Při obchodních válkách je obvyklé uvalit cla na ikonické produkty. Jeden z amerických tradičních výrobků je zajisté kečup. Odvetné clo na něj v červenci zavedla Kanada a chystá se tak učinit i Evropská unie. Čím je ale kečup výjimečný? Podle statistik je to jeden ze symbolů globalizace, prodává se totiž úplně všude.
Mezi zbožím za 3,3 miliardy dolarů, na které bylo ze strany Evropské unie směrem k USA uvaleno nové clo, byly symbolické motocykly Harley-Davidson, bourbon z Kentucky nebo džíny Levi’s. Další z řady ikonických produktů má být amerických kečup. Jedná se ale jen o symbolický krok, jelikož import kečupu ze Spojených států do zemí Evropské unie je minimální.
Tento trend ale neplatí u amerického souseda Kanady. Ta totiž doveze více než polovinu veškerého exportovaného kečupu ze Spojených států. Nový desetiprocentní tarif, který byl ze strany Kanady uvalen na americký kečup, tak bude mít na trh citelnější dopad.
Tomatová omáčka se tak stala novou zbraní v obchodní válce mezi Spojenými státy a zbytkem světa. Zajímavostí je, že ačkoliv působí svým jménem a historií čistě americky, není tomu tak, uvedl pro World Economic Forum (WEF) historik Ken Albala. Podle něj se jedná o skutečně globální produkt, který byl v chuti i složení tvarován po staletí právě mezinárodním obchodem. Řada národů pak našla pro jeho uplatnění v kuchyni i jiná místa.
Kečup nepochází z USA
První místo, kde vznikla omáčka podobná kečupu (i dle názvu ke-chiap), byla Čína. Její základ byl z ryb a používala se fermentovaná k vaření, stejně jako jiné současné rybí omáčky v jihovýchodní Asii. Z tohoto regionu se dostala do Singapuru, kterému v 18.století vládli britští kolonisté. Dovozem se pak dostal do Velké Británie. První recept na rajčatový kečup ale vznikl ve Filadelfii v roce 1812 z ruky Jamese Mease.
Přední výrobce kečupu na světě, Heinz, pronikl na trh až v roce 1876, kdy se místo křenu rozhodl prodávat rajčatovou omáčku. Nazval ji ketchup, aby se odlišil od jiných variací catsup (tehdejší hláskování) a začal ho prodávat v lahvích. Tak začal příběh typicky amerického dochucovadla prakticky všech jídel.
Evropa je soběstačná
Téměř žádná domácnost si nedokáže život bez kečupu představit. Ken Albala uvedl, že 97 procent amerických domácností má kečup doma v zásobě. Spojené státy jsou také největším exportérem kečupu. V roce 2016 se rajčatových omáček vyvezlo za 379 milionů dolarů. Pouze 1,9 procenta však šla do Evropy. Pokud bychom totiž sečetli všechny evropské země, tak ty produkují dohromady 60 procent světové spotřeby kečupu.
To znamená, že clo brzy uvalené na americký kečup Evropskou unií bude mít minimální dopad. V Kanadě je to ale jiný příběh. Není jisté, zda jsou domácí výrobci schopni vyprodukovat dostatek kečupu pro místní poptávku, uzavřel WEF.
