Stane se Česko elektrickou baterií a plynovým zásobníkem Evropy?

Zdroj: Depositphotos

Evropská komise má v červnu představit balíček opatření, které mají pomoci dosáhnout nových klimatických cílů, jako je například snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % (oproti roku 1990). Očekává se i reforma trhu s emisními povolenkami, kam mají být nově zahrnuty emise z lodní a další dopravy či výstavby. Zmíněná opatření by měla vést k tomu, že se Evropa do roku 2050 stane prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Jak připravovaná opatření promění českou energetiku a ekonomiku? Jak moc jsme v porovnání s jinými zeměmi EU pozadu a kde hledat svou konkurenční výhodu? Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro Roklen24 český podnikatel a šéf energetické skupiny Amper Jan Palaščák.

Co zmiňované klimatické ambice Evropské unie znamenají pro českou energetiku a jak moc jsme v porovnání s jinými zeměmi unie pozadu?

Spalujeme stále hodně hnědého uhlí, což ale Němci také a Poláci ještě více. Jsme země s výrazně nadprůměrnou energetickou náročností nejen ve vztahu k HDP, ale i v samotném průmyslu. A hrubě neplníme Národní akční plán zvyšování energetické účinnosti. Na druhou stranu, to je v tuto chvíli to jediné, co vůči EU vyloženě neplníme. A okolo 40 % vlastní spotřeby elektřiny vyrábíme z jádra. Při prodloužení Dukovan a snižování energetické náročnosti si tuto pozici můžeme udržet do roku 2045. Také máme velmi dobrou geografickou pozici pro tranzit elektřiny i plynu. Celkově tedy naše výchozí pozice spíše reprezentuje situaci v kontinentální Evropě, než že bychom byli vyloženě pozadu či v nevýhodě.

Jak očekáváte, že u nás bude probíhat přechod na bezuhlíkovou energetiku?

Zatím to bohužel je státem řízený proces, kde už tak složitou evropskou klimatickou politiku ještě více komplikujeme a vytloukáme klín klínem. Pokud by prošly současné návrhy novely zákona o podporovaných zdrojích, Lex Dukovany, rozběhly se dotační programy včetně Modernizačního fondu a uhelná komise stanovila termíny vedoucí k nárokům na kompenzace, tak každá lobby v energetice dostane nějakou svoji dotaci. A pro každý energetický zdroj bude výše dotace určena za jiných podmínek. Tím se ještě více omezí konkurenční prostředí a principy technologické neutrality a rovných podmínek.

Jednou z možností, jak výrazněji snížit emisi skleníkových plynů, je zavedení uhlíkové daně, vybírané podle obsahu uhlíku ve spalovaných fosilních palivech. Tu již zavedly některé země EU, nově od ledna letošního roku Německo. Jaký je Váš názor na efektivitu této daně, potažmo diskutované přeshraniční uhlíkové daně, zdaňující import zboží ze zemí mimo EU produkujících vyšší objem CO2? Jaký může mít tento “zelený protekcionismus” dopad na světový obchod?

Tady jsme na rozcestí, můžeme skončit u zeleného protekcionismu a velmi složitých, navzájem neprovázaných systémů uhlíkových daní a cel. Tedy u byrokracie, ve které bude těžké hledat rovné tržní podmínky. Nebo můžeme, a zde si připouštím velkou dávku idealismu, zkusit postupně vybudovat rovné konkurenční podmínky v rámci světového obchodu, pokud se budeme držet vize „one carbon price globally“, respektive „every tonne counts“, a využijeme emisní povolenku jako tržně konformní nástroj zpoplatnění externality globálního charakteru. Z hlediska složení atmosféry přece nezáleží na tom, v jaké části světa a jakým způsobem byla konkrétní CO2 vypuštěna.

