Skeptický spotřebitel: Proč lidé odmítají samořídící auta?

O blížícím se věku automatizace a robotizace lze slyšet stále častěji a častěji. A jednou z vlajkových lodí nadcházejícího technologického převratu jsou tzv. samořídící auta, která už v řadě zemí vyrazila do ulic. Zatímco teď jsou stále ještě tak trochu kuriozitou, do pár desítek let by se měly stát standardem. Ale chtějí jimi lidé vůbec jezdit?

Touto otázkou se ve svém článku zabývají analytici ze společnosti Deloitte. Zdá se, že zde existuje jakýsi konflikt mezi technologickým vývojem a lidskou adaptabilitou. I když v automatizovaných technologiích se skrývá obrovský potenciál hlavně v tom, že mohou lidem v mnoha věcech usnadnit život, kvůli tradičnímu spotřebitelskému skepticismu hrozí, že tyto výhody budou odmítnuty.

Jestli lidé něco nemají rádi, pak jsou to změny a obecně nové věci, které neznají. Behaviorální ekonomie poukazuje na řadu předsudků, které jsou vlastní lidské povaze a které by mohly být potenciálními překážkami pro adaptaci nových technologií včetně autonomních vozů.

VW představil v Ženevě koncept plně autonomního vozu bez volantu

Nejprostším vysvětlením toho, proč k lidské přirozenosti patří podezřívavost ke všemu novému a neznámému, je tzv. status quo bias. Ten poukazuje na lidskou tendenci a priori favorizovat současný stav věcí, ať už je víceméně jakýkoliv. Lidé zkrátka milují, když věci zůstávají tak, jak jsou, a běda tomu, kdo jim chce vzít něco, na co už si stačili zvyknout. Dalším vysvětlením je tzv. averze ke ztrátám (loss aversion), kvůli které lidé přeceňují ztráty a podceňují zisky plynoucí ze změn. S tím souvisí také tzv. efekt vlastnictví (endowment effect), který popisuje to, že lidé si obvykle vytvářejí určitý vztah k věcem, které již vlastní, a tak často přeceňují jejich hodnotu a mnohdy se jich nechtějí vzdát ani výměnou za lepší alternativu.

Se záležitostí samořídících vozů vyvstává řada problematických aspektů týkajících se bezpečnosti. Řada odborníků považuje automatizované vozy za bezpečnější než ty řízené lidmi, a to zejména z toho důvodu, že u automobilu řízeného počítačem nehrozí ono pověstné selhání lidského faktoru. S tímto názorem lze úspěšně polemizovat, nicméně většina odborníků by se pravděpodobně shodla na tom, že bezpečnost je v této oblasti otázkou úrovně technologie.

Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí

Jinými slovy, pokud samořídící auta ještě nejsou stoprocentně bezpečná, pak vzhledem k rychlému rozvoji technologií mají v blízké budoucnosti potenciál takovými být. Jenže pro lidskou mysl je zásadnějším faktem to, že někde v médiích viděli zprávu o tom, že samořídící auto bouralo, která jen potvrdí náš „pocit“, že neznámé znamená nebezpečné (risk miscalculation). A tzv. heuristika dostupnosti (availability bias) pak způsobuje, že pravděpodobnost určitých jevů neposuzujeme podle objektivních informací, ale spíše podle toho, jak snadno se nám dané spojení vybaví v paměti.

Ač je to zvláštní, tak zatímco zpráva o bourajícím samořídícím voze nám utkví v paměti, stovky nehod obyčejných automobilů nás nechávají celkem v klidu. Lidé sice přeceňují rizika u neznámých věcí, avšak naopak podceňují rizika u těch známých. Za tím stojí tzv. předsudek přehnaného optimismu (optimism bias), kvůli kterému lidé z nějakého důvodu věří, že špatné věci se jim v porovnání s průměrnou osobou spíše vyhnou a ty dobré je naopak spíše potkají. Nejsou tak schopni dostatečně ocenit bezpečnostní výhody, které mohou samořídící vozy přinést.

Tyto (a mnohé další) behaviorální předsudky tak mohou způsobit, že lidé nebudou chtít vyměnit klasické automobily, kde mají svůj osud pod kontrolou, za automatizované vozy, které jim mohou zajistit vyšší bezpečnost i komfort. Nemusí to tak však být napořád; skeptickým spotřebitelům možná stačí jen trocha času navíc na přizpůsobení. „Rychlost, s jakou tato budoucí vize přijde, patrně závisí na tom, jak rychle se mění očekávání a chování spotřebitelů,“ myslí si analytici z Deloitte.

Apple vstupuje do boje. Bude testovat autonomní vozy

Newsletter