Zvláštní věci se dějí na západních kapitálových trzích. Tento měsíc téměř všechna měřítka volatility klesla na neobvykle nízké úrovně a když se podíváme na cenové výkyvy akcií v poslední době a jejich předpokládaný vývoj, investoři se chovají, jako by snad vlastnili investiční věštící kouli.
Což je zvláštní. Pohled do historie by napovídal, že volatilita by v tomto bodě ekonomického cyklu měla za normálních podmínek „vyskočit“, neboť s očekáváním růstu úrokové míry, a ekonomického růstu obecně, následuje růst cen aktiv. Kromě ekonomických jsou tu také geopolitické události, jako například výsledky voleb do Evropského parlamentu či napjatá situace na Ukrajině a Středním východě, které by neměly nechávat investory chladnými.
Investoři se však chovají, jako by žili v klidném a předvídatelném světě. Podívejme se například na takzvaný „index strachu“ VIX, který měří volatilitu indexu S&P 500. Během finanční krize tento index vylétl nad hodnotu 80 a později klesl o polovinu. Dnes se pohybuje lehce nad hodnotou 11, tedy na úrovni nejnižší od roku 2007. Na několikaletých minimech se pohybují i další ukazatelé volatility a to na trzích měn, dluhopisů i třeba ropy.
Stratég v oblasti akciových derivátů Credit Suisse, Mandy Xu, míní, že „není žádná poptávka po zajištění proti tržním turbulencím. Investoři na opčních trzích do cen nezahrnují žádná větší makroekonomická rizika, což je neobvyklé.“
Proč jsou tedy investoři tak „v klidu“? Pokud budeme optimisté, jedním vysvětlením by mohly být příznivé ekonomické vyhlídky. Od roku 2008 bylo tempo ekonomického růstu západních zemí pomalejší, dobrou zprávou je ovšem zotavování, které se zdá být vcelku stabilní. Katastrofální scénáře děsící investory, jako hrozící rozpad eurozóny nebo platební neschopnost americké vlády, se zatím nenaplnily. Co víc, po několika letech měnových experimentů jsou investoři stále ochotni uvěřit, že západní centrální banky udělají „cokoli“, aby podpořily trh. Tudíž očekávají dlouhodobě stabilní nízké úrokové míry, a to i za situace, kdy například Fed omezuje velikost stimulu.
Existuje ale také méně příznivá možná příčina nízké volatility. Nabízí se, že trhy jsou od roku 2008 již tak zdeformovány těžkými zásahy vlád, že ty mají za následek jistou „ztuhlost“ investorů. Vliv mohlo mít zpřísnění regulací, které přimělo banky ukončit obchodování s vybranými aktivy. Dalším faktorem by mohly být ultra-nízké úrokové sazby, které odrazují investory od investic do veřejných trhů. Dalším vysvětlením by mohla být jistá nedůvěra či zmatenost z přehršle vládních zásahů. Investoři se v nich těžko orientují a nechtějí se pouštět do riskantnějších sázek. Ultra-nízká volatilita nám tak může ukazovat ztrátu důvěry investorů v trh.
Ve skutečnosti nikdo neví, které z těchto vysvětlení je či není pravdivé, s největší pravděpodobností budou jedním z důležitých faktorů nízké úroky. Nicméně, pokud by se měly věci nadále vyvíjet tímto směrem, měli by investoři i zákonodárci zůstat ve střehu. Jak zpozoroval ekonom Hyman Minksy, klid na trhu nemá sklon zvěstovat dobré zprávy. Investoři se za klidných podmínek stávají (příliš) sebejistými a skrz následné spekulace dochází ke vzniku cenových bublin, které následně praskají.
Existuje několik důvodů, proč očekávat reprízu scénáře z roku 2007. Lze soudit především podle bublin rostoucích na některých trzích finančních aktiv. Čím delší klid, tím silnější následná bouře?