Zmiňujete emisní povolenky, hlavní nástroj evropské klimatické politiky. Jejich objem se má výhledově výrazněji omezit a obchodování v rámci systému EU ETS reformovat. Cena emisních povolenek na evropském trhu stoupla během února až nad 40 eur za tunu, což je nejvyšší hodnota za 16 let fungování tohoto systému. Podle analytiků za tím částečně stojí aktivita spekulantů právě v souvislosti s očekávaným omezováním objemu emisních povolenek v budoucnu. Jaké implikace má tento jev podle Vás na soukromý sektor?

Dlouhodobě to může mít zcela odlišné scénáře. Pokud se EU ETS bude rozšiřovat do dalších regionů i sektorů, může být dobrým nástrojem, který soukromému sektoru nastaví rámec a uchrání ho od složitější byrokracie a korporativismu, příznačného zejména pro energetiku. Špatně zvládnutá, selektivní či nekonzistentní politika ovšem povede k opaku. Současný výrazný růst EU ETS svoji převažující interpretaci teprve získá, ale určitě politici, regulátoři i soukromý sektor by byli spokojenější s pomalejším stabilnějším růstem. Kromě toho, že v Evropě čelíme mimořádně silné zimě, ale nesmíme zapomínat, že právě nyní dochází ke clearingu povolenek nejen za loňský rok, ale za celé minulé období 2013-2020. Dále je tu faktor brexitu. Očekáváme proto ve druhém kvartálu uklidnění situace, korekci a návrat povolenky na udržitelnější růstovou trajektorii.

Jsou podle Vás takovéto nástroje jako systém obchodování s emisními povolenkami dostačující k dosažení klimatických cílů? A co by se vedle rozšíření do dalších zemí v systému muselo změnit?

Obchodování s povolenkami může být dostačující nástroj jedině v případě, že za ni budou v mezinárodním měřítku na relevantních trzích vždy platit stejnou cenu všichni konkurenti. A také když ji budou muset nakupovat i domácnosti.

Jan Palaščák, Zdroj: CO2IN
Jan Palaščák, zdroj: CO2IN

Zvyšující se ceny emisních povolenek mohou znamenat zajímavé podnikatelské příležitosti, důkazem toho je i Váš projekt CO2IN, tedy nová virtuální měna krytá právě emisními povolenkami. CO2IN jste v rozhovoru pro Roklen24 zmiňoval již loni, jak vypadá projekt nyní a jaké máte plány pro rok 2021?

Již vloni jsme avizovali, že ostrý start projekt plánujeme na druhý kvartál 2021 a to stále platí, nyní finišujeme vývoj plné verze aplikace a všech s tím spojených technologií. Ve vztahu k emisním povolenkám chceme vstoupit právě do již předvídatelnějšího rámce, kdy bude již plně dokončen přechod do nového období EU ETS 2021-2030. Letos chceme především ukázat plně funkční aplikaci a produkt, tedy novou virtuální měnu. Chceme uspokojit všechny „early adopters“, včetně několika korporátních zájemců, kteří se ozvali již během aktuálního provozu demoverze. Obchodní cíle máme definované až do dalších let, pracujeme zatím jen s vlastním kapitálem a nejsme ve stresu, soustředíme se na produkt a na vizi.

Podle Evropské komise by mělo plnění klimatických cílů mít pozitivní dopad na HDP členských států i zaměstnanost. Pro státy s vyšším podílem fosilních paliv, energeticky náročného průmyslu a nižším HDP na obyvatele znamená ale plánovaná transformace větší výzvu. Jaké dopady očekáváte, že bude mít připravovaná legislativa v rámci Zelené dohody pro Evropu na českou ekonomiku?

Zde se bohužel znovu obávám, že již sama o sobě byrokratická politika Green Dealu bude v českém provedení ještě více selektivní a korporativistická. Uvidíme tedy, kdo co urve. Trh práce v Česku je asi ekonomické téma spíše samo o sobě, dosud jsme tvořili růst HDP extenzivně a měli pracovní síly nedostatek, takže nezaměstnanost asi není největší strašák české ekonomiky. Tím jsou spíše strukturální problémy trhu práce, a tady můžeme těžbu uhlí brát jako součást „montovny“, kterou potřebujeme modernizovat – bez ohledu na politiku Evropské komise.

