Daňové zákony z let 2020 a 2021 snížily letošní výběr daně z příjmu na méně než polovinu. Nízkopříjmoví zaměstnanci na daňových zákonech vydělali disproporčně méně než středně a vysokopříjmoví. Dnes daň z příjmu platí již téměř výhradně vysokopříjmoví, a proto každá další sleva nebo daňová úleva bude mít vliv především na ně. Takový je případ i tzv. daňových prázdnin navržených v Programovém prohlášení vlády, které by snížily daně výhradně vysokopříjmovým zaměstnancům.
V IDEA studii publikované minulý týden jsme se věnovali navrhovaným a uskutečněným změnám v daňové politice. Opět jsme se vrátili k daňovým zákonům přijatým v prosinci 2020 a červenci 2021 a vyhodnotili jejich celkové dopady na výběr daní pro letošní rok a distribuční efekt na zaměstnance podle výše jejich příjmů. Dále jsme se zaměřili na dva nejkonkrétnější návrhy v Programovém prohlášení vlády Petra Fialy: i) snížení sociálních odvodů na straně zaměstnavatele o 2 procentní body a ii) tzv. daňové prázdniny, díky kterým by zaměstnanci se 3 a více dětmi nebo s partnerem pobírajícím rodičovskou dovolenou neplatili žádnou daň z příjmu.
Modelovaný balíček daňových zákonů z roku 2020 a 2021 obsahuje hned 4 daňové změny. Tou mediálně nejznámější bylo zrušení superhrubé mzdy jako základu daně z příjmu a zavedení druhé mezní sazby pro příjmy nad 48násobek průměrné měsíční mzdy. Ekonomicky významnou změnou bylo i postupné navýšení slevy na poplatníka o 6 000 Kč ročně na současných 30 840 Kč. Třetí a čtvrtou změnou bylo navýšení slevy na druhé a každé další dítě a zrušení maximálního daňového bonusu. Poslední dvě změny vedly ke štědřejší daňové podpoře rodin s dětmi.
Důsledkem těchto daňových změn je propad výběru daně z příjmu fyzických osob na méně než polovinu. Bez daňových změn by stát letos na dani z příjmu fyzických osob vybral zhruba 227 miliard Kč, zatímco díky daňovým změnám půjde o 111 miliard. Kč. Jde tedy o propad inkasa o celých 116 miliard Kč.
Snížení daňového zatížení se systematicky lišilo pro jednotlivé příjmové skupiny. Především nízkopříjmoví zaměstnanci získali z daňových změn disproporčně méně než ostatní příjmové skupiny. To je dáno tím, že mnoho (převážně nízkopříjmových) zaměstnanců platilo jen minimální, nebo dokonce žádnou daň z příjmu, a snížení se jich tak nedotklo. Dnes, tedy po daňových změnách, je průměrná zaplacená daň mezi 20 % zaměstnanců s nejnižšími příjmy dokonce záporných 51 Kč měsíčně (tj. čerpají daňový bonus). Zaměstnanci s příjmy kolem mediánu na dani platí zhruba 1 600 Kč měsíčně, zatímco jejich pojistné odvody dosahují 15 000 Kč. Český daňový systém tak efektivně minimalizoval význam daně z příjmu jako součást nákladů práce pro nízko a středně výdělečnou skupinu zaměstnanců. Další případné snižování daní tak bude mít jen velmi malý vliv, a navíc výhradně pro vysokopříjmové zaměstnance.
Nemožnost podpořit středně a nízkopříjmové zaměstnance skrz další snižování daní je důležitá u jednoho z modelovaných návrhů programového prohlášení nové vlády, u tzv. daňových prázdnin. Díky daňovým prázdninám by zaměstnanci s 3 a více dětmi nebo s partnerem na rodičovské dovolené neplatili žádné daně. Vliv takového opatření na středně a nízkopříjmové zaměstnance bude minimální. Nejenže ti neplatí téměř žádné daně z příjmu již nyní, ale navíc cílová skupina tzv. daňových prázdnin čerpá již štědrou existující daňovou podporou rodin, jako je sleva na partnera s nízkými příjmy a slevy na děti, které byly ještě navíc v loňském roce zvýšené. Pokud by takové opatření bylo přijato, tak by snížilo daně jen domácnostem s těmi úplně nejvyššími příjmy. A pokud by takové opatření bylo zastropované výší příjmu (jak uvádí Programové prohlášení vlády), pak jeho dopady budou naprosto zanedbatelné.
Druhým a posledním modelovaným opatřením z Programového prohlášení vlády je snížení sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem o 2 procentní body. Vláda toto opatření podmínila konsolidací a udržitelností veřejných rozpočtů. Snížení sociálního pojištění by z relativního pohledu dopadlo na všechny příjmové skupiny zaměstnanců stejně. Průměrná daňová sazba, tedy podíl celkových odvodů na nákladech práce by se plošně snížil o téměř 1 procentní bod u všech zaměstnanců. V absolutní hodnotě by na takové změně přirozeně získali nejvíce vysokopříjmoví zaměstnanci. Pro veřejné rozpočty by toto snížení sociálního pojištění znamenalo ztrátu 38 miliard Kč. Vzhledem k podmínce konsolidovaných rozpočtů je ale nepravděpodobné, že by takové opatření v následujících letech bylo na stole.
Celá IDEA studie je dostupná zde.
Zdroj: IDEA při CERGE-EI
