Když lidé ze Západu přemýšlejí o komunistických režimech, které kdysi existovaly ve východní, jihovýchodní a střední Evropě, bezpochyby si představují šedivou krajinu bez zeleně a plnou betonu, cestovní omezení, obávané bezpečnostní služby, které občany sledují na každém kroku, a nekonečné fronty před prázdnými obchody, ve kterých stojí utrápení muži a ženy s cílem sehnat alespoň základní potraviny pro svoje hladové krky.
Ve skutečnosti platí, ve větší či menší míře podle toho, na který z tehdejších režimů se zaměříme, že většina z výše jmenovaného je pravda, a lidé, kteří přičichli k životu v socialismu, jistě potvrdí, že to nebyl žádný med. Podle Kristen R. Ghodsee, profesorky ruských a východoevropských studií na Univerzitě v Pensylvánii a autorky mnoha knih zabývajících se komunistickou historií Evropy, to ovšem zdaleka není celý příběh. A jedna z věcí, která v něm chybí, je důležitá zejména pro ženy. Ty si totiž, jak se zdá, za socialismu užívaly mnohem více potěšení.
Roboti si jdou pro naši práci? Čas na luxusní komunismus!
Pokud bychom se před rokem 1989 podívali na východní a západní stranu Berlínské zdi, byli bychom pokaždé v Německu, ale přitom ve dvou zcela rozlišných zemích. Jak se kdysi tak trochu pichlavě vyjádřil Winston Churchill: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“ Zatímco prvně jmenovaný systém dokázal zajistit nebývalý rozkvět hospodářství řady zemí, druhý nabídl v nejlepším případě obstojný skromný život.
Není ovšem vše tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Síla volnotržního hospodářství tkví v konkurenci a schopnosti lidi motivovat k práci, což nezřídka znamená snažit se být co nejlepší a překonat ostatní. Citlivějším povahám se přitom může často zdát, že toho soupeření je zde až příliš a život v kapitalismu tak považují za značně stresující. To pak má přirozeně dopad na osobní životy jednotlivců, včetně těch milostných. „Jistě, některé věci byly v té době špatné, ale můj život byl plný romantiky,“ cituje Ghodsee ve svém komentáři na serveru New York Times Anu Durchevu, která žila 43 let v komunistickém Bulharsku. Pamětnice je přesvědčena, že volné trhy současnosti brání rozvíjení zdravých milostných vztahů.
Průmyslová revoluce. Přinesla bohatství, ale i jizvy – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/jtIJzTk0Dc prostřednictvím @roklen24 #industry pic.twitter.com/VfgZ2vu0S3
— Roklen24.cz (@roklen24) 7. dubna 2018
Článek profesorky dále odkazuje na komparativní sociologickou studii, která se zabývala východními a západními Němci, provedenou po opětovaném sjednocení Německa v roce 1990. Výzkum přitom zjistil, že ženy žijící ve východním Německu si před pádem Berlínské zdi užívaly více sexuálního potěšení než jejich kolegyně ze západního Německa; podle výsledků citované studie měly zhruba dvakrát více orgasmů.
Podle autorů studie může být toto zjištění překvapivé, jelikož o ženách žijících v socialismu se často tvrdilo, že v podstatě mají dvě zaměstnání – vedle formálního zaměstnání, které bylo v komunistických režimech obyčejně povinností, se musely starat o domácnost. Západoněmecké ženy naopak v poválečném období často měly na práci jen to druhé, a to se všemi vymoženostmi na úsporu práce, které vyprodukoval právě kapitalismus.
Durcheva však porovnává život svůj a život své dospělé dcery, která již většinu času prožila v kapitalismu: „Všechno, co dělá, je práce a práce,“ svěřila se matka v roce 2013 profesorce Ghodsee. „A když přijde v noci domů, je příliš unavená na to, aby mohla být s manželem. Ale na tom nezáleží, protože on je také unavený. Sedí spolu před televizí jako zombie. Když jsem byla v jejich věku, měli jsme mnohem víc zábavy,“ dodala. Zatímco tedy socialismus nabízí možností a příležitostí moc málo, kapitalismus jako by jich nabízel až příliš, a my tak nevíme, jak je máme všechny stihnout.
Nejlepší indikátor recese? Sex a dítě, tvrdí ekonomové
