Svět se točí zády ke všemocnému dolaru

Do posledního čtvrtletí roku vstupujeme v ovzduší obrovského geopolitického napětí, ekonomických transformací a neustálých volebních překvapení. Svět se mění, něco se musí stát, a to něco může být konec všemocného dolaru.

Generační geopolitické změny naznačují stále větší potřebu nahradit americký dolar, který je stále méně fungující globální rezervní měnou, „něčím jiným“. Co by tím „něčím“ mělo být, bude v následujících letech představovat nejzásadnější strukturální změnu na globálních trzích. Nejprve se však podívejme na tři zásadní geopolitické posuny, které přímo i nepřímo mění roli dolaru ve světové ekonomice:

  1. Nástup Číny, která přebírá stále významnější roli v globálním obchodu a na finančních trzích. Zásadní otázkou je, jak Čína povede svou politiku a zvládne problémy s úvěrovou bublinou po 19. Kongresu komunistické strany, který proběhne v říjnu 2017, aniž by narušila svou domácí ekonomiku i tu globální.
  2. Severokorejský režim se snaží vybudovat důvěryhodnost a nedotknutelnost prostřednictvím svého nukleárního programu, což má vliv na čínsko-americké vztahy, ale i na Japonsko, které musí řešit tuto hrozbu z hlediska své domácí i zahraniční politiky.
  3. Rozvolňování transatlantického spojenectví mezi Evropou a USA a otázka zda Evropa a zejména EU dokáže stát na vlastních nohou jako nezávislá supervelmoc – nebo také ne – to se ukáže po německých volbách.

Právě z těchto tří poměrně regionálních vlivů můžeme vybrat dvě důležitá globální témata, která by mohla způsobit zásadní změny v hlavních měnách: za prvé odklon od dolaru, za druhé fiskální impulsy. Fiskálními impulsy myslíme transformační potenciál mimo monetární politiku, kdy centrální banka slouží pouze jako pomocník. Populární termín je „helicopter money“.

Fiskální impuls a spojení se světovou politikou. Už řadu let je všeobecně známo, že výrazně uvolněná monetární politika je pro stimulaci poptávky v ekonomice jen velmi slabým nástrojem. Do určité míry může fungovat jako prevence okamžitého úvěrovému nedostatku, ale v dlouhém období jsou její nežádoucí účinky více než zřejmé. Negativní a nulové úrokové míry a kvantitativní uvolňování přinášejí výhody hlavně těm, kdo už bohatí jsou, protože nízké dluhové náklady odměňují dlužníky a ty, kdo mají dobré úvěrové hodnocení a mohou si dovolit další zadlužení. Podpora majetných je slabou cestou k ekonomickému růstu, protože bohatí mají nižší tendenci utrácet přidané bohatství.

Nově vstupující subjekty se mezitím potýkají s výraznými překážkami kvůli rostoucím cenám aktiv. Nedokáží například ušetřit dost na zálohu na pořízení bydlení, protože ceny nemovitostí prudce rostou. Navíc špatné nacenění peněz ze strany centrální banky sráží produktivitu, protože horší ekonomické subjekty mohou nadále fungovat díky snadno dostupným úvěrům i při vysoké zadluženosti, místo aby musely trh opustit. Neexistující růst produktivity a „distribuční efekty“, což je eufemismus pro do nebe volající nerovnost vytvořenou právě nulovými a negativními úrokovými sazbami a kvantitativním uvolňováním, způsobily nárůst populismu projevující se v brexitu a zvolení Trumpa prezidentem.

Pokud jde o politické otázky, nárůst populismu a nerovnosti bohatství povede ke změně politických reakcí. Než abychom čekali na stále stejná řešení centrálních bank, budeme u dalšího kola ekonomických problémů – a jeden vidíme přímo před námi v důsledku oslabení úvěrového impulsu – hledat posun směrem k fiskálním řešením.

