Odraz ode dna. Přesně v takové fázi se momentálně nalézá české stavebnictví. Teprve čas ukáže, zda se výskok podaří, nebo zda dojde ke zvrtnutí kotníku a opětovnému pádu.
Sektor stavebnictví obecně následuje makroekonomický vývoj s poměrně značným zpožděním. Výstavba se pochopitelně zpravidla nenaplánuje přes noc a právě projektový charakter stavební produkce činí sektor poněkud těžkopádným v přizpůsobování se nastalým trendům. Takže zatímco tuzemská ekonomika jako celek jeví známky oživení od léta loňského roku, s jejich výraznějším projevem v průběhu letoška, stavebnictví, zdá se, procitá teprve až nyní. Pro příští rok plánují české stavební firmy nábor nových zaměstnanců – po několika letech masivního propouštění.
To však není jediné blýskání na lepší časy. Během letošních prvních tří kvartálů vzrostl index stavební produkce o 3,9 procenta. Přitom za dvanáct loňských měsíců ještě meziročně poklesl o 6,7 procenta. I tak je však letos stavební produkce stále o zhruba 24 procent nižší než v posledním poměrně příznivém roce 2008. Nelze také zapomínat, že letošní růst částečně odráží mírnou zimu, která stavbařům počátkem roku umožnila pracovat v podstatě bez omezení, a nízká loňská srovnávací základna.
Zmíněný „odraz ode dna“ je patrnější v oblasti inženýrského stavitelství, které letos po čtyřech letech propadů roste tempem 9,4 procenta. Pozemní stavitelství si pak polepšuje o 1,6 procenta, dokonce po šesti letech nepřetržitých propadů. V případě inženýrského stavitelství je vzestup dán primárně růstem objemu veřejných zakázek stavebním firmám. Jejich objem činil v uplynulých třech čtvrtletích přes 88 miliard korun, což je o téměř 23 procent více než loni. V případě pozemního stavitelství ožívají zejména segmenty logistické (např. skladovací prostory) a bytové výstavby. Byty se pochopitelně staví hlavně v Praze, která představuje celkově asi dvě třetiny příslušného trhu. Od ledna do září prodali developeři v Praze 4250 bytů, což je o skoro 23 procent více než loni.
Navzdory tomu zůstává stavebnictví náchylné k jakýmkoli makroekonomickým záchvěvům. Stavební firmy, ty které přežily, jsou na kost vyždímané a zůstávají oslabené. Jen v letech 2011 až 2013 se jejich zisk propadl v souhrnu o téměř šedesát procent, při bezmála čtrnáctiprocentním poklesu tržeb. Ve stavebnictví nyní působí 23 procent subjektů, které lze hodnotit jako rizikové. Průměr v rámci celé ekonomiky je přitom devět procent.
Teprve příští rok tak bude rozhodující. Investiční politika státu zřejmě neutuchne. Otázkou je, jak obecnou ekonomickou situaci vyhodnotí soukromí investoři a jak se tato situace promítne v poptávce občanů na realitním trhu. Té budou i v příštím roce nahrávat nízké úrokové sazby. Průměrná sazba hypotečního úvěru se nyní nachází na rekordním minimu 2,51 procenta, ovšem není zdaleka vyloučeno, že pokles bude dále pokračovat i v roce 2015.
Soukromé investory a poptávku občanů by ale samozřejmě nepříznivě ovlivnilo zpomalení, nebo dokonce zastavení současného oživování tuzemské ekonomiky. Oživování je letos sice stále markantnější, ovšem při pohledu na hospodářský stav eurozóny nebo při pohledu na Ukrajinu je třeba konstatovat, že naše ekonomika není úplně mimo stav ohrožení. Dokud bude tento stav trvat, stavebnictví si stále ještě může nehezky zvrtnout kotník a upadnout zpátky do temnoty předchozích let.
Zkrácená verze článku vyšla v E15.
