Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna se dostala pod 25,30 za euro.

Státní boj s obezitou. „Hamburgerová“ daň plní rozpočty

Zatímco ještě století nazpátek lidé v dnešních vyspělých zemích předně řešili, jak si zajistit dostatečný přísun živin a kalorií, dnes je jednou z hlavních výzev životního stylu přijít na to, jak jich spotřebovávat co nejméně. To se ovšem řadě lidí příliš nedaří a obezita se tak stává stále rozšířenějším problémem, který postihuje nejen jednotlivce, ale v důsledku poklesu produktivity a vzrůstajících nákladů na zdravotní péči i celé ekonomiky jednotlivých zemí.

Některé státy se tedy rozhodly vyrazit proti obezitě do boje, přičemž využily svoji klasickou zbraň, kterou lze všude na světě významně ovlivňovat životy občanů. Takřka v každé vyspělé zemi najdeme tzv. spotřební daně uvalované předně na tabák a alkohol, které mají za úkol snížit spotřebu těchto „nežádoucích“ komodit. 

Logika tohoto přístupu je jednoduchá. Pokud je na zboží uvalena daň, výrobce je obvykle nucen promítnout zvýšené náklady do ceny a tedy dané zboží zdražit, následkem čehož jej spotřebitelé nakupují (a také spotřebovávají) méně. Ze spotřebních daní zároveň státu plyne dodatečný výnos, který může použít na dodatečnou zdravotní péči vyžadovanou kuřáky a náruživými pijáky a může tak být internalizována externalita, kterou tito lidé uvalují na společnost svým nezodpovědným chováním.

Overweight and underpaid: Víme, kolik stojí obezita na trhu práce

A když tato jednoduchá ekonomická logika funguje s cigaretami a alkoholem, které mohou být příčinami řady vážných nemocí a chronických potíží, proč to nezkusit také na nezdravé potraviny, jejichž vysoká spotřeba je patrně jedním z hlavních důvodů, proč ve vyspělých zemích neustále narůstá podíl obézních lidí?

V roce 2011 začalo nezdravé potraviny (rozuměj přesolené, přeslazené a s nadměrným obsahem kofeinu) danit Maďarsko. A data ukazují, že „hranolková“ či „hamburgerová“ daň, jak se jí často přezdívalo, ve výši 4 % měla své nikoli zanedbatelné efekty. Jak informoval server Vox na základě informací Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO), nejenže do maďarského státního rozpočtu přinesla navíc 219 milionů dolarů, které mohly být použity na posílení výdajů na zdravotní péči, ale ovlivnila i spotřebitelské chování.

„Spotřebitelé nezdravých výrobků reagovali na daň tím, že začali nakupovat relativně levnější produkty, což často znamenalo zdravější (7 až 16 procent dotázaných), spotřebovávali méně nezdravých potravin (5 až 16 procent), změnili značku výrobku nebo daný produkt nahradili nějakou jinou, často zdravější, potravinou (5 na 11 procent),“ citoval závěry výzkumu WHO server Vox.

 

Kladné zkušenosti se zdaněním nezdravých potravin má také Mexiko, které v roce 2013 zavedlo „junk food tax“ ve výši 8 % na všechny „nepodstatné“ potraviny – to znamená sladkosti i slané pochutiny, které mají více jak 275 kalorií na 100 gramů výrobku. Jak ukázala studie, o které informoval server Vox, spotřeba těchto produktů se vlivem daně snížila o 7 %. Později pak byly 10 % zdaněny sladké limonády a další nezdravé nápoje, následkem čehož v dalším roce klesla jejich spotřeba o 6 %.

Jak ukazuje příklad dvou zemí, daň z nezdravých potravin může být účinným nástrojem ve snižování spotřeby nežádoucích produktů. Na podobnou cestu jako Mexiko a Maďarsko se tak nyní vydává i například Francie a Velká Británie. „Junk food tax“ naopak po neúspěšném experimentu v roce 2012 zrušilo Dánsko, kde příliš nezafungovala. Důvodem bylo především to, že Dánové jezdili nezdravé potraviny nakupovat do sousedního Německa a Švédska. To implikuje, že pokud chtějí země s obezitou tímto způsobem bojovat, musí být jejich postup koordinovaný.

Může behaviorální ekonomie pomoci v boji s obezitou?

Newsletter