Možnost další intervence za oslabení koruny se vznáší ve vzduchu od prosince, kdy ji Česká národní banka (ČNB) poprvé nevyloučila. V lednu spekulace o ní zintenzivnily, pročež koruna citelně oslabila. Kurs koruny je zjevně rozkolísanější, než by byl nebýt intervence v listopadu 2013. To je málo připomínaný, přitom však dlouhodobý a závažný náklad tehdejšího zásahu. Připomeňme, že centrální bankéři intervenovali z podstatné části proto, aby přiměli lidi spotřebovávat v očekávání zvyšujících se cen. Věří totiž, slovy guvernéra Singera, že lidé v případě ceny peněz blízké nule běžně odkládají své nákupy a drží hotovost, pokud jsou přesvědčeni, že ceny zboží budou dále klesat. Tato víra – v důsledku víra v deflační spirálu – je však problematická. Přinejmenším.
Aktuální vydání žurnálu American Economic Journal: Economic Policy prezentuje studii, jejíž autoři analýzou rozsáhlého souboru dat dospívají k poznatku, který by měl centrální bankéře – a nejen ty české – přinejmenším notně vyplašit. Neexistuje vlastně žádná souvislost mezi inflačními očekáváními lidí a jejich plány utrácet. Pokud už něco, tak platí, že v letech, jako jsou ta současná, kdy je cena peněz blízká nule (úrokové sazby nastavené centrálními bankami jsou na nule nebo v její blízkosti), očekávání vyšší inflace jsou spojena spíše s plány na omezování spotřebitelských výdajů.
Reakce ČNB na článek „Singera straší paní Columbová“
Mnozí centrální bankéři a jejich roztleskávači z řad ekonomů (např. novokeynesovců) rádi před deflační spirálou varují. Jenže ve světle zmíněné studie je takové varování spíše jen neopodstatněným strašením. Strašením podobného rázu – byť svým způsobem opačného znaménka – jaké je to, které předvádějí zase někteří jiní ekonomové (např. monetaristé staré školy), když už někdy od roku 2008 vytrvale vyhlížejí příchod hyperinflace, důsledku to velkých objemů peněz nově pumpovaných do ekonomiky.
Deflační spirála je jako manželka poručíka Columba. Slýcháme o ní často, ale v reálu ji zažil málokdo. Vezměme si namátkou pár příkladů z posledních tří staletí. V USA v letech 1869 až 1896 spadly ceny o 37,7 procenta, ale ekonomika vzrostla. A hned o 292 procent! Ve Švédsku v letech 1920 až 1923 klesly ceny o 13,8 procenta, kdežto ekonomika posílila o 4,3 procenta. Zase žádná spirála. „Deflace v Číně dosahuje od roku 1998 v průměru 0,5 procenta, zatímco růst země činí v průměru 7,6 procenta,“ napsal v roce 2003 Charles Plosser, v současné době šéf filadelfské pobočky americké centrální banky, v článku, kterým – podle vlastních slov – usiloval „deflovat“ obavy z deflace.
Těch příkladů by bylo mnohem více. Delační spirála je z historické i současné perspektivy nejvýše jen anomálií, nikoli pravidelností. Bohužel, boj s touto anomálií je klíčovým imperativem centrálních bankéřů po celém světě, včetně ČR. Možná i proto se celá řada ekonomik ne a ne vzpamatovat.
Vyšlo v Euru.
