„Dobré ráno, Viktore. Zde je InTouch, doufám, že se máš skvěle. Můžu se tě na něco zeptat?“
„Dobré ráno, ano, samozřejmě.“
„Vzpomínáš si na svou první práci? Co jsi dělal a jaké to bylo?“
„Moje první práce? Ve čtrnácti letech jsem na kole rozvážel noviny. Vstával jsem v pět ráno a vozil je sousedům. Byla to těžká práce, ale bavilo mě si s nimi povídat.“
„To zní jako úžasná vzpomínka! Měl jsi tehdy nějakého oblíbeného zákazníka? Vybavíš si z té doby něco zásadního?“
„Ano, jedna paní mi v zimě dávala horkou čokoládu. Nikdy na ni nezapomenu.“
Zbytek života v osamění – úděl mnoha seniorů, kterým umřel jejich partner. Najednou není, s kým si popovídat, postěžovat si. Dá se sice zavolat dětem, ale ty samy můžou mít svých starostí nad hlavu. Donedávna to ještě byla obtížně řešitelná situace, ale díky umělé inteligenci se i samota dá aspoň trochu ulehčit.
Startup inTouch, účastník letošního ročníku zdravotnického inkubátoru Caelestinus, chce pomoci seniorům se samotou. Jejich potomci jim můžou pořídit za měsíční poplatek parťáka na pokec, který každý den telefonuje ovdovělému rodiči. Umělá inteligence mu každý den zavolá, aby si s ním popovídala a zároveň ho mentálně stimulovala. inTouch nejdřív dostane základní informace o volaném člověku a pak se díky dalším telefonátům dozvídá více. AI pak může nabízet další témata k diskuzi, třeba vzpomínky z dávné doby. Samotný hovor vypadá podobně jako dialog v úvodu textu.
Zakladatel a šéf inTouch Vassili le Moigne založil svůj startup, protože jeho rodina si prošla touto zkušeností. Původně chtěl pomoci své mamince poté, co ovdověla. Z jeho nápadu se nakonec vyklubal nápad se zajímavým byznys modelem. Jak senioři reagují na telefonát od umělé inteligence? Co si slibuje od účasti v inkubátoru? Podívejte se na videorozhovor (3:07, anglicky s českými titulky) s Vassilim le Moignem, který nám poskytl na zahájení letošního ročníku inkubátoru Caelestinus.
