Švejkování: Trump otáčí kormidlem směrem vzhůru

Média šílí, osobnosti kmitají a Donald Trump žongluje. Jedním z prvním návštěvníků Trump Tower (domníváme se, že úplně prvním) byl Henry Kissinger, který se pro CNN vyjádřil takto: “Zvolený prezident-elect je, za celou mou kariéru, naprosto jedinečný v jednom aspektu: nemá vůbec žádnou zátěž. Není zavázán žádné skupině, neboť se stal prezidentem na základě vlastní strategie a programu, který představil americkému publiku, což jeho soupeři neudělali. Takže se jedná o unikátní situaci.“ Dále upozornil, že by nebylo rozumné trvat na detailním plnění všech předvolebních slibů, a nově zvolený prezident by měl dostat šanci, aby je korigoval.

Zdá se, že se mírumilovní demokraté dopouštějí při svých organizovaných protestech násilí. Tisíce zmanipulovaných mladých lidí, z nichž zhruba 70 procent se neobtěžovalo k volbám vůbec přijít, protestují proti výsledkům regulérních prezidentských voleb, místo aby se zahloubali do četby WikiLeaks. Amerika to s šetřením na školství evidentně trochu přehnala.

Rezistence amerického voliče vůči faktům se poměrně odpudivě zvizualizovala, a máme tu plačící Miley Cyrus, která tolik, tolik chtěla za prezidentku zkorumpovanou kandidátku, která má na krku více než malé množství kriminálních vyšetřování všeho druhu, nechala se financovat Saúdy a spolupodílela se na vyzbrojování ISIS, nemluvě o velezradě, špionáži a celé další záplavě podezření, spekulací a úniků se sexuálním podtextem. Zdá se, že Američané rafinovaně vysílají „kulturní předvoj“ – polovina Hollywoodu se chystá emigrovat do Kanady. O Mexiku se nezmiňují.

Američané mají také novou psychickou poruchu: TARD – Trump Acceptance Resistance Disorder. Jedná se o patologické disociální a psychotické chování.

 

 

Trey Gowdy se rozčiluje nad arogancí Bryana Pagliana, bývalého IT poradce Hillary Clintonové, který se přes předvolání Kongresem před vyšetřující komisi opakovaně nedostavil. Pagliano má blíže neupřesněnou imunitu.

Stoupenci Bernieho Sanderse vytrvale ignorují fakt, že jeho role byla od samého počátku demokratické kampaně pouze stafážní, on s tím byl srozuměn a posléze náležitě odměněn, když se ukázalo, že se mu nečekaně podařilo strhnout obrovskou část mladé generace, jejíž hlasy a peníze pak přihrál Hillary Clintonové. To je snad nějaká marxistická slepota…

Že se do role „vůdce lidu“ dostal (ke svému vlastnímu překvapení) poněkud paradoxně miliardář Donald Trump, jehož akčnost prvních dnů zdá se potvrzovat dojem, že své poslání myslí vážně, jim stále uniká. My jsme shlédli na Foxu jeho medailónek, natočený čerstvě v Trump Tower, a Donald se nám moc líbil. Ekonomických důsledků jeho programu pro svět nahlédnout nedokážeme, ale prozatím jsou jeho kroky politickými komentátory kvitovány vesměs pozitivně a často i s upřímným překvapením, jak výrazné osobnosti začíná shromažďovat. Řekli bychom, že zastínění se zvolený prezident obávat nemusí.

Mainstreamová média evidentně nepochopila lekci, kterou dostala, a jedou dál ve své protitrumpovské kampani. Paul Krugman publikuje v New York Times něco jako útěchu k vyděšeným pozůstalým: „Thoughts for the Horrified“. Opakuje snůšku lží, které na něj prozrazují, že se už nehodlá obtěžovat s argumenty. Z textu vyplývá, že Spojené Státy se zvolením Donalda Trumpa řítí do katastrofy a nastává konec demokracie. Také popisuje, překvapivě upřímně, svůj prvotní instinkt předpovědět okamžitou ekonomickou krizi ihned po jeho zvolení, ale nakonec, po několika hodinách přemýšlení, se prý sám rozhodl, že krize nenastane okamžitě… no, možná mu také k tomuto rozhodnutí napomohla realita. My sice nejsme ekonomové, ale když vidíme Dow Index lámat rekordy směrem nahoru jen pár hodin po ohlášení výsledků voleb, také bychom s předpověďmi zhroucení trhů příliš nespěchali.