Právě strukturální problémy trhu práce jsou ale zásadním problémem. Regiony, které v současnosti tímto problémem nejvíce trpí, budou zároveň nejvíce zasaženy, pokud například dojde k uzavření provozu uhelné elektrárny v Moravskoslezském kraji. Jak byste tuto část „montovny“ modernizoval?

Každá uhelná elektrárna disponuje pozemky, připojením do přenosové soustavy a kvalifikovanými zaměstnanci. Tyto komparativní výhody by měla přetavit v přechod na zemní plyn, obnovitelné zdroje, bateriová úložiště či do budoucna malé a střední jaderné reaktory. Současně ještě dlouho budou uhelné zdroje užitečné jako záložní zdroje – příjemci kapacitních plateb. Strategické lokality by tak zaniknout neměly.

V českém kontextu ovlivnila koronavirová pandemie, respektive související nouzový stav, rozhodování o výstavbě nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Ačkoli se současné debaty zaměřily spíše na to, že by se výstavby neměly účastnit firmy z Číny ani Ruska, upozornil jste, že by se spíše mělo diskutovat, zda je takováto investice potřebná či efektivní. Jaký je Váš pohled, dává podle Vás takováto investice smysl?

Zase je to především otázka „agenda setting“, proč během pandemie, poklesu spotřeby elektřiny, posunu růstových křivek všeho o několik let musíme v nouzovém stavu rozhodovat zrovna o náhradě jaderných bloků v Dukovanech, jejichž životnost je reálné prodloužit do roku 2045? Před 15 lety ze stejných kruhů znělo, že za 15 let nebudeme mít elektřinu, a stále jsme velcí exportéři. Česká spotřeba elektřiny loni a letos bude právě okolo úrovní před 15 lety, tak proč i veřejnoprávní média pracují s předkrizovými scénáři beztak nereálného lineárního růstu?

Raději se přestaňme strašit blackouty a začněme pracovat na prodloužení životnosti stávajících bloků v Dukovanech do roku 2045. Zkusme ale vytvořit prostředí, které dá nějaký prostor tržním silám a kde nebude předem znám dodavatel, ale nutně ani investor. To nám dá možnost zachytit včas případný úspěšný rozvoj v oblasti malých a středních nukleárních reaktorů. Vytvořme prostředí, kde vůbec budeme schopni posoudit, zda ta investice smysl dává. Současný projekt, kdy se na jeden projekt, pro jednoho investora a patrně i jednoho dodavatele dělá nový zákon, navíc bez jakékoliv analýzy dopadů regulace, to je spolehlivá cesta, jak jádro v Česku zabít. A to by byla škoda.

Pokud by došlo k rozhodnutí nový blok Dukovan nestavět, jaké jsou další možnosti pro udržení či zvýšení soběstačnosti ve výrobě elektřiny?

Můžeme snížit naši energetickou náročnost, nejdřív v samotném průmyslu, později v tvorbě celého HDP alespoň na evropský průměr, což by samo o sobě znamenalo velký objem energií. Byť na druhou stranu chápu a podporuji přechod z některých energií na elektřinu, a to nejen v mobilitě. Za druhé využijme naši geografickou polohu, máme ty nejlepší podmínky pro to, stát se elektrickou baterií a plynovým zásobníkem Evropy. To nás učiní nepostradatelnými a vydefinuje naši novou energetickou bezpečnost. Namísto fixní představy soběstačnosti, kterou si nejen v energetice přenášíme ještě z doby Břetislava I., kdy jsme hájili naše území v hraničních hvozdech.