Podíváme-li se na geopolitickou situaci, vidíme potenciál pro fiskální stimuly, který by dokonce mohl předběhnout nevyhnutelnou reakci na případnou ekonomickou recesi. Dvě oblasti, které v následujících čtvrtletích zřejmě zažijí významný fiskální stimul, jsou Japonsko a EU. V Japonsku už kombinace pacifistické ústavy a jaderné hrozby ze strany Severní Korey dovedla premiéra Šinzo Abeho k vyvolání předčasných říjnových voleb do Dolní sněmovny s cílem získat, kromě jiného, obnovený mandát pro svůj tvrdý postoj k nepředvídatelnému sousedovi. Dále má v plánu upravit japonský systém sociálního zabezpečení tak, aby řešil rychle stárnoucí japonskou populaci a péči o děti. Zároveň úředníkům nařídil, aby do konce roku připravili balíček fiskálních stimulů v hodnotě 2 biliony jenů (17,8 mld. dolarů). Díky tomuto fiskálnímu impulsu by mohlo dojít k určitému zpevnění JPY, zejména vzhledem k orientaci na domácí investice, což by mohlo snížit odliv úspor do zahraničních účtů. V budoucnu by také inflace mohla ukázat nějaké změny a umožnit BoJ, aby stáhla nohu z monetárního pedálu, i když zatím je příliš brzy na to, aby mohla šlápnout na brzdu.

V Evropě vývoj po německých volbách také směřuje k potenciální fiskální expanzi a Macron s Merkelovou chtějí reformovat EU a odvrátit dlouhodobé riziko nárůstu populismu, který je zřejmý v posilování krajně pravicových i krajně levicových stran ve volbách v celé Evropě. První stimuly zřejmě půjdou směrem k obraně už kvůli zastaralému systému NATO a nejistému americkému spojenci, který svou politiku stále více obrací na domácí pole. Otázka společné obrany představuje skvělou první výmluvu pro tvorbu vzájemného dluhu, což je pro EU nutnost, pokud se má posunout směrem k fiskální unii.

Světová politika, Čína a ústup dolaru. Spojené státy si jako největší světová ekonomika a vlastník globální rezervní měny žily nad poměry díky tomu, že svou měnu exportovaly do celého světa ve formě státního dluhu. Nyní si stále silnější Čína uvědomuje, jakou výhodou by bylo, kdyby její vlastní měna hrála větší roli a nahradila americký dolar ve světovém obchodování. V první řadě se zaměřuje na světový obchod s ropou a Čína už oznámila,že bude ropu nakupovat za juan a obchodním partnerům umožní juan vyplácet zlatem. „Vyplácet ve zlatě“ je skvělý způsob jak zajistit, že exportující země nebudou mít problém provádět transakce v čínské měně. Čína je největším dovozcem ropy na světě a úspěch při obchodování ropy za juan a udržení stabilní měny by byly prvním klíčovým krokem k dlouhodobému prohloubení čínských kapitálových trhů a podpoře celosvětové poptávky po čínské měně. Tento krok by podpořil potřebu Číny dosáhnout rovnováhy v případě nadměrných úspor (a tedy investic) a nasměroval ji ke zvýšení poptávky. Významní vývozci ropy, jako jsou Rusko a Írán, kteří už dlouho trpí americkými finančními a obchodními sankcemi, se k tomuto plánu s radostí přidají a mohli by zajistit kritický objem. Větším testem bude, zda i tradiční spojenci Ameriky, jako je Saudská Arábie, si dovolí riskovat hněv a finanční sílu Spojených států a rozhodnou se směňovat ropu za juan. Takový přístup s sebou každopádně nese rizika, vítr však vane směrem k Číně.

Další věcí je, že Čína potřebuje devalvovat, aby našla cestu z obrovské úvěrové bubliny, kterou tak dramaticky nafoukla zejména po velké finanční krizi. V posledních letech bylo slyšet argument, že Čína musí svou měnu devalvovat vůči globálním partnerům – ale to by pokazilo její plány, které jsme naznačili výše, na zvýšení zájmu o čínskou měnu a důvěry v investice do Číny. Místo toho se Čína může pokusit exportovat potřebnou devalvaci do globální ekonomiky prostřednictvím devalvace vůči komoditám, jako je zlato a ropa místo vůči jiným měnám. Čína se každopádně zavázala ke stabilní měně a udělá vše pro to, aby devalvovala jiným způsobem.

Pokud jde konkrétně o čtvrté čtvrtletí letošního roku, zde nabízíme několik zamyšlení nad směřováním měn zemí G-10.