 

 

Autor se dívá do budoucnosti, líčí fašistickou rozervanou Ameriku, a nenápadně ponouká k protestům. Žádnou velkou důvěru ve své spoluobčany, kteří si nového prezidenta regulérně zvolili, neprojevuje. „Cesta zpět bude obtížná a možná nedojdeme (zdá se dokonce, že se inspiroval Karlem Krylem). Ale musíme se pokusit,“ končí poněkud malomyslně.

Fakt, že se Hillary Clintonová neobtěžovala, jak velí tradice a lidská slušnost, rozloučit večer po volbách s vlastním týmem, k němuž nakonec promlouval zveřejněnými e-maily zostuzený John Podesta, byl po prvotních nesmělých spekulacích dramaticky objasněn naštvanými lidmi zevnitř volebního týmu: internetem kolují barvité popisy psychotického zuřivého záchvatu, vyvolaného přemírou alkoholu, který kulminoval fyzickým napadením Billa Clintona, dlouhodobě prý vyjadřujícího nespokojenost se nasazením a strategií kampaně své ženy, a člena týmu Robbieho Mooka.

Bill Still se domnívá, že Obama zničil Demokratickou stranu takovým způsobem, o němž se Bushům mohlo jen snít. H.A. Goodman informuje, že Putin vydal mezinárodní zatykač na George Sorose. Corbett Report hlásí, že skupina hackerů napadla elitní IT tým NSA, Equation Team. Corbett také tvrdí, že NSA s identifikací Guccifera „neměla problém“, a naznačuje, že mu publikování bylo někým v pozadí dovoleno.

Zaujalo nás, že vojenský psycholog, spisovatel a specialista na tajné služby Steve Pieczenik dlouhodobě spolupracoval s novelistou a autorem špionážně a militaristicko-vědecky zaměřených videoher Tomem Clancym.

 

 

Náš oblíbený okultista, uživatel Styxenhammer666 podrobně popisuje nový způsob práce se sociálními sítěmi, který, podle jeho vlastních slov nečekaně, dopomohl k získání rozhodujícího podílu mileniálů, jež nakonec přispěli k vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Styx je optimistický, stejně jako Warren Buffet a trhy, a předpovídá „pohyb společenského paradigmatu“. Také komentuje situaci (překladu si netroufneme):“Clintonians are hemeroiding“.

Doug Wead, významný prezidentský historik (to je v USA elita mezi historiky), tvrdí, že USA už jednoho takového prezidenta – outsidera měly: byl jím sedmý americký prezident Andrew Jackson (1829-1832), který na svou inauguraci otevřel Bílý Dům veřejnosti a uspořádal v něm takový mejdan, že nakonec musel sám odejít spát do hotelu. Vzbudilo to poměrně veliký rozruch a pohoršení, ale jeho prezidentství je dnes hodnoceno pozitivně, ačkoliv jsme se také dočetli, že chtěl svého protivníka Johna C. Calhouna pověsit. To je, prosím, historický fakt, nikoliv drb.

Vynořila se také kopie žádosti o rozvod, podané Hillary Clintonovou. O její pravosti nemáme žádné přesnější zprávy. Zdá se, že sexuální videa si pořizoval kromě Weinera také Mossad.

Na závěr bychom si dovolili zažertovat s naším oblíbeným mediálním analytikem Lionelem: „Hej, Comey, co tě přimělo změnit názor?“ „Ale, přečetl jsem si na WikiLeaks svůj dopis na rozloučenou!“

Newsletter