Do třetice u nás ještě v podstatě neproběhla decentralizace energetiky. Na každé střeše může být fotovoltaická elektrárna, někde mohou být přímo v místě spotřeby i jiné obnovitelné zdroje, a jinde to mohou být kogenerační jednotky na zemní plyn. Toho máme a budeme mít dostatek, takže to je náš velmi škálovatelný nástroj a rezerva pro případ, že bychom odchod od uhlí nezvládli s pomocí jádra, energetických úspor, tranzitu a akumulace energií a decentralizované výroby elektřiny. Pokud dokážeme vytvořit tržní prostředí, tak každá poptávka po elektřině bude uspokojena, a nebudeme muset spoléhat na moudrost vládců a jejich rádců.

V Kanadě testují malé jaderné elektrárny, které jsou z nákladového hlediska dle současných měření efektivnější. Sedí něco takového do konceptu decentralizace energetiky? Jaké příklady úspěchu decentralizace energetiky ze zahraničí Vás napadají?

Ano, pokud by se povedlo malé jaderné elektrárny (SMR) dostat na trh, budoucí energetický mix společně s OZE by byl zajištěn. Rád budu první investor do SMR v Česku. Dokonalý recept na decentralizaci energetiky je těžké najít, ale v minulých dnech jsme mohli vidět zranitelnost centralizované energetiky – v Texasu, kde došlo k blackoutu.

Vedle tuhé zimy došlo k blackoutu v Texasu podle všeho vlivem izolovanosti jejich sítě od ostatních států USA. Chybějící elektřinu tak nebylo možné odebrat od sousedů. Narážíte na zranitelnost centralizované energetiky. Jakým způsobem by odolnost systému v tomto či v dalších případech pomohla zvýšit jeho decentralizace? Nevyhnul by se naopak Texas blackoutu, kdyby se zapojil do větší a více centralizované sítě jako většina států v USA?

To by samozřejmě Texasu pomohlo, to je druhý pilíř energetické bezpečnosti, i z pohledu Česka. První vidím v decentralizaci a samovýrobě přímo v místech spotřeby energií. Druhý pilíř pak v propojení sítí, máte pravdu, že to v případě Texasu mohlo hrát i větší roli. Ale propojení sítí do větších celků, to ještě není nutně centralizace, naopak komplexnější sítě umožní zapojení více výrobců.

Jak by takováto decentralizace probíhala v ČR? Je vůbec vhodná, případně na jakých místech?

Nikdo by to neměl řídit, koordinovat a všestranně dotovat. Například energetické komunity přece nemohou vznikat na základě dotačních stimulů a seshora řízenou politikou, taková komunita je contraditio in adjecto. Pokud je decentralizace vhodná, tak se v tržním prostředí prosadí, pokud ho ovšem vytvoříme. Pak je to Hayekovo využití rozptýlené informace ve společnosti, nevíme to dokonale dopředu, nevíme to z centra, kde budou vhodná místa.

F.A. Hayek a řada dalších významných myslitelů ukazují, proč centrálně plánovaná ekonomika nemůže dosahovat efektivity volného trhu. Platí toto i v energetice? Problém nedostatku informací v centru zůstává, ale může být díky moderním technologiím, dostupnosti dat a predikcí významně omezen. Jak se tento problém (ne)daří v praxi řešit?

Nevidím důvod, proč by energetika neměla být apriori vnímána optikou standardní ekonomické teorie. Přesto jsme toho každý den svědky. I pravicové politické strany – a to nejen v Česku – podporují státem dotovanou centrální výrobu elektřiny např. v nových jaderných blocích. Moderní technologie dle mého názoru slouží jednotlivcům a zákazníkům nejlépe tehdy, pokud je nepřevezme centrální úřad, nemluvě o neschopnosti úřadu dobrou technologii vytvořit.

Zmínil jste, že cesta k decentralizaci musí přirozeně vést odspoda a k tomu je nutný fungující trh. Jaký je stav tržního prostředí v oblasti energetiky v České republice? Kde se nachází jeho největší deficit? Jaké kroky byste navrhoval pro zlepšení?

