Výdaje rozpočtu za tři roky vzrostly o 395 miliard korun. Hlavní příčinou nárůstu byly mandatorní výdaje, stojí v nedávné studii think thanku IDEA při Cerge-EI, která se zabývá srovnáním návrhu rozpočtu na rok 2022 s předpandemickým rozpočtem z roku 2019. Jeden z jejích autorů Daniel Kolář vidí velký potenciál rozpočtových úspor v digitalizaci, propojení agend a zjednodušení procesů. To je však něco, co se nestihne za dva měsíce.
V nedávno publikované IDEA studii jste spolu s kolegou Petrem Janským dopočítali, z jakých položek se skládá zvýšení státního rozpočtu. Mohl byste tuto studii krátce shrnout?
My jsme porovnávali výdaje státního rozpočtu v roce 2019 s těmi plánovanými na rok 2022, jak je navrhla vláda Andreje Babiše. Rok 2019 byl poslední před pandemií koronaviru a rok 2022 měl být prvním rokem po této pandemii, alespoň podle předpokladu při tvorbě rozpočtu. Výdaje rozpočtu přitom za tři roky narostly velmi výrazně o 395 miliard Kč.
Identifikovali jsme několik hlavních příčin nárůstu. Zejména jsou to tzv. mandatorní výdaje, pro jejichž změnu je potřeba úprava zákona či nařízení vlády. Důchody, sociální výdaje jako rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, platy učitelů nebo odvody zdravotním pojišťovnám. Výrazně rostly také investice.
Máte pocit, že některým z položek s významným nárůstem je věnována nedostatečná mediální pozornost a veřejnost a politici její význam podceňují?
Myslím, že naše studie hlavně ukazuje, že ono výrazné nabobtnání rozpočtu během tří let má poměrně prozaické vysvětlení. Že je to zkrátka důsledek politik předchozí vlády. S těmi můžeme či nemusíme souhlasit, ale asi bych to nenazval plýtváním či neefektivitou. Nic podobného jsme oproti roku 2019 neidentifikovali, například platy úředníků či provozní dotace firmám nerostly nijak výrazně.
Kdybyste byl v pozici člena vlády Petra Fialy, pro snížení jaké kapitoly či výdajů byste zvedl ruku? Pokud vůbec pro nějakou?
Vzhledem k vládním slibům je prostor poměrně omezený. Z výdajů, které rostly, stojí za zamyšlení investice. Ty mohou vzhledem k vysoké inflaci působit další tlak například na ceny stavebního materiálu a vytlačovat tak soukromé investice. Možná by tedy bylo lepší některé investice odložit a nechat investovat spíše soukromý sektor. Je to ale jen vstup do diskuse, což je i hlavní cíl celé naší studie – podložit současnou diskusi o úsporách v rozpočtu daty.
Určitě vidím velký potenciál úspor v digitalizaci, propojení agend a zjednodušení procesů. To ale nejde udělat za dva měsíce, proto bych se spíše soustředil na rozpočet pro rok 2023. Nicméně slib úspor již byl vyřčen.
S vidinou, že některé výdaje bude společensky velmi složité nenavyšovat, jako například důchody, je podle vás udržitelné nezvyšování daní, kterým se nová vláda zaklíná?
Myslím, že to spíše udržitelné není. Ale bude to záležet na budoucím ekonomickém vývoji a na schopnostech vlády dosáhnout svých cílů. Bez ohledu na to platí základní logika: každých 100 miliard Kč deficitu bude při současných úrocích na státních dluhopisech znamenat výdaj zhruba 3 miliardy Kč každý příští rok. Když byly úroky kolem nuly, tak to problém nebyl. To ale již neplatí.
Daniel Kolář absolvoval ekonomii na Institutu ekonomických studií FSV UK a London School of Economics. Nyní na Institutu ekonomických studií pokračuje v rámci doktorského studia, kde se zaměřuje na měření nerovnosti bohatství.
