Od vysmívaného snu hrstky aktivistů až po referendum, díky kterému nejen v londýnském City mrzly úsměvy. Skotsko si ve svém referendu o nezávislosti nakonec odhlasovalo, že chce zůstat součástí Velké Británie. Trhy si dočasně oddychly, rozjelo se však další kolo nejistoty a vyjednávání, při kterém se začíná ukazovat, že nic se již nevrátí do původních kolejí.
Obrození skotského nacionalismu
Jak to vlastně celé vzniklo? Uskupení, které si za primární cíl zvolilo boj za nezávislost Skotska, nazývané Skotská národní strana (SNP), vzniklo už v roce 1934 – na významu však nabylo po druhé světové válce a následně především v 70. letech, kdy byla pod hladinou Severního moře objevena bohatá ložiska ropy. V roce 1974 získala tato strana ve volbách v rámci Spojeného království více než 30% podporu a 11 křesel v parlamentu díky emotivnímu sloganu „Je to skotská ropa!“.
Tehdejší průzkumy však ukázaly, že pro oddělení Skotska od Velké Británie je pouze zhruba 17 % Skotů – 85 % bylo pro autonomii bez oddělení. Přesto se až napodruhé, v roce 1997, povedlo přesvědčit Skoty, aby se nebáli odhlasovat si delegaci některých pravomocí na domácí autority – skotská vláda získala několik nových pravomocí jako například kontrolu nad vzdělávacím systémem a zdravotnictvím – a poprvé od roku 1707 i svůj skotský parlament a pozici prvního ministra, hlavu skotské vlády.
Na tuto pozici nastoupil Alex Salmond poté, co se jeho straně SNP podařilo v roce 2007 zformovat menšinovou vládu. Salmond původně sliboval referendum o nezávislosti do roku 2010, to se mu však nepovedlo. V roce 2011, kdy už SNP byla schopna sestavit většinovou vládu, využil Salmond svůj mandát k tomu, aby referendum opravdu zajistil.
Bývalý britský premiér Tony Blair Salmondův plán označil za „šílený“ a premiér David Cameron v roce 2011 prohlásil, že povede kampaň k zachování Spojeného království všemi prostředky, které bude mít k dispozici. V roce 2012 spolu s Alexem Salmondem podepsali dohodu, že se referendum v roce 2014 uskuteční. Salmond si následně vymohl, aby se věková hranice pro účast v referendu snížila na 16 let. Svůj původní plán, aby v referendu byly dvě otázky včetně „Mělo by Skotsko mít plné finanční pravomoci, jako například pravomoc rozhodovat o daňovém systému?“ však Salmondovi neprošel.
Ve stopách Norska?
Hlavním argumentem v Salmondově kampani bylo prohlášení, že spolu se zdroji větrné a mořské energie i dalším průmyslem jako například výroba whisky, by ropa ze Skotska udělala jeden ze šesti nejbohatších národů v OECD. SNP dále britské vlády, které se od objevení ropného bohatství v čele Spojeného království vystřídaly, obviňovala z toho, že většinu příjmů, které by mohlo Skotsko využít ve svůj prospěch, prohýřilo.
Strach z budoucnosti, stability státních financí, nové měny a rizik z ní vyplývajících, nejistoty ohledně členství v EU i NATO, výhružky bank, že přesunou svá sídla do Londýna, obavy z rozpadu Spojeného království a vztahů s Velkou Británií, přísliby větších pravomocí na poslední chvíli, to vše dohromady nakonec převážilo emotivní projevy Alexe Salmonda a zastánci samostatnosti skončili v menšině s 45 procenty hlasů. Nezávislost ale zůstane bezesporu ožehavým tématem, a to i přesto, že britský ministr David Cameron po výsledcích referenda prohlásil, že další referendum je „ze stolu po další generaci“.
Skotské záležitosti Skotsku, anglické Anglii
Westminster by nyní měl přenést na Skotsko další pravomoce a vyřešit tento problém podle slov Davida Camerona „jednou provždy“. Britský ministr před referendem slíbil Skotsku větší samosprávu ohledně daní a financování, v pátek po oznámení výsledku však doplnil: „Vzhledem k tomu, že budou mít Skotové větší pravomoc ohledně vlastních záležitostí, tak by stejným způsobem měli mít možnost obyvatelé Anglie, Walesu a Severního Irska více zasahovat do věcí, které se jich týkají.“ Vše tak nyní závisí na tom, do jaké míry se během vyjednávání podaří anglické protistraně vyloučit Skotsko z ovlivňování témat, která se ho přímo netýkají.
Ať už tato vyjednávání dopadnou jakkoli, není pravděpodobné, že by se hnutí za nezávislost úplně vypařilo. Zapáleným fanouškům nezávislého Skotska částečná řešení nemusí stačit a přetahování a ukazování na sebe prstem mezi politiky v Londýně a Edinburghu může naopak nacionalistická hnutí znovu rozhořet. Navíc byla narušena důvěra ve stabilní unii a u některých společností stále hrozí, že své sídlo budou časem chtít přesunout do Londýna.
Co dál?
Odpověď NE je každopádně pozitivní zprávou pro ekonomiku Velké Británie a Bank of England by měla zůstat u původního plánu navýšit úrokové sazby někdy příští rok na jaře. Podle všeho se se zachováním Skotska ve Spojeném království navíc snížila pravděpodobnost, že projde takzvaný „brexit“ – tedy další referendum ohledně odchodu Velké Británie z EU. Angličtí voliči jsou totiž údajně více euroskeptičtí než Skotové. Současná politická nejistota však trhům kazí radost z výsledku referenda spolu s tím, že se očekávají další pokusy o referendum nové ze strany SNP. Šéf strany Salmond sice na své funkce rezignoval, svým příznivcům však vzkázal, že boj za nezávislé Skotsko nekončí. Velká Británie tak povede více soubojů najednou – jeden o nerozlučnost unie, a druhý o vymezení království v rámci EU. Snad bude současná zkušenost ze skotského referenda pro Velkou Británii poučením.
