České ekonomika je v současné době ve velmi dobré kondici. Analytici ministerstva financí v makroekonomické predikci očekávají, že letos domácí ekonomika vykáže 3,9% růst a v roce následujícím růst ve výši 2,5 %. Vláda se zdrojů plynoucích z růstu ekonomiky zhostila po svém a naplánovala deficit na rok 2016 ve výši 70 miliard Kč. Tento deficit lze do jisté míry připsat na vrub Ministerstva práce a sociálních věcí. Jaké reformy chystá a koho to bude stát nejvíce peněz? A co na to paní ministryně?
Vláda v současné době chystá, co se týče důchodů, dvě klíčové věci: znovuobnovení valorizace a jednorázový příspěvek. Je nutné podotknout, že lidé v důchodovém věku tvoří 17,6 % populace, což je relativně významný celek voličské základny. Jednorázový příspěvek měla vláda naplánovaný ve výši 600 Kč a důchodci jej měli dostat na Vánoce. Tento krok by měl stát 1,73 miliardy. Díky obstrukcím ze strany opozice se příspěvek nestihne schválit, proto se odkládá na únor a navýší se na 900 Kč, což zatíží rozpočet ještě více. Vládnoucí koalice se ukáže v dobrém světle a navíc opozici postaví do role „černého Petra“, protože ta důchodcům nepřeje změnu k lepšímu. Jaká je ale celá pravda?
Každá věc má svůj rub i líc. Celá tato problematika nespočívá v tom, že důchodci si nezaslouží přidat. Průměrný důchod v České republice dosahuje okolo 10 700 Kč a spousta důchodců na něj vůbec nedosáhne. Důchody tedy rozhodně nejsou zrovna důstojné. Je to ale vina státu? Má stát zajišťovat důstojné důchody? Pokud bude stát chtít důchodcům přidat, tak má dvě možnosti, jak to udělat. První je zvýšit daňovou zátěž a to buď formou nepřímých daní, nebo rovnou může více zdanit práci, což by negativně ovlivnilo výši mezd, která se celé roky často nemění a neprobíhá u ní žádná „valorizace“. Druhou možností je udělat to na dluh, respektive zvýšit deficit. A kdo to zaplatí? Budoucí generace.
Zaslouží si mladá generace, aby měla zase vyšší daně? Na moji poznámku v pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou, že deficit ve výši 70 miliard je otřesný, paní ministryně Marksová zareagovala jen: „Je nějaký vyspělý stát, který nezatěžuje takto budoucí generace?“. Na tuto otázku lze reagovat jedině větou: „Paní ministryně, kdyby Vaši kolegové z ministerstva vyskočili z okna, skočíte taky?“
Stát by se měl již konečně vydat opačnou cestou – snižování daňové zátěže obyvatelstva. Lidé by měli více disponibilních prostředků a sami by si rozhodli, jako zvolí cestu při přípravě na důchod. Důchodci sice dostanou přidáno, ale je to relativní, protože spoustu peněz si od nich stát vybere zpět a to konkrétně na DPH. Lidé starší šedesáti pěti let totiž nejvíce utratí za statky, u kterých se tato daň účtuje. Pokud se stát chce starat, tak raději o to, ať zajistí mladým lidem dostatečné vzdělání v oblasti finanční gramotnosti, protože pak se lidé lépe připraví na důchod a nestanou se jen oběťmi velkých bankovních institucí.
Dalším úsměvným nápadem z pera paní ministryně Marksové je navázat daňové odvody z mezd na počet dětí. Opět tady nehraje roli, že by si to rodiny s dětmi nezasloužily, ale to, že pokud stát někomu přidá, bude muset na druhé straně někomu ubrat. Rodina se čtyřmi dětmi by neplatila pojistné na sociální zabezpečení a naopak člověk bez dětí by zaplatil více. Kde stát bere jistotu, že bezdětný člověk má více peněz? Nevíme. Opatření je diskriminační nejen z toho důvodu, že je volba každého, jestli bude či nebude mít děti, ale také z toho důvodu, že někdo nemůže mít děti kvůli tomu, že je neplodný (dle statistik je to 15 % párů). Zaslouží si, aby byli „potrestáni“ dvakrát?
V posledních letech opět začíná narůstat role státu a lidé z vlády si opět začínají myslet, že dokáží peněžní prostředky přerozdělit lépe než trh. Argumenty, že stát nemá dostatek informací k tomu, aby mohl peníze přerozdělit efektivně, a navíc spousta peněz zmizí při procesu přerozdělování, se ztrácejí za zmíněnými populistickými gesty. Mějme se na pozoru.
