Není těžké vysvětlit, proč řecký premiér Alexis Tsipras masivně vyhrál referendum. Mnohem těžší je odhadnout, co se stane teď. Tsiprasovi oponenti se dopustili řady chybných úsudků, jak drobných, tak monumentálních. Tři však podle mě vyčnívají, soudí evropský komentátor listu Financial Times Wolfgang Münchau.
ONLINE: Řecko řeklo „NE“. Začne platit dlužními úpisy?
Největší chybou byla zjevně koordinovaná kampaň několika vysokých unijních politiků, podle nichž NE povede k odchodu Řecko z eurozóny, tedy ke Grexitu. Jedním z nich byl německý ministr hospodářství a šéf sociálních demokratů Sigmar Gabriel, který tuto hrozbu ještě znásobil poté, co se objevily výsledky referenda. Řekové tyto hrozby správně interpretovali jako pokus zasahovat do demokratického procesu ve své zemi. Zpráva z minulého týdne o tom, že představitelé eurozóny se snažili zabránit zveřejnění poslední analýzy Mezinárodního měnového fondu (MMF) o udržitelnosti řeckého dluhu také nepomohla. Zpráva v zásadě ukázala, že řecká vláda měla nakonec pravdu, když žádala ulehčení svého dluhu. Zbytek Evropské unie vyvolával dojem, že chce referendum zmanipulovat a ani se nesnaží to tajit.
Druhou chybou kampaně za ANO bylo selhání vysvětlit, jak záchranný program mohl ekonomicky fungovat. To není debata mezi keynesiány a neoklasickými ekonomy, která nás na těchto stránkách neustále zaměstnává. Řecké referendum sjednotilo ekonomy s velmi rozdílným názorem na to, jak svět funguje, jako je Paul Krugman, Jeffrey Sachs a Hans-Werner Sinn. Neexistuje žádná uznávaná ekonomická teorie, podle níž ekonomika, která má za sebou osm let krize, potřebuje nové kolo škrtů, aby se srovnala.
„Řecko bude směřovat k odchodu z eurozóny“ – ROZHOVOR
Třetí monumentální chybou byla arogance. Stoupeni ANO byli přesvědčeni, že to mají jisté. Stejně jako britská Labouristická strana před posledními volbami spoléhali na průzkumy, které, jak se ukázalo, byly ohromně nepřesné. Mě nejvíc rozčiloval argument, že Grexit by znamenal ekonomickou katastrofu, jako kdyby se katastrofa už nestala. Pokud byste byli bez práce pět let bez naděje na zaměstnání, tak je vám jedno, jestli peníze, které nedostáváte, jsou eura nebo drachmy.
Pohrdání demokracií a ekonomická negramotnost nejsou jen taktickými chybami. Tyto dvě „kvality“ jsou nyní posledními ideologickými základy, na kterých spočívá evropský projekt. Řecko je připomínkou toho, že evropská měnová unie ve své nynější podobě je v základu neudržitelná. To znamená, že je potřeba ji spravit nebo v určité chvíli skončí.
Referendum bez smyslu a co bude následovat
Jaké jsou nyní možnosti? Jisté je, že dosáhnout jakékoli dohody bude teď ještě těžší. Řecká vláda se bude snažit o zcela odlišnou dohodu s méně škrty. Bude oprávněně usilovat o odpis dluhu, který bude odpovídat posledním výpočtům MMF. Je těžké si představit, že by většina v Německu s takovou dohodou souhlasila. Myslím, že jedinou možností, jak přimět Německo k jednání o odpisu dluhů, je zahájit platební neschopnost. Jiným způsobem k tomu nedojde a v takové chvíli je však možnost Grexitu velká.
Zřejmě nejrealističtějším řešením by byla dohoda, která by pokrývala pouze refinancování řeckého bankovního systému. Řecká vláda by byla v platební neschopnosti vůči svým věřitelům, kteří by přestali Řecku dávat další peníze. To by každému omezilo jeho závazky, ale i takové uspořádání sebou nese plno obtíží.
Neměli bychom ale považovat Grexit za volbu, kterou řecká vláda může nebo nemusí učinit. Grexit je něco, co se stane, když budou ostatní možnosti vyčerpány. Už jich mnoho nezbývá, uzavírá Münchau.
