8. 2020 nachází na hodnotě 3,35 %. Průměrná hodnota od počátku sledování této statistiky ze 4. 3. 2020 je 3,04 %. Aktuální statistika se tak nachází 10 % nad průměrem od příchodu koronaviru do České republiky. Argumentace, že je dnešní situace 5krát horší (500 %) než v květnu, kdy v průměru denně přibývalo zhruba 50 pozitivních případů, je tak naprosto nesprávná.
Že se situace v poslední době zhoršila, je sice pravda, ač naprosto nepatrně. Záleží ale, z jakého pohledu se na data koukáte. Hodnocení, zda se odchylujeme od průměru jedním nebo druhým směrem, je momentálně také ošemetné, jelikož časová řada ještě není natolik obsáhlá, abychom našli určitou dlouhodobou průměrnou hodnotu, okolo které bude toto procento sezónně oscilovat. V poslední době také přicházely zprávy, že virus jistým způsobem zmutoval a už není tak agresivní, jako tomu bylo v počátcích. Ve prospěch této zprávy mluví například to, že ač je v posledních dnech evidován nárůst případů, a dokonce se i lehce zvyšuje poměr nakažených vzhledem k počtu testovaných, počet úmrtí zůstává konstantní. Jinými slovy se snižuje smrtnost. Podíl hospitalizovaných osob s diagnózou Covid-19 také nadále klesá, když za poslední týden byl hospitalizován 4krát menší podíl pozitivně testovaných osob oproti průměrným statistikám z dubna.
Dnešní běžný srpnový den zároveň vypadá naprosto rozdílně od těch dubnových. Tehdy se nechodilo na koupaliště, do obchodu se chodilo zásadně v případě nutnosti, hospody byly zavřené a v dopravních prostředcích, ať v Praze v metru nebo v lokálce na venkově, jezdilo řádově méně lidí. Na počet osob, se kterými dnes přijdeme do styku a s kolika jsme do něj přišli v dubnu, bohužel statistiku nemám, každopádně je jasné, že dnes jsme v kontaktu s řádově větším počtem lidí než v dubnu, kdy se nám tu procento pozitivních případů vůči provedeným testům pohybovalo o krapet níže.
Další fakt je ten, že nejnáchylnější k podlehnutí této chorobě jsou lidé, kteří již trpí několika jinými onemocněními. Například 85letý muž, který netrpí žádným z následujících onemocnění, jako je chronické onemocnění ledvin, astma, protinádorová léčba v posledních 5 letech, chronické srdeční selhání, onemocnění spojená s poruchou acidity, diabetes mellitus (cukrovka), má 27% pravděpodobnost, že se u něj projeví těžký stav. Procento pacientů v těžkém stavu, které se vyléčit nepodaří, je lehce přes polovinu. Pro 85letého zdravého muže je tedy při nákaze pravděpodobnost úmrtí zhruba 15 %. Pro ženu se stejnými parametry je pravděpodobnost podlehnutí koronaviru cca. 8 %. Zdravá žena mladší 40 let pak v případě pozitivního testu na Covid-19 zemře s pravděpodobností 0,1 %. To je pětkrát menší pravděpodobnost, než že zemře při autonehodě.
Souhrn těchto podložených fakt a statistik by vás měl tedy uklidnit a přimět k tomu, abyste nepropadali panice na základě přečtení titulků v médiích a snažili se situace více hodnotit s chladnou hlavou a na základě relevantních údajů, které o dané věci vypovídají objektivně. Svět se nehroutí, i když to tak půl roku zpět chvíli vypadalo. Nově zavedené opatření o povinnosti nošení roušek s platností od 1. září, okolo kterého je znovu klasicky zmatek, také značí, že se ve společnosti opět začíná šířit lehká panika, nicméně pokud jste tento text dočetli až sem, můžete zůstat klidní. Nošení roušky v autobuse rozhodně není tak strašné jako plošná karanténa, takže si roušku nasaďte, ale pokud uvidíte někoho bez ní, ukamenovat ho nemusíte. Taky jste ji pravděpodobně za ten půlrok už někdy doma zapomněli.
