Slabé euro (zatím) kýžený efekt nepřineslo

Neortodoxní kroky Evropské centrální banky, včetně programu nákupu aktiv soukromého sektoru, způsobily v posledních měsících prudký pokles eura. Společná evropská měna klesla letos vůči dolaru již o 8,4 procenta.

Slabší kurz eura pomáhá mírnit tlak na ECB v jejím boji za zvýšení inflace zpět na cílenou úroveň 2 procent. Mario Draghi, prezident centrální banky řekl, že nedávná síla měny vysvětluje 0,4procentní pokles inflace od roku 2012. Ve chvíli, kdy depreciace eura začíná pozitivně působit na inflaci, se ECB však musí potýkat s poklesem cen ropy, což samo o sobě smazává pozitivní vliv slabého eura. Slabší euro by mělo zvýšit náklady na dovážení energií. Místo toho ropa Brent klesla tento měsíc již o 9 procent. To je hlavním důvodem, proč inflace eurozóny klesla v září na 0,3 procenta, tedy na své pětileté minimum.

„Pokles cen ropy je pro ECB problémem,“ říká Marco Valli, ekonom UniCredit, avšak dodává, že situace by byla mnohem horší, kdyby k propadu eura nedošlo. „Vliv propadu eura na inflaci je zřetelný. Pokud by se euro momentálně ocitlo na 1,40 k dolaru, inflace eurozóny by se pravděpodobně nacházela na nulových hodnotách.“

Nejednoznačný efekt

Levnější euro dělá radost podnikatelským sférám, jež dlouho volaly po slabší měně. Ekonomové však upozorňují, že efekt slabého eura nemusí být až tak jednoznačný. Teoreticky vzato, růst zisku společností by měl podpořit investice podniků, zaměstnanost a spotřebu. Analytici ale varují, že vztah mezi směnnými kurzy a exportními objemy není zdaleka tak jednoznačný.

Navzdory propadu britské libry na začátku globální finanční krize se britský export dostal na své předkrizové úrovně až v roce 2011. Poté, co centrální banka v Japonsku spustila v roce 2013 svůj velký měnový stimul, sice v Japonsku prudce vzrostly ziskové marže, ale objem vývozu neprochází žádným výraznějším oživením.

Marco Valli mimo jiné odhaduje, že 5procentní pokles kurzu by mohl přidat 0,4 až 0,5 procentního bodu k růstu HDP v eurozóně, především v první polovině příštího roku. Jiní však varují, že země na jižní periférii eurozóny budou mít mnohem méně výrazný prospěch z poklesu eura: Jacques Cailloux, analytik firmy Nomura, říká, že francouzský export je „strukturálně poškozený“ a je proto nepravděpodobné, že země bude profitovat z levnější měny.

Země, u kterých export představuje větší podíl na hrubém domácím produktu, budou ze slabé měny těžit nejvíce. Nomura odhaduje, že 10 procentní pokles efektivního směnného kurzu by měl za následek zvýšení HDP Německa o 0,43 procentního bodu. Itálie by těžila ze slabého kurzu eura podobným způsobem jako Německo, ale HDP Francie by rostlo jen o 0,2 procentního bodu a Španělsko by nezaznamenalo téměř žádnou změnu.

Mimo to, zatímco slabší euro může mít pozitivní efekt na inflaci a růst v eurozóně, účinky nebudou mít dlouhého trvání, pokud nebudou podpořeny potřebnými reformami. „Slabší euro bude mít pozitivní vliv na exportéry. Současně ale bude pokles cen ropy pomáhat kompenzovat zvýšení nákladů na dovoz,“ uvedl Guntram Wolff, ředitel firmy Bruegel. „To však nestačí, eurozóna potřebuje domácí zdroje růstu.“

Analytici poukazují, že by bylo zapotřebí mnohem zásadnějšího poklesu eura, aby se inflace eurozóny vyšplhala k dvouprocentnímu cíli ECB. Místo toho jsme však v minulém týdnu byli svědky pozastavení rally amerického dolaru, kvůli pochybnostem ohledně načasování zvyšování úrokových sazeb v USA. Ve středu zaznamenalo euro největší zisky proti dolaru za více než rok.

„Zdá se, že to bude právě Evropa, jež bude v popředí příští měnové války,“ píše Peter Kinsella, stratég z Commerzbank.

Newsletter