Že krátkozraké myšlení vede k dlouhodobým negativním důsledkům, s oblibou na svých přednáškách doc. Teplý přirovnává k prastarému symbolu z egyptské mytologie zvanému Uroboros. Ten na první pohled vypadá jako drak nebo had požírající vlastní ocas. Mohlo by se zdát, že krátkodobě je nasycen, dlouhodobě odsouzen k sebezničení. Může být Uroboros podobenstvím pro systém regulací v bankovním sektoru?
Od 70. let minulého století dochází k nebývalému rozvoji mezinárodního bankovnictví. Díky globalizaci se banky lépe propojily, což ovšem přineslo i riziko, kdy problémy jedné banky ovlivní nejen bankovní sektor v dané zemi. Debata o nutnosti regulace tak na sebe nenechala dlouho čekat. V červnu 1974 dochází k pádu západoněmecké banky Herstatt, který měl neblahé dopady i v jiných zemích. Podlomená důvěra v mezinárodní finanční systém otevřela otázku regulace a dala v roce 1974 vzniknout instituci dnes známé jako Basilejský výbor pro bankovní dohled.
Jak už to tak bývá, cíle nového výboru byly vznešené (jmenujme např. některé dle Bank Regulation and Supervision in the 1990s). Podporování bližší spolupráce mezi národními dohledovými autoritami, zejména monitorování aktivit zahraničních poboček či dceřiných společností svých vlastních bank, a dále pomoc jednotlivým národním dohledovým systémům při adaptování se na širší dimenzi mezinárodních bankovních aktivit.
Od doby svého vzniku vydal Basilejský výbor 3 standardy označované jako Basel. Ač výbor, s rozlišnými reakcemi a výsledky, vydal značnou řadu dokumentů, komentářů i doporučení – zaměřme se ale na dokumenty Basel a jejich odvážné cíle. Snad v důsledku krize družstevních spořitelen v USA a dluhové krize v Latinské Americe byla v roce 1988 oficiálně představena regulace s názvem Basel I. Ta měla zajistit bezpečnost a zdraví na poli mezinárodního bankovního sektoru a do jisté míry eliminovat konkurenční výhodu některých zemí, jež plynula z implicitních státních garancí v případě jejich bankrotu (např. Japonsko), jak uvádí Bank for International Settlements (2011). Reálným výsledkem ovšem bylo, že regulace zvýhodňovala velké hráče a vyšší nestabilita mezinárodního bankovního systému znamenala méně kapitálu.
V červnu 2004 byl podepsán další významný dokument, tedy Basel II. Doporučoval zajištění stability finančního systému při minimálně stejné úrovni kapitálu, implementovat komplexní přístup k řízení rizik a udržení konkurenceschopnosti bank. V podstatě ovšem opět došlo k tomu, že regulace zvýhodňovala velké hráče, zvýšila se nestabilita mezinárodního bankovního systému a ukázalo se, že např. interní bankovní modely (Advanced IRB), založené na špatných předpokladech, rizika špatně ohodnotily. Doc. PhDr. Petr Teplý Ph.D. (Teplý et al., 2007) za problémy Baselu II považuje především absenci explicitní implementace dalších rizik, přílišné užívání externích ratingů a sklon k procykličnosti, dále pak poukazuje na nadměrnou předpisovou základnu, obtížnou kvantifikaci operačních rizik a motivaci bank poskytovat hypotéky lidem, kteří by na ni za normálních okolností nedosáhli (subprime krize).
A do třetice tady máme otázku Baselu III. Zavedení dalšího souboru reformních opatření bylo odloženo až na jaro roku 2018, přičemž Basel III byl původně zamýšlen jako reakce na nedostatky, které odhalila finanční krize (2007 – 2011). I tady je jedním z cílů zlepšit stabilitu bankovního systému, zlepšit risk management a posílení transparentnosti a informační otevřenosti bank. Již teď se dá předpokládat, jaké úspěchy či spíše neúspěchy nakonec opět regulace přinese. Otázkou, která možná vyžaduje ještě větší pozornost než nutné přehodnocení regulace, zůstává možnost nadcházející likviditní krize, která může přijít jako důsledek nevydařených snah, jež měly ve své prvotní ušlechtilé myšlence právě takovýmto krizím předcházet.
Jsou regulátoři jako Uroboros, který postupně svojí krátkozrakostí ničí sám sebe? Problém je samozřejmě složitější a na reformy a celý bankovní sektor by mělo být stejně jako na Urobora nahlíženo z více úhlů pohledu a mělo by docházet k detailnější analýze veškerých rovin regulací, jež by měly být zahaleny pouze do dobrých úmyslů a chráněny od zájmových skupin. Zatímco finanční krize by se daly popsat jako cyklické, Uroboros ale cyklem není, ve své podstatě je symbolem přítomnosti a zároveň nekonečnosti, toho co se děje teď a tady. Uroboros pak může být spíše označením pro nekonečnou lidskou hloupost a věčnou neochotu poučit ze z vlastních chyb a minulosti.