Návštěva čínského prezidenta v Praze vyvolala bouřlivé mediální i politické reakce. Událostí, které se okolo návštěvy sešly, je opravdu mnoho. Předně je třeba říci, že návštěva prezidenta ČLR je politicky významný krok; ke státní návštěvě se sluší uspořádat i ceremoniální přijetí. Problém nastává ve chvíli, kdy se ve snaze mocnému hostu zalíbit pompa přežene. A přiznejme si, že přehánění v této oblasti je už z minulosti českým specifikem – není se proto co divit, když kritikům čínského nedemokratického systému tato servilita vadí. Důstojnost státní návštěvy se totiž neměří mírou podbízení a sebeúcta má i v očích politického partnera větší hodnotu než bezpodmínečná ohebnost.
Právě obhájci lidských práv pomohli tomu, že mediální pozornost velmi vzrostla; a je to tak dobře. Díky ní nešlo přehlédnout mnoho dalších problematických aspektů, které s návštěvou souvisely. Navíc je dobře, že v době, kdy veřejnému prostoru dominují „pragmatici“ v nejhorším slova smyslu, hlas obhájců lidských práv zůstává slyšet. A fakt, že to pomůže víc situaci u nás doma než politickým vězňům v Číně, vůbec nevadí.
Demonstrace napříč Prahou
Nejviditelnější součástí návštěvy prezidenta ČLR byly vítající skupiny čínské národnosti. Média detailně zmapovala roli zdejší ambasády, která organizovala vlajky, transparenty i pohoštění. Je pozoruhodné, že když byla obviněna (bez jakéhokoliv důkazu) americká ambasáda z organizace akcí proti M. Zemanovi, Hrad i jeho fanoušci v podhradí to tvrdě kritizovali; nyní buď mlčeli, nebo dělali něco horšího. Úroveň současné veřejné debaty je ovšem taková, že tato drobnost zůstává ve stínu a stranou.
Vážnější problém bylo chování vítajících. Na ulicích totiž nebyli jen nosiči vlajky ČLR, ale též mnoho těch, kteří měli vlajku Tibetu či Ujgurska. Následně byly zdokumentovány útoky, při nichž byly „nepohodlné“ a „závadné“ vlajky strhávány a jejich majitelé napadáni. Nejsmutnější byl ovšem fakt, že policie opakovaně selhávala: byly zaznamenány případy bezdůvodných zákroků a „zjišťování totožnosti“ u lidí, kteří u sebe měli tibetské vlajky. Bude zajímavé sledovat, zda ministři vnitra či spravedlnosti začnou věc řešit. Autor je v této věci spíše zklamaným pesimistou.
Čínský rozhovor českého prezidenta Zemana
Zveřejnil(a) Roklen24 dne 29. březen 2016
Jednání spíše standardní
Obsahem návštěvy je kromě podpisu různých dokumentů i debata o čínských investicích v naší zemi. Zejména v této věci ztratili mnozí politici i média zdravou míru. Rozsah a zejména zacílení slíbených investic nejsou ničím ohromujícím, snad jen tehdy, pokud k nim doopravdy dojde. O tom však lze s úspěchem pochybovat. Skutečnou radost mohou cítit hlavně ti, kdo na nich osobně profitují – na tvářích některých osob ze Zemanova okolí to bylo dosti patrné. Jakýkoliv citelný makroekonomický dopad, ekonomický růst či pokles nezaměstnanosti však čekat nelze. V důležitých věcech, jakými je například požadavek uznat ČLR za tržní ekonomiku, Česko neustoupilo.
Ovšem z vnějšího pohledu prezident Zeman v roli hostitele nezklamal. Na slavnostní přivítání úmyslně nepozval premiéra Sobotku a jeho mediální tvář Ovčáček návštěvy využil k tomu, aby urazil či napadl každého, koho považují na Hradě za nepřítele. Pokaždé, když tak činí, se nabízí otázka: opravdu máme z našich daní platit někoho, kdo systematicky uráží poslance, ministry či premiéra? Hlavním problémem se ale ukázala – jako obvykle – samotná Zemanova slova.
Čína a Česko: vzájemný obchod, příjezdová turistika a přímé zahraniční investice. To vše shrnuje ekonom UniCredit Pavel Sobíšek.
Zveřejnil(a) Roklen24 dne 26. březen 2016
Bezpečnostní dopady
Miloš Zeman v rozhovoru pro CCTV nejen napadl Nečasovu vládu za „podbízení“ EU a USA, ale přímo zrelativizoval naše spojenecké závazky k nim. Pro osvěžení paměti: byl to právě Zeman, za jehož vlády jsme vstoupili do NATO a kdo Nečase a Klause kritizoval za odtažitost vůči Bruselu. Vzhledem k Zemanově věku jde o obdivuhodnou pružnost, byť jen názorovou. A rozhodně na ni není pěkný pohled.
Pochopitelně lze i tyto výroky (stejně jako mnohé předtím) ignorovat a utěšovat se tím, že si prezident jen vyřizuje účty v rámci našeho českého rybníčku. Bohužel, vyslovil je jako hlava státu a buďme si jisti tím, že byly slyšet daleko za naše hranice. Je zřejmé, že tímto zašel až příliš daleko; jsme členy EU, spojenci v rámci NATO a naše strategické zájmy leží úplně jinde. Relativizace obojího je vždy a zcela nepřijatelná.
Spolupráce s Čínou má navíc i své stinné stránky, které už několik let popisuje i Bezpečnostní informační služba. Ve své zprávě z roku 2014 uvádí, že z pohledu čínských tajných služeb „…se tento rok nesl ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků.“ Česká seriosní média opakovaně spekulovala o tom, že Zemanův čestný poradce a šéf finanční skupiny CEFC Jie Ťien-ming je právě tím, kdo by taková rizika mohl přinášet.
Demokratická opozice (ODS a TOP09) postoj Zemana a jeho slova tvrdě a po právu kritizovala. Bohužel, toto zjevně nestačí. Za zahraniční politiku státu zodpovídá vláda, která má zároveň nástroje na to, jak se Zemanem situaci řešit. Dokonce i za situace, že Andrej Babiš a jeho ministři prezidenta podpoří, může premiér Sobotka vůči tomuto nepřijatelnému vystupování zasáhnout. Nezdá se ovšem, že by se k tomu chystal – spíše zvolí svou oblíbenou taktiku problém ignorovat.
Je proto třeba ministrovi zahraničí a premiérovi důrazně připomenout, že prezident se svým stále se zhoršujícím přístupem k zájmům státu představuje vážné riziko. Lze pochopit, proč se jim do přímé konfrontace se Zemanem nechce. Měli by ovšem vědět, že se tomu stejně nevyhnou. A že odpovědnost – politickou i ústavní – nesou právě oni.
Kam fouká vítr z #Číny? – #AMO Roklen24.cz https://t.co/t8bBzupq11 prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/XBlgliucPt
— Roklen24.cz (@roklen24) 27. března 2016
