Kuřáci a náruživí pijáci alkoholu, jakož i lidé trpící velkou nadváhou, bývají často považováni za nepřítele nejen pro svoje vlastní zdraví, ale také pro veřejné rozpočty. V porovnání s člověkem, který takovými neřestmi netrpí, lze totiž předpokládat, že budou častěji trpět různými nemocemi a chronickými obtížemi, což vyvolává zejména dodatečné náklady pro zdravotnický systém.
Jak však naznačuje série studií britského Institutu pro ekonomické záležitosti (Institute of Economic Affairs, IEA), ve skutečnosti to není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kuřáci, alkoholici a obézní lidé patrně častěji podléhají různým chorobám a civilizačním nemocem, což ústí ve zvýšené náklady na zdravotní péči, která je v drtivé většině vyspělých zemí světa dotována či je přímo součástí veřejných rozpočtů. Nejspíše také častěji absentují v práci, případně častěji odcházejí do předčasného či invalidního důchodu, což znamená, že za celý život nejen odpracují méně hodin, ale také státu zaplatí méně daní.
Na druhou stranu ovšem existují i opačné mechanismy. Jak by shrnul ekonom, tito hříšnici na společnost uvalují dodatečné náklady v podobě tzv. negativních externalit, které by v zájmu zvýšení efektivnosti (a také spravedlnosti) měly být internalizovány. I proto jsou takřka ve všech vyspělých zemích na ony nežádoucí produkty – rozuměj alkohol a tabákové výrobky – uvaleny vysoké spotřební daně. Některé státy, jako například Maďarsko či Mexiko, pak zavedly i zvláštní daně na nezdravé potraviny.
Kuřáci a pijáci alkoholu, případně lidé holdující nezdravým potravinám, tedy za své hříchy platí v podobě dodatečných daní, které jsou ve většině zemí nikoli zanedbatelným daňovým výnosem. Navíc tito lidé také v průměru dříve umírají, čímž státnímu rozpočtu uspoří nezanedbatelné výdaje v podobě starobních důchodů a dalších sociálních příspěvků a úlev, jakož i neprovedené zdravotní péči. Pokud se tedy podíváme na problém trochu komplexněji, není zcela jasné, jakým směrem tyto osoby ovlivňují výdaje veřejných rozpočtů.
Státní boj s obezitou. „Hamburgerová“ daň plní rozpočty – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/91CStdncOp prostřednictvím @roklen24 #taxes #junkfood pic.twitter.com/eqn6VGfAAt
— Roklen24.cz (@roklen24) 30. ledna 2018
A jak nedávno spočítal Institut pro ekonomické záležitosti, veřejným rozpočtům Velké Británie se tito hříšníci ve skutečnosti spíše vyplatí. Jak závěry série studií provedených na britských datech shrnuje článek na serveru PublicFinance.co.uk, pokud vezmeme v úvahu zmíněné protisměrné vlivy, čistý přínos kouření do britských veřejných rozpočtů je 14,7 miliardy liber (3,6 miliardy činí náklady na dodatečnou zdravotní péči, 9,5 miliardy se však vybere na dodatečných daních z cigaret, 9,8 miliardy pak vláda ušetří na nevyplacených penzích a dalších neuskutečněných výdajích spojených s předčasným umíráním kuřáků).
Stejně tak pijáci alkoholu britským rozpočtům podle výpočtů IEA ušetří značné prostředky. Výdaje spojené se zdravotní péčí a protialkoholní politikou jsou sice ročně 4,6 miliardy liber, na daních z alkoholu však stát vybere 10,7 miliardy liber, což ústí v čistý přínos pro veřejné rozpočty ve výši 6,1 miliardy liber.
Poslední zmiňovaná studie se týkala obezity, zde ovšem analýza IEA došla k závěru, že lidé s vysokou nadváhou představují pro britské rozpočty čisté náklady, a to ve výši 2,5 miliardy ročně.
Může behaviorální ekonomie pomoci v boji s obezitou?
