Večerníček je kulturní fenomén!

Vývoj her pro děti má svá specifika, obzvlášť když mají tyto hry za úkol i vzdělávat. Návštěvníci technologické konference WebExpo dostanou možnost se o této problematice dozvědět více. Designérka her Kristina Volná z České televize zde totiž vysvětlí, co obnáší tvorba interaktivního obsahu pro nejmladší uživatele. Chcete-li se dozvědět více, přijďte na WebExpo.

Kristina Volná se podílí na přípravě obsahu pro ČT Art a Déčko. Právě s druhým jmenovaným programem je spojen dlouholetý fenomén pro nejmenší diváky, Večerníček. Čím si tento pořad drží svou vysokou oblibu i po více než půlstoletí? Přečtěte si rozhovor.

O čem bude vaše vystoupení na WebExpu?

V první části svého vystoupení bych chtěla lépe představit tvorbu České televize na webu decko.cz, přiblížit posluchačům, jaká jsou specifika tvorby obsahu pro děti 4-12 let a dotknout se toho, jaké jsou naše zásady a cíle. Protože hry i animace pečlivě testujeme, ve druhé části bych pak chtěla mluvit o tom, na co jsme přišli. Jinými slovy, jakých zásad se držet, pokud člověk vyrábí vzdělávací hry a animace pro dětskou cílovku.

Jaká jsou specifika tvorby pro děti? Co mají naopak společného s tvorbou pro dospělé publikum?

To je strašně široká otázka. Stejně jako dospělí, i děti se samozřejmě velmi liší podle toho, jakou mají za sebou hráčskou minulost a zkušenosti, jaké mají zájmy, kolik mají času na hraní. Obecně se snad dá říci, že mladší děti nepotřebují komplikované herní mechaniky, mají rádi vtip a ocení kvalitní herecké a dabérské výkony. Mají rádi hrdiny ze světa Déčka a oceňují, když jim prostřednictvím her dokážeme zprostředkovat stejné zážitky, jaké prožívají déčkové postavičky.

Co se týče vzdělávacích her, často se vedou spory o tom, jestli musí být vzdělávací prvek součástí herní mechaniky nebo ne. Nám se ukazuje, že to tak být nemusí – s úspěchem například kombinujeme zcela nevzdělávací herní princip s kvízem, v němž děti získávají vylepšení, které zpětně použijí ve hře. Existuje rovněž nemalá skupina dětí, kterou ze všeho nejvíc baví právě kvízy. Ne nadarmo patří AZ kvíz mezi naše nejhranější hry.

O dospělém publiku toho zase tolik nevím. Překvapivé pro mě bylo zejména zjištění, že je velká skupina dospělých, která hry nemá ráda a kterou například gamifikace v učení stresuje a obtěžuje.

ČT Déčko vzdělává děti pomocí her. Jak dlouho trvá vývoj hry? Na jaká kritéria se klade největší důraz?

V našich podmínkách vyvíjíme jednu hru cca 1–3 měsíce. Většina naší tvorby bývá navázána na vysílání Déčka, nejčastěji vyvíjíme hry k originálním pořadům a spolupracujeme tedy s výtvarníky a herci, kteří v daných pořadech vystupují. Důraz klademe na bezpečné prostředí bez reklam, bez odkazů na cizí stránky i bez možnosti přímé komunikace dětí mezi sebou. Víme, že máme důvěru rodičů, velmi si jí vážíme a nechceme ji nijak zklamat. Zároveň chceme, aby na Déčku měly děti svůj svět, kam jim dospělí „nepolezou“, proto se při vývoji webu i her orientujeme v první řadě na potřeby dětí.

Část našich her je samozřejmě primárně edukativní, mladší děti učíme čísla, barvy, písmenka, starší pak třeba jazyky, matematiku nebo vlastivědu. Ovšem i u her, které primárně vzdělávací nejsou, se snažíme o výchovu „ve druhém plánu“ – používáme spisovnou češtinu a klademe důraz na kvalitní zvukové i grafické zpracování.

Uvědomujeme si, že nevíme všechno, a tak moc rádi spolupracujeme s odborníky, kteří nám pomáhají nejenom s vývojem samotných her, ale třeba i s jejich testováním.

Snažíme se děti podporovat v kritickém myšlení, tedy jim například nepředkládat jediné řešení na daný problém, ale představit svět v jeho spletitosti. Funguje to dobře, například v projektu DIV, kde se děti v rolích tajných agentů snaží pomoci světu se zásadními problémy, se děti rozhodují velmi ohleduplně a s empatií vůči sobě i druhým.

Na jakou věkovou skupinu se ČT při tvorbě her orientuje? Hraje v tom roli i zpětná vazba od rodičů?

Naše cílová skupina jsou děti mezi 4 a 12 lety. Je nám samozřejmě jasné, že nejstarší děti už mají jiné zájmy a opouštějí Déčko kvůli složitějším hrám a náročnějším pořadům, nicméně řada z nich pak na Déčko s nostalgií vzpomíná. Často nám pak píšou děti z osmiček či devítek, jak „v mládí“ pařili některé konkrétní hry a že se k nim občas vracejí, aby si připomněly „dětská léta“. To pak máme radost, že se zapisujeme do kulturního povědomí podobně jako třeba Večerníček a že s námi vyrůstají další generace.

Zpětnou vazbu od rodičů samozřejmě registrujeme a velkou radost máme u projektů, jako je Adventní kalendář, které sdílí generace společně. Náš web ovšem děláme v první řadě pro děti, je to jejich prostor.

Co podle vás stojí za stabilní oblibou Večerníčku? Bude tu s námi i za padesát let?

Večerníček má v Česku dlouhou tradici a je vždy perfektně zpracovaný – od scénářů přes dramaturgii až po animaci a herecké výkony. Skvěle navazuje na tradici české animační školy, která se vždy pyšnila výjimečně vysokou kvalitou. Je to rovněž kulturní fenomén, těžko budete v Česku hledat někoho, kdo neviděl ani jeden díl žádného večerníčku.

Vůbec nepochybuji, že tu bude i za padesát let. Možná bude vypadat docela jinak, třeba si ho děti budou pouštět ve virtuální realitě a svými rozhodnutími ovlivňovat příběh, nebo budou dokonce jeho součástí. Nejspíš se také změní témata, která samozřejmě reflektují specifika dané epochy. Ale potřeba dětí (a nejspíš i dospělých) prožívat s oblíbenými hrdiny dobrodružství v báječných fikčních světech podle mého názoru nikdy nezmizí.