Trable dohánějících ekonomik. Odplývající zisky a zranitelný růst

Jedenáct malých ekonomik, které tvoří součást Evropské unie (EU), konkrétně Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko a také Česká republika, patří zároveň k nejotevřenějším hospodářstvím světa. Proces integrace přitom vedl k prudkému přílivu zahraničního kapitálu do těchto zemí, který značně podpořil tamní hospodářský růst, často spoléhající na export.

Jak napovídá následující graf, oněch jedenáct malých evropských ekonomik, které István Székely, hlavní poradce Generálního ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti (Directorate-General for Economic and Financial Affairs, DG ECFIN), ve svém příspěvku na serveru VoxEU.org nazývá „EU11“, se v průběhu integračního procesu značně otevřelo. To zdejším hospodářstvím otevřelo cestu k dohánění vyspělejších zemí.

Lucasův Paradox. Půjčují bohatí chudým, anebo chudí bohatým?

Ne všechny důsledky přítomnosti nedomácího kapitálu v ekonomice lze však hodnotit jako pozitivní. Určitou daní za nastartování rychlého rozvoje je fakt, že nikoli zanedbatelná část vytvořeného důchodu odplývá zahraničním vlastníkům zpět, a to zpravidla formou dividend. Konkrétně v případě České republiky se hovoří o 200 až 300 miliardách korun ročně, což odpovídá zhruba 4 až 5 procentům českého HDP. To je přitom přímý důsledek toho, že velkou část přidané hodnoty vytváří podniky pod zahraniční kontrolou (v Česku přes 40 procent).

Z EU11, která zde označuje malé země střední, východní a jihovýchodní Evropy, se tedy staly malé otevřené ekonomiky. Přímé zahraniční investice jim pomohly zvýšit exportní výkonnost, nicméně současně tento poměrně drahý kapitál v podstatě musí splácet právě kladnou výkonovou bilancí. Jelikož ekonomiky EU11 v relaci k přílivu zahraničních investic, které obdržely, v zahraničí samy dosud příliš neinvestovaly, jejich výnosová bilance se pohybuje ve značně záporných číslech. Proto se například České republice i přes silný růst exportu podařilo vyrovnat deficit běžného účtu až v roce 2014.

Lucasův paradox a (ne)efektivní alokace kapitálu mezi chudými a bohatými

Podle Székelyho se navíc nejedná o jediný negativní proces integrace; ruku v ruce s větším napojením na zahraničí se ekonomiky EU11 staly zranitelnější vzhledem k vnějším otřesům. Následkem krize z let 2008-09 byl ve většině těchto zemí pokles domácí poptávky v porovnání s poklesem HDP mnohem větší než ve vyspělejších státech EU. To měla přitom na svědomí zejména úvěrem poháněná spotřeba a předkrizový realitní boom, vysvětluje čestný profesor z Korvínovy univerzity v Budapešti.

S pomocí kalibrovaných DSGE modelů pak Székely určuje dvě důležité charakteristiky ekonomik EU11. První z nich je již zmiňovaný velký podíl zahraničního vlastnictví výrobních kapacit bez srovnatelného rozsahu vnějších přímých zahraničních investic. Druhým typickým znakem je pak značné množství spotřebitelů žijících takříkajíc „od výplaty k výplatě“, kteří nemají téměř žádné úspory, a musí tedy spoléhat na svůj běžný příjem, který závisí na aktuální ekonomické situaci.

Důsledkem těchto charakteristik je přitom to, že tyto ekonomiky reagují na globální recesní šok výraznějším způsobem. Vzhledem k vysokému podílu neobchodovatelných položek na spotřebě zaznamenávají značně vyšší pokles spotřeby, který není plně přenesen na dovoz, což znamená, že neobchodovatelné sektory v ekonomice s výrazným zahraničním vlastnictvím klesají mnohem více. Stejně tak se prudčeji propadá růstový potenciál, a to jak v podobě skutečného produktu, tak i toho potenciálního. Na druhou stranu, díky této citlivosti může být stejně tak výraznější a rychlejší pokrizové oživení.

Křišťálová koule finančních ředitelů. Kdy čekají příští recesi?

Newsletter