Úplně jiný propad než 1998. Vítězem bude dolar?

Otřesy na měnových trzích, vyvolané Čínou a její devizovou intervencí, vyslaly českou korunu na nejsilnější úrovně k dolaru za letošek a euro nad 1,1500 k dolaru. Stratég, který v dubnu tohoto roku předpověděl vrchol a následný pád čínských trhů, teď ale tvrdí, že vítězem bude právě dolar, který v roce 2016 obnoví svou rally a posílí na 14letá maxima. Morgan Stanley varuje před srovnáváním současného propadu trhů v Asii s finanční krizí let 1997 až 1998. Argumenty jsou dluh, inflace, režimy měn nebo devizové rezervy.

Vítězem dolar?

„Budou to právě dolaroví býci, kdo vydělají nejvíc sázkami proti euru a měnám emerging markets typu indické rupie nebo izraelského šekelu,“ napsal ve zprávě klientům Thomas Schoeder, zakladatel Chart Partners Group v Bangkoku, který dříve působil jako šéf technické analýzy celosvětově v SG Securities a se zaměřením na Asii v UBS.

Překvapivá čínská devalvace, přijatá jako důkaz, že Čína ztrácí nad vývojem trhů i ekonomiky kontrolu a že zvolnění růstu je vážnější, než se dosud zdálo, odstartovala nejhorší propad trhů a také měn emerging markets od finanční krize 1998. Schroeder ale tvrdí, že dolarový index – tedy dolar vůči koši k němu nejobchodovanějším měn – po srpnovém oslabení o necelá tři procenta pod 95 dolarů nijak dramaticky půdu pod nohama ztrácet nebude a pokud prolomí hranici podpory na 94, zastaví se u další podpůrné úrovně 92. „Při nejméně prosincovém zvýšení sazeb v USA se ještě letos index dostane až k hladině 104,“ tvrdí Schroeder na podkladě technické analýzy s tím, že příští rok dosáhne úrovně 120.

Co to znamená na hlavním měnovém páru eurodolar? „Dolaroví býci by měli prodávat euro, než oslabí až ke hranici 1,02 vůči dolaru. Pokud ji prolomí, otevře cestu až na 95 centů,“ tvrdí Schroeder. Dnešní realita? V úvodu týdne euro proti dolaru dál nabírá zisky a prolamuje 1,1500 EURUSD.

Turecká, brazilská nebo malajská měna letos k dolaru odepsaly 17 a více procent, indická rupie kolem 5 procent. „Rupie letos ztratí k 70 za dolar, izraelský šekel na 4,26,“ tvrdí Schroeder. Aktuálně se obě měny pohybují u 66,5, respektive 3,90.

Sázka na euro

Na další posilování amerického dolaru naopak odmítá sázet Jim Paulsen, hlavní investiční stratég Wells Capital Management. Podle něj to, že dolar proti koši měn loni posílil o 18 procent, znamená výstup na vrchol, což stratég tvrdí už od března. „Raději investuji do světa mimo Spojené státy, který neřeší to, co Spojené státy – růst sazeb,“ uvedl pro CNBC TV. Paulsen tvrdí, že tím, co žene měny, je rozdíl v dynamice růstu ekonomik. Náskok Spojených států se přes problémy Číny bude dle Paulsena snižovat a touto silou hnaný dolar bude proti cizím měnám prodáván.

Morgan Stanley: Úplně jiná krize

Akcie, měny emerging markets a dolar i komodity procházejí volným pádem, stratégové Morgan Stanley přesto situaci nevnímají, jako srovnatelnou s asijskou (a ruskou) finanční krizí let 1997 a 1998. Nabízejí dle analýzy, získané CNBC, tyto hlavní argumenty:

Zatímco asijská krize let 1997 až 1998 přišla po fázi měnového utahování v Evropě v letech 1996 až 1997, dnes je realitou opak: měnové uvolňování (QE) v Evropě a záporné reálné úrokové sazby.

Růst reálných úrokových sazeb ve Spojených státech bude velmi pozvolný, což je také zásadní rozdíl proti 90. letům.

Zatímco v 90. letech byla většina asijských měn podhodnocena, pokud se na ně podíváme optikou reálného efektivního kurzu (označován jako REER), zejména v posledních dvou letech měny v regionu touto optikou zpevňovaly a posunuly se ke správně oceněným.

To souvisí také s proměnou platební bilance. Běžné účty dnešních zemí emerging markets vykazují dle Morgan Stanley většinově přebytek, jen Indie a Indonésie nevýrazný schodek.

Bezpečné je podle Morgan Stanley také krytí krátkodobého zadlužení i dovozních potřeb devizovými rezervami. V prvém případě mezi troj- až pětinásobkem, ve druhém kolem 15 měsíců dovozu. Krytí dovozu devizovými rezervami přitom slouží jako jeden z indikátorů, varujících přes finanční či měnovou krizí a za kritickou mez se zde považují tři až čtyři měsíce.

Na závěr si nechme rozdíly, které můžeme označit za více těžkotonážní:

Zatímco ve finanční krizi let 1997 až 1998 byl dluh zemí emerging markets generován zejména v americkém dolaru a jako vnější, teď je zejména problémem domácího veřejného sektoru a v lokální měně.

Dluhy v ní – nejen v západních zemích, ale i v Číně a dalších asijských ekonomikách – nejsou dnes provázeny obdobím vrcholu inflace, ale naopak velmi nízké inflace spotřebitelských a deflace výrobních cen. (Zrychlení inflace bude znamenat jejich umazání.)

Dnešní propad v Asii může být s výrazně nižší pravděpodobností lokální – což na trzích vidíme. Půjde ruku v ruce s globálními trhy. Zatímco před finanční krizí let 1997 a 1998 nedosahovala Asie bez vyspělého Japonska na světovém HDP desetinového podílu, dnes je to zhruba 22 procent. Asie dnes mnohem rychleji a výrazněji – což znamená také průběžně – zasahuje vyspělé trhy a má sílu ovlivnit i to, jaké bude nastavení měnové politiky Spojených států ze strany Fedu.

Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde

Newsletter