Rozvojové trhy čelí třetí krizi za posledních 18 měsíců. Tentokrát se však zdá, že je situace poněkud jiná, než tomu bylo v předchozích dvou případech. To, co se nyní děje, je spíše podobné trvalejší změně celkové struktury ekonomického spektra. Rozvojové trhy se přizpůsobují „novému normálu“, což vyplývá ze strukturálních změn, nikoliv jak si mnozí myslí cyklických změn v globálních ekonomických podmínkách, píší FT.
„Máme zde nespočet vrstev komplexnosti,“ říká Luis Costa, měnový stratég Citi. „Mnoho investorů stále vnímá rozvojové trhy z perspektivy komoditních cyklů. Ale komoditní cykly jsou u konce,“ řekl pro list.
Poptávka z Číny, jenž zvedla ceny komodit v předchozích deseti letech, je minulostí. Co se týče například ropy, s nástupem břidlicové revoluce v USA projde globální trh s ropou strukturálními změnami, jenž budou držet její globální ceny na nízkých úrovních v nadcházejících letech.
FT: USA se brzy stanou lídrem dodávek ropy i plynu
Stratégové: Ceny ropy čeká další pád
Není to však jen záležitost komodit. Konec programu odkupu aktiv americkým Federálním rezervním systémem, společně s vyhlídkami na zvyšování úrokových sazeb v USA a posilujícím dolarem, budou mít trvalý vliv na likviditu, jenž doposud pomáhala udržovat ceny aktiv rozvojových trhů.
Mnoha rozvojovým trhům, jenž se dříve spoléhaly na zahraniční poptávku po jejich komoditách a ostatním exportu, se nepodařilo zvýšit jejich produktivitu a nyní čelí zhoršeným ekonomickým vyhlídkám. Mezinárodní měnový fond nedávno varoval, že rozvojové trhy budou v budoucnu růst v průměru o 5 procent ročně, což je v porovnání se 7 procentním růstem před globální krizí dosti zásadní pokles.
Ne všechna aktiva rozvojových trhů budou trpět stejně. Když udeřila první krize rozvojových trhů v květnu 2013, vyvolaná zprávou, že se Fed chystá skoncovat se svým programem kvantitativního uvolňování v podobě měsíčního odkupu aktiv v hodnotě 85 miliard dolarů, počáteční široký výprodej se náhle zúžil, protože se investoři zaměřili na nejvíce zranitelné trhy. Jejich pozornost se upřela na schodky běžných účtů a nejvíce utrpěly Brazílie, Indie, Indonésie, Turecko a Jižní Afrika.
Podmínky se však změnily. V momentě kdy udeřila krize druhá, vyvolaná lednovou devalvací Argentiny, našla Indie řešení pro schodek běžného účtu v omezení dovozu zlata a zvyšováním úrokových sazeb. Indonésie také udělala pokrok. Jiní byly ale méně úspěšní. Přestože přistoupily ke zvýšení úrokových sazeb, jak Brazílie, tak i Turecko a Jižní Afrika stále pokrývají schodky běžného účtu riskantními, krátkodobými portfoliovými toky. Brazílie sice momentálně přitahuje dlouhodobější přímé investice, ale stejně jako Jižní Afrika je nyní vystavena dalšímu tlaku klesajících cen komodit. Od začátku září, kdy započal třetí výprodej rozvojových trhů, byly všechny tři země mezi nejvíce zasaženými.
Pokud jsou nižší ceny komodit novým normálem, jak je to s likviditou? Někteří analytici poukazují na to, že zatímco Fed se blíží ke konci svého programu kvantitativního uvolňování, Bank of Japan je v režimu plného tisku peněz a Evropská centrální banka může brzy následovat.
Globální likvidita, aby bylo jasno, nezmizí. Ale jak Mirza Baig a Jasmine Poh z BNP Paribas napsali v pátek ve svých poznámkách investorům, „tištěné euro nebo tištěný jen nemají stejnou váhu jako tištěný dolar“. Dolar je stále dominantní světovou měnou, a mnoho investičních mandátů v rozvojových trzích jsou v rukou manažerů fondů se sídlem v USA bez možnosti měnit jejich financování z dolarů na eura a jeny, cituje jejich zprávu FT.
Mimo to také identifikovali zásadní změnu ve vztahu mezi globální likviditou a výkonem aktiv rozvojových trhů. Ceny dluhopisů rozvojových trhů rostly od globální krize v tandemu s globální likviditou – měřeno kombinovanou rozvahou Fedu, BoJ a ECB – dokud nedošlo k jejich propadu v momentě, kdy Fed oznámil plánovaný konec QE v minulém roce. Jak Baig tak Poh argumentují, že fundamentálně měly ceny dluhopisů začít klesat v momentě, kdy se ceny komodit začaly pohybovat dolů v roce 2011. Místo toho byly však uměle drženy na vysokých úrovních díky QE, a pouze tehdy, kdy byl oznámen jeho plánovaný konec začaly padat k jejich nové strukturální úrovni.
Na druhé straně je nutné si uvědomit, že mnohé z rozvojových trhů čelí problémům, jenž sami o sobě zapříčinily odliv kapitálu. Například plánované volby v Brazílii a vyhlídka znovu zvolení prezidenta Dilmaha Roussefa v tomto měsíci měla za následek zvýšené obavy investorů ohledně budoucí produktivity a ekonomického růstu Brazílie. Pokles ruského rublu byl do velké míry ovlivněn geopolitickými faktory a omezeným dolarovým financováním.
Brazilské volby přinesly překvapení a napjaté akcie
Ruská centrální banka intervenuje ve prospěch rublu
Podle Costy se posílení dolaru ještě neprojevilo na dluhopisových spreadech u jiných rozvojových trhů. Avšak dodává, že pokud růst dolaru bude pokračovat, problémy financování rozvojových trhů by se mohly stát mnohem významnější.
Jak by tedy měli investoři reagovat a kam upřít svojí pozornost? Ilan Solot, měnový stratég z Brown Brothers Harriman, uvádí tři proměnné, jež by měli investoři brát v potaz: měny, jejichž kurz se ustálil po devalvaci, nízká inflace, a objemný export. Asijské ekonomiky jako jsou Filipíny, Malajsie a Jižní Korea těmto kritériím odpovídají.
Mnoho rozvojových trhů, přesto čelí budoucnosti, ve které se jejich ceny aktiv budou obchodovat v níže postaveném cenovém rozmezí, podporovány zbytky globální likvidity a omezeny pomalejším růstem.