To je velmi široká otázka. Zkusím pojmenovat stručně dva hlavní recepty. Musíme změnit představu, že kapitalismus a startupy jsou fajn, ale jen v některých sektorech, že do energetiky se to nehodí, tam potřebujeme jednu elektrárnu za plotem, jednoho dodavatele a jednu ústřední komisi, která naplánuje odchod od uhlí, nové jádro a tak dále. Za druhé, musí být odpolitizován ČEZ. Uvidíme, zda je to vůbec možné bez jeho privatizace či aspoň rozdělení.

Vzhledem k tomu, že velká část energetiky u nás i ve světě je silně centralizována, může být pro čtenáře náročné si posun k decentralizaci energetiky se všemi výhodami a nevýhodami představit. Jaké nejzásadnější výhody decentralizované energetiky spatřujete? Napadá Vás nějaký příklad třeba ze zahraničí?

Hlavní výhoda decentralizace je vždy, že nejste závislí na velkém bratrovi a jeho dobrodiní, třeba v tom, jaké zákony pro vás připraví. Ideálních příkladů mnoho neexistuje, energetika je všude na světě živnou půdou pro korporativismus. Můžeme ale zůstat v Česku a podívat se do historie. Před sto lety elektrifikace probíhala do značné míry odspodu, vznikala družstva bez jakékoliv komunistické konotace a tato družstva budovala vodní či jiné elektrárny pro svoje členy.

Co se týče dopadu koronavirové krize na českou ekonomiku, podle Vaší společnosti Amper Meteo spotřeba elektřiny v druhé polovině loňského roku naznačuje, že by nás neměl postihnout tak velký propad, jak signalizuje meziroční porovnání HDP. Říkáte tím, že bychom se měli vyhnout recesi. Část vyšší spotřeby elektřiny je ale dána chladnějším počasím. Můžete přiblížit, jakým způsobem se dá právě z těchto dat vyčíst hospodářská prosperita, respektive příchod recese?

Ta čísla sledujeme na týdenní bázi, stejně jako ČNB, podobnou metodikou. Jsou to takové zprávy z prvních linií. V jejich interpretaci bych byl opatrný, zvláště když jsou údaje volatilní, a navíc se v posledních týdnech s ČNB více rozcházíme – my jsme více pesimističtí a to nejspíš proto, že velmi důsledně od meteorologických vlivů spotřebu elektřiny očišťujeme. Zatímco v listopadu či prosinci spotřeba elektřiny meziročně víceméně stagnovala, HDP meziročně zřejmě byl v záporných číslech. Tedy je možné, že při poklesu ekonomické aktivity klesá efektivita ve využití elektřiny. Deseti dělníkům svítíte stejně, jako kdyby jich v té samé hale pracovalo patnáct. Recesi ekonomika zatím určitě odolává, ale pokud by se mírný mezikvartální růst z posledního čtvrtletí nedejbože při zpřesňování obrátil v pokles, tak bychom v recesi na konci prvního čtvrtletí již být mohli. To říkám pod dojmem našeho odhadu meziročního poklesu spotřeby elektřiny za minulý týden o čtyři procenta.

 

Jan Palaščák vystudoval ekonomii, filozofii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, nyní je studentem PhD. v oboru Řízení a ekonomika podniku na TU v Liberci. První zkušenosti s energetikou získal v oblasti obnovitelných zdrojů a v roce 2011 založil obchodníka s elektřinou a plynem Amper Market, který se postupně zařadil až na 5. příčku mezi dodavateli elektřiny českým zákazníkům. Jako první v Česku také přišel s konceptem komerční virtuální elektrárny. V roce 2018 prodal Amper Market a.s. s obratem cca 4 mld. Kč a nyní pokračuje v podnikání v decentralizované energetice pod hlavičkou společnosti Amper. Mezi jí poskytované služby patří například energetické úspory či profesionální meteorologie, reprezentované firmami Amper Savings a Amper Meteo. Jan Palaščák je navíc duchovním otcem unikátní virtuální měny CO2IN založené na obchodu s emisními povolenkami EU.

Autoři rozhovoru jsou Lenka Dvořáková a Pavel Peterka 

Newsletter