USD – pokles amerického dolaru bude zřejmě pokračovat i když je možné, že ve čtvrtém čtvrtletí nepůjde o tak jednostranný pokles, jaký jsme zažívali po většinu tohoto roku. Může se konečně projevit vzdálený odraz vize „Trump Trade“, který by dolar podpořil s tím, jak Trump a Kongres budou přistupovat k daňové reformě a skromným fiskálním opatřením v roce 2018. Nebude to však rozmáchlý dopad, v jaký Trump doufal po svém zvolení v roce 2016. Jedním z podceňovaných negativních faktorů pro dolar je růst schodku amerického rozpočtu, který se s kvantitativním zpřísňováním ze strany Fedu bude jen zhoršovat. A jelikož jsou Spojené státy zemí dvojího schodku, kdo bude tento deficit financovat ve světě, který se pomalu obrací k dolaru zády a ve kterém ti, kdo dříve budovali obrovské dolarové rezervy v asijských státech a mezi vývozci ropy, už takové rezervy nemají a jsou stále méně ochotní držet USD?
EUR – jednotná měna má šanci na další zisky díky tomu, že ECB směřuje k ukončování kvantitativního uvolňování a normalizaci úrokových sazeb. Navíc předpokládáme, že se EU rozhodne vydat evropské dluhopisy, čímž dále uzavře rozdíl mezi periferními spready a podpoří probíhající zotavování evropských ekonomik.
JPY – politický vývoj v Japonsku by ve čtvrtém čtvrtletí mohl být velmi zběsilý, protože Japonsko už nehodlá tolerovat chování Severní Korey – mohla by se vrátit inflace vyvolaná oslabováním amerického dolaru a nasazením fiskálních stimulů? Bank of Japan může v současném tempu nákupů pokračovat pouze v tom případě, že má někde za rohem příslib značného zdroje „helicopter money“.
GBP – čtvrté čtvrtletí by mohlo být právě tím obdobím, kdy Velká Británie udělá rozhodný krok k brexitu a my se konečně dozvíme, kam celý proces směřuje. Zvláště kurz GBPUSD by mohl revalvovat výš.
CHF – pokud bude současné ovzduší vzniklé z německých voleb pokračovat a nabízet cestu k jednotnější Evropské unii, máme tu tím víc důvodů pro uvolnění prémie u švýcarského franku jako bezpečného útočiště, zejména vzhledem k očekávání, že ECB bude v tomto čtvrtletí ukončovat kvantitativní uvolňování.
AUD – australský dolar bude zajímavým ukazatelem politických signálů vysílaných Čínou po jejím říjnovém 19. Kongresu komunistické strany. Nový fiskální impuls z Číny po skončení Kongresu a obnovený zájem o tvrdá aktiva bude nutné zvážit proti výraznému pákovému efektu, který působí na australskou ekonomiku.
CAD – posun Bank of Canada směrem k více jestřábímu postoji a růst kanadské ekonomiky díky fiskálním stimulům premiéra Justina Trudeaua (nabízí vzor pro ostatní ekonomiky?) významně podpořily CAD, ačkoliv trh se možná předběhl v tom, že v roce 2018 očekává od BoC víc než od Fedu.
NZD – o hodnocení novozélandského dolaru máme dlouhodobé obavy a centrální banka má měnu v hledáčku.
SEK – švédská koruna je příliš levná, ale Riksbank si to tak přeje a riskuje dlouhodobé zdraví ekonomiky díky své absurdní akomodativní politice, která vyvolává nepříjemnou bublinu bydlení.
NOK – je zde možnost problémů na ropných trzích s tím, jak se Čína snaží svrhnout petro-dolar. Vyhlídky NOK v následujícím čtvrtletí hodnotíme poměrně dobře.
Rozvíjející se trhy – geopolitické konfrontace a rostoucí volatilita mohou vyvolat určitá negativa pro rozvíjející se trhy a jejich měny už jen z hlediska likvidity, protože investoři se při nárůstu volatility na trzích obvykle raději orientují na likvidnější oblasti – jako je JPY, USD a EUR. Nedávná historie však potvrzuje, že rozvíjející se trhy jsou méně zranitelné než dřív a pokud se potvrdí naše předpověď dalšího oslabování amerického dolaru s rostoucí volatilitou, mohly by měny rozvíjejících se trhů představovat dobrou volbu – zejména ruský rubl nebo turecká lira.

 

Newsletter