Dolar pokračuje v předchozích ziscích jak v dolarovém indexu, tak proti euru. Koruna po státním svátku otevřela obchodování slabší. Postupně však i přes oslabující euro proti dolaru část ztrát umazává.

Souboj s krizí? Vládám i centrálním bankám došla munice

Pokud bychom měli ve stručnosti charakterizovat ekonomické dění po poslední krizi, zcela jistě bychom se shodli na jedné věci. Hlavním aspektem doby po přelomu 2008/2009 byla bezprecedentně expanzivní fiskální a monetární politika. Ať už jsou (byly) důsledky této charakteristiky jakékoliv, vlády a centrální banky se dostaly do bodu zvratu. Podle britské banky Barclays jim vinou předchozí aktivity jednoduše došla munice, které by mohla být použita při příští ekonomické krizi.

Banka ve svém týdenním ekonomickém komentáři nazvaném „Vytrácející se síla politik“ spekuluje o schopnosti světových vlád a centrálních bank čelit negativním ekonomickým šoků prostřednictvím fiskální a měnové politiky. Podle ní jsou nástroje těchto oblastí, potažmo jejich vliv na ekonomiku, vyčerpané, tudíž roste i pravděpodobnost neschopnosti efektivního zásahu.

Nejvýrazněji je celý problém patrný v případě centrálních bank. Právě ty s propuknutím finanční krize začaly hromadně uvolňovat svou politiku, a to buďto snižováním hlavních úrokových sazeb a bezprecedentním zaváděním programů kvantitativního uvolňování. Podle dat společnosti Bank of America byly od krachu investiční banky Lehman Brothers v září 2008 po celém světě sníženy sazby celkem 666krát, přičemž jednou z posledních hlavních bank byla minulý týden sama Bank of England.

Hlavní cílem byla podpora ekonomického růstu, potažmo růstu inflace. Pravdou je, že ani v jedné oblasti nebylo dosaženo kýženého výsledku tak, jak si ho nositelé hospodářské politiky původně představovali.

„Měnová politika dosáhla svých limit,“ přepisuje slova komentáře Barclays server Business Insider. „Od brzkého června akce centrálních bank přispěly ke snížení výnosů dluhopisů a ke zploštění výnosové křivky. Důsledkem toho je odliv kapitálu směrem k bondům rozvojových trhů, kde investoři mohou ještě nelézt o něco vyšší výnos. Stejně tak jsou pod tlakem i aktiva bank. Investoři už jednoduše nevěří jejich dostatečné výkonnosti v tomto nekončícím světě minimálních úrokových sazeb.“

Barclays v tomto směru dokonce varují, že by aktuální situace mohla vyústit v naprostý opak toho, čeho měla původně docílit. Banky by pod tlakem odlivu investorů a zhoršujících se ziskových výhledů mohly uchýlit k opaku, a to k výraznému omezení poskytování úvěrů.

Alternativní formou je využití fiskální politiky, a to přímé, které podle Barclays zahrnuje tzv. helicoter money, kdy lidé od vlády napřímo získávají dodatečné zdroje, a nepřímé, jež je složené z kapitálově náročných investic do infrastruktury apod. Pravdou je, že i obě tyto formy jsou značně omezené, především aktuální velikosti veřejného dluhu.

„Trend monetární politiky výrazně usnadnil agresivnější uvolňování fiskálu,“ píše Barclays. „Ve většině vyspělých zemí roste podíl veřejného dluhu, stejně tak i rozpočtový deficit. Pomoci by mohly helictopter money a monetizace dluhu, nicméně to by mohlo poměrně silně poškodit důvěryhodnost vlády. Stejně tak není jisté, jaké by byly výsledné dopady této radikální politiky. Z toho důvodu se dá čekat, že případná další fiskální expanze by, obdobně jako ta měnová, nedocílila kýžených výsledků. I fiskál je tedy z hlediska boje s možnou další krizí téměř bez munice.“

Jak velký dluh už je moc velký?

Newsletter