Po poslední finanční krizi bylo do systému implementováno množství nových regulací, které mají zabránit opakování činnosti, která stála za sérií defaultů z přelomu 2008/2009. Specifikem krizových let byla státní záchrana krachujících firem, neboli tzv. bailout. Společnosti jako Bear Stearns, Freddie Mac, Fannie Mae či velké, tzv. too-big-to-fail, banky patří mezi ty šťastnější, kterým byla finanční injekce poskytnuta. Od té doby se americké úřady kasají tím, že se tento scénář nebude nikdy opakovat. I když…
Prezident Obama na toto téma kdysi řekl: „Reforma Wall Street nám umožňuje zakročit proti nejrizikovější činnosti, která naši ekonomiku srazila na kolena. Týká se to především velkých bank, které používají vypůjčené peníze k rizikových obchodům, stejně tak i horentních manažerských bonusů způsobujících nezodpovědné jednání.“
Součástí těchto reforem je i navýšení kapitálového záchranného polštáře, což se beze výjimky týká každé finanční instituce. Co se však liší, je aktuální ochrana ze strany státu. Podle poslední studie Lizy Marshallové, Sabriny Pellerinové a Johna Waltera z richmondské pobočky Federálního rezervního systému americká vláda chrání mnohem větší podíl soukromých závazků finančního sektoru, než tomu bylo v době před krizí.
Tzv. bailout barometr, který richmondský Fed vytváří, vychází z explicitně chráněných závazků, což zahrnuje především klientské vklady u bank a dalších depozitních institucí, dále pak implicitně chráněné závazky, kam spadají především položky z rozvah čtyř největších amerických bank vyjma pojištěných vkladů domácích rezidentů, a dále pak krátkodobé závazky a nepojištěná depozita rezidentů.
Na základě výzkumu vyšlo najevo, že v roce 2014 bylo 60,7% závazků finančního sektoru chráněno vládou, přičemž z toho 34,8 procentních bodů explicitně a 25,9 implicitně (viz graf). Znamená to tak, že v případě hrozících ztrát, by americká vláda pravděpodobně zasáhla ve více jak polovině případů, aby tak udržela chod finančního systému a zabránila jakýmkoliv nežádoucím výkyvům.
Co díky tomu vzniká? Nic jiného, než morální hazard. Finanční společnosti mohou opět sklouznout k riskantnímu chování, stejně jako tomu bylo v době před poslední krizí. Jistota záchrany jim totiž dodává odvahu k tomu, aby s vidinou většího zisku vstupovaly i do těch obchodů, kterým by se v případě plné zodpovědnosti velkým obloukem vyhnuly.
