Sběratelé umění si již delší dobu stěžují na účtování příliš vysokých cen a na nedostatečné honoráře od obchodníků na trhu s uměním. A není tak velkým překvapením, že na trhu, který je přímo proslulý svou neprůhledností a přímo láká k nekalým praktikám, se teď nad jedním z dealerů stahují mračna.
Nedávný skandál v Monaku a Singapuru, který se dotýká galerií a dealerů celosvětově, nyní může vrhnout světlo na světový trh s mnohamilionovým uměním a možnými manipulacemi megadealerů. Do případu je zapletený švýcarský podnikatel a obchodník s uměním Yves Bouvier, provozující střediska pro skladování umění ve Švýcarsku, Lucembursku a Singapuru. Právě ve zmíněných střediscích se skladuje umění v hodnotě několika miliard dolarů zámožných sběratelů z celého světa. Bourvier byl zatčen v Monaku během vyšetřování případu, který se zaměřuje hned na několik děl zakoupených ruským miliardářem Dmitrijem Rybolovlevem. Ten tvrdí, že Bouvier údajně prezentoval zkreslené a nafouknuté ceny až o několik milionů dolarů.
Během čtvrtka bylo v Singapuru soudně nařízeno zmrazení Bouvierových aktiv, podle místních sdělovacích prostředků mu tento krok totiž znemožňuje odstranění nebo likvidaci veškerých aktiv mimo Singapur. Podle časopisu Forbes, byl jeden z kusů Amadeo Modigliani, prodaný hedge fondovým miliardářem Stevem Cohenem. Rybolovlev tento kousek zakoupil od Bouviera za 118 milionů dolarů. Rybolovlev se ovšem později zkontaktoval s Cohenovým uměleckým poradcem Sandy Hellerem a podařilo se mu zjistit, že cena za kterou Bouvier obraz pořídil, byla o dost nižší. Původní prodejní cena byla 93,5 milionů dolarů, a Bouvier si tak tímto obchodem přišel až na 20 milionů dolarů včetně provizí.
Případ údajně také zahrnuje díla Leonarda da Vinciho, Pabla Picassa a Paula Gaugina.
Bouvier je na globálním trhu s luxusním uměním ústředním hráčem. Právě díky jeho společnostem spravující skladové prostory též známé jako freeporty a společnostem zabývajících se lodní dopravou. Je největším klientem freeportů ve Švýcarsku a několik jich vlastní i v Singapuru a Lucembursku.
Freeporty fungují jako masivní úložiště s maximálním zabezpečením a často se nacházejí v blízkosti letišť, což umožňuje milionářům ukládat drahé cennosti v bezcelních zónách. Neexistují zde žádná splatná cla při ukládání zboží do freeportů a zároveň není potřeba zboží danit, pokud se zboží prodává uvnitř freeportů. Jedná se tu ovšem o daně, které mohou vyšplhat až na miliony dolarů za některá umělecká díla.
Freeporty se však v několika posledních letech podrobují důkladným kontrolám ze strany regulačních orgánů, právě pro jejich utajení a daňové výhody. Přesto Bouvier vždy popíral, že by byly používány pro praní špinavých peněz nebo daňové úniky.
Začátkem tohoto roku Bouvier v rozhovoru pro časopis Spears uvedl, že freeporty řeší jednoduchý problém dnešních velkých sběratelů umění. „Sběratelé mají problém, kupují totiž příliš mnoho. Jsou přímo závislý a tak přesto, že mají doma místo pouze pro jeden kus, koupí jich až deset.“
Díky jeho znalostem o uložení děl a jejich pohybu, se Bouvier profiloval také jako dealer s uměním. Podle právníka Rybolovlevovi rodiny, během deseti let, kdy byl Rybolovlev jeho klientem vystupoval hned u několika prodejů jakožto prodejce